Jak jsem promoval aneb konec jednoho studenta

Dne 21.6.2011 v devět hodin dopoledne jsem měl slavnostně a s radostí ukončit veškeré své studium, je to nepochybně mezník, který obvykle znamená něco důležitého, konec celé jedné velké éry, a začátek jiné éry, éry pracovní. Já to tak nevidím, ono je dnešní studium posledního tj. pátého ročníku vysoké školy bez jakéhokoliv zapojení do pracovního nebo jiného výdělečně činného procesu, naprostou ztrátou času. Proto končící student je v naprosté většině případů již plně nebo částečně pracujícím a nějaký výrazný předěl, který by měl oddělit pracovní a studentský život, v dnešní době už nenastává. Nebral jsem promoci jako něco zvláštního, bral jsem to jako něco co musím udělat. Pro školu, pro spolustudenty, pro rodinu. Vyšňořil jsem se dle přání maminky, sám bych zvolil například košili a kravatu jinou, ale budiž. Dojel jsem do školy na osmou, jak pravila informace na stránkách, i se zpožděním způsobeným objížďkou linkového autobusu, který směřoval do školy poněkud jinudy. Bylo mi to jedno, věděl jsem, že stejně jde o oficialitu a zbytečnost první kategorie… ano, bohužel je tohle pro mě stejně důležité asi jako ranní rozcvička. Když jsem tedy rozrazil dveře do auly, už probíhal nácvik, zapsal jsem se, že jsem přítomen a zaujal své místo přímo pod září reflektoru. Z nácviku mi utkvěla v paměti jediná věta, a to že: „kdykoliv se oni pohybují, vy stojíte“ … paráda. Nic jiného jsem v hlavě neměl… pak už naostro. Maminka mezitím dorazila a i si zabrala relativně dobré místo. Samotná promoce trvala asi hodinu, bylo v ní řečnění až až, projev nějakého toho honorabilis spectabilis atd. se mi opravdu nelíbil, měl ho proděravělý citáty jako ementál, ale toho vlastního sýra tam bylo na můj vkus málo, a když už, tak to stejně moc dobré nebylo. Dořečnil, při předávání diplomu začalo i pár buranů v hledišti vytleskávat jednoho blbce, potom jsem si došel pro diplom já, věnoval akademikům jeden úsměv ze slušnosti a šel si dosedět pod reflektor na své potítko zbytek představení. Překvapilo mě zejména to, že doktorsky vzdělaný člověk neví, jak se skloňuje město „Odolena Voda“ a to to ještě poté jednou paní doktorka zopakovala, opět blbě. Řečnilo se i dále, a nakonec se k mé radosti odešlo, všichni slavnostním krokem do deště, jeden profesor toto ignoroval, a odešel úplně normálním krokem, jako se chodí třeba na záchod nebo do hospody, což mi na chvíli na tvář přitáhlo úsměv… No řeknu vám, pro mě to byl úplně balzám na duši ten teplý letní déšť. Udělali jsme ještě skupinová fota a celkovou fotku pod profesionály. Potom jsem už jen posečkal na moji rodičku, než se prodere davy lidí ven, a vyrazili jsme s mým promoklým diplomem pryč.

J

Jak jsem státnicoval

V pondělí, den D, vstávám dřív, snídám, čtu materiály, oblékám se. Přece jen je tam doporučení dorazit o něco dříve. Plánuji dorazit o dvě hodiny dřív oproti času velkého třesku, který měl být na pořadu dne ve 12:00 CET. Více rezervního času mi přijde zbytečné a méně zase považuji za nebezpečné. Vyrážím cca v 9:10 z mého skromného podnájmu, vymóděn, upraven a naladěn jako kdyby mě ohodil sám Barney Stinson. Cestou metrem mi před vjezdem do tunelu volá kamarádka, co měla jít v pět hodin odpoledne. Nejspíš se chtěla zeptat na něco typu jak jsem naučenej, nebo tak. Típám hovor a jedu dál, mám s sebou teze k diplomce, tak si je aspoň během těch dvou hodin projdu, ať se připravím na obhajobu. Kámošce zavolám na přestupu, nebo na Dejvický. Volám jí na přestupu, a první její věta je „kde jsi“ odvětím, že jsem na Můstku a přecházím na A metro. Tak to prej mám sebou hodit, neboť mě už budou prý nahánět. No to si dělají prdel, o 2 hod dřív? Děkuju za informaci a přidávám do rychlé chůze. Ve spěchu vyndavám, muchlám papíry o diplomce a očima prolétávám nejdůležitější pasáže. Do školy dorážím v 9:55, již lehce orosen, a ptám se jak to vypadá. Prý v pohodě, ale jedou strašně rychle. M zkouší finance, tj. to co jsem se z jeho okruhu neučil, protože on učí vše ostatní, jen ne finance, já u něj měl jak podnikání, tak management. H se zeptal už i na mezinárodní ekonomii, kterou taktéž neučí, a které jsem také přiřadil menší důležitost, protože mě učil pouze agrární politiku, ze které stačilo napsat a obhájit projekt – já měl kupříkladu projekt o dopravě. Třetí v partě zkoušejících, L se dle mého názoru měl ptát výhradně na právo, avšak dle informací na místě zatím jediná otázka na právo nebyla, toho jsem blíže neznal. Super, jsem zděšen, ale částečně mě uklidňuje, že to zatím dali všichni. 10:10 jsem zván dovnitř, byl jsem krásnou malinkatou tajemnicí T uveden a představen, a začala obhajoba diplomky. Předsedkyně mě vyzvala, abych prezentoval cíle a závěry, spolu s metodikou a postupem vypracování praktické části. Toto jsem splnil cca za 10 minut, a následovaly dotazy od komise, dotazů bylo oproti mému předpokladu relativně hodně, nicméně vzhledem k mému IT tématu byly dotazy z řady neškodných, a spíše svědčily o zájmu, protože IT téma před touto komisí jen tak někdo mít nebude. Padly i otázky co k práci přiložil oponent, na kteréžto jsem byl taktéž připraven, i díky konzultaci s jedním starým známým, jemuž – Sandmanovi - tímto děkuji. Poté předsedkyně předává slovo prvnímu zkoušejícímu, jímž je pan H. Pan H na mě v tu chvíli začne tak divně mžourat, až jsem z toho nesvůj, a po pár vteřinách mlčení se na něj otáčí předsedkyně. V tu chvíli vidím, jak se mu rozzářily oči, zvedl ruku a sebejistě zahlásil : „tak, a vy nám povíte otázku číslooooo (hledá prstem v papíru to co chce), číslo 8, to jest nové trendy v dopravě“ na to si založil ruce, zaklonil se a poslouchal. Věděl že to umím, protože mě z toho zkoušel na jeho předmětu. Po pár minutách se významně podíval na předsedkyni a pokýval hlavou jako že jo, to je fakt dobrý, a ukončil moje povídání. Předsedkyně předala slovo M, ten se začal ptát na konkrétní věci, z úplně různých otázek, což mě trochu rozhodilo, ale od všeho chtěl jen prostý základ, to důležité, a víc ne, to mě vždy utnul. Když tímto způsobem proťukal asi pět otázek, zahlásil, že mu to stačí. Předsedkyně předala slovo panu L, ten se mě zeptal jako prvního opravdu na právo, což bylo přesně to, co jsem si z tohoto okruhu připravoval více než ostatní, takže pohoda, nicméně na jednom pojmu jsem se zasekl, ale když k němu doplnil druhý pojem, tak mi to seplo a už jsem zase věděl. Po chvíli povídání, kdy mě v dialogu provedl asi třemi otázkami, řekl že mi děkuje. Poděkovala i předsedkyně a vykmitli mě ven, za chvíli mě pozvala slečna T zpět dovnitř, tam vyřkli ortel : „prospěl“ a tím to haslo. Dál jsem pak šel na net hledat jak se hw resetuje můj telefon, který se mi odmítal nastartovat, napsat pár lidem co byli online, a podělit se se světem o video, kde jsem se předvedl jako nový inžerýr, a zalitoval jsem, že mě to nenapadlo dřív, že bych si to chtěl zahrát sám. Potom dál shánět s jednou holčinou kytky a šampáňo, kytku jsem se rozhodl koupit i slečně T, které to fakt seklo a celkově byla moc příjemná. Ostatní dostali za úkol skleničky splašit, a pak jsme rozdělili úkoly, kdo bude pronášet přípitek, a kdo komu co předávat. Tak nás cca ve tři pozvali dovnitř, přečetli známky, k mému překvapení jsem byl jeden pouze ze tří, kdo měl součet všech čtyř známek čtyři. Vydupal jsem si předávání kytky tajemnici, ale pusu jsem si jí dát nakonec netroufl. Jsem srab. Pak následovalo krátké povídání o průběhu státnic a o tom, že jsme byli zbytečně nervózní, atd.. Pan H naštěstí je velmi rozumný, a nechtěl tohle zbytečné tlachání nějak déle trpět (moje řeč) a v podstatě jednou slušnou větou naše srocení rozpustil. Dopil jsem šampáňo, ještě prohodil pár slov s lidma, nabídl tajemnici pomoc s úklidem, resp. odnosem diplomek, což odmítla (a sháněla se po mně prý až když jsem tam dávno nebyl), a někteří jsme si šli sednout do hospůdky na jedno – ve tři odpoledne. Bylo to fajn, ten pocit, když odpadne obrovský kámen ze srdce. Pili jsme cca do osmi večer, poté mě ukecaly holky, abych jim natrhal žluté růže z keře, co je před rektorátem, a do kterých míst míří i optika některých z mnoha kamer v areálu. S touto okrasou vzniklo pár fotek, mimo jiné tato(viz níže), kde jsem se snažil úmyslně dělat xichty, bohužel se to povedlo až příliš dobře (nemyslíte? :D). Potom jsme se vydali už dom, osobně se mi chtělo ještě někam vyrazit dál, ale oblek a totálně propocenou košili jsem ignorovat nemohl. Holky by taky někam ještě prý šly, ale v osm večer jít trsat, to prostě nejde – není kam. A jet dom a pak někam vyrážet, to by taky nešlo, každý by vytuhnul a už ten den nevystrčil ani nos ze dveří. Tak jsem dorazil na byt už velmi brzy, cca do té deváté večerní, po umytí dopadl na postel, která se se mnou ještě nějakou chvíli točila, než jsem si konečně pustil seriál a zaslouženě usnul...

J

Jak jsem se učil

Měl jsem po sociologií protažených zkouškách času na učení už vcelku méně, ale spoléhal jsem na svou píli a na to, že když mi hoří koudel, tak se vzepnu ke skvělým výkonům,jak jsem se již párkrát přesvědčil. Když zbýval týden do potenciálního nejbližšího termínu státnic, měl být v systému zveřejněn harmonogram, kdo kdy půjde. Dle odhadů jak to bylo minulý rok, resp. na mém bakaláři, jsem čekal, že půjdu až třetí nebo čtvrtý den státnic. Nicméně, v pondělí, kdy se měl všem objevit rozpis, mně se neobjevilo zhola nic. Byl jsem dost nervózní, že třeba mě nepřipustí, protože jsem zapomněl něco v už odevzdaném indexu vyplnit, a budu se muset popotahovat přes žádosti atd. Všichni měli v pondělí odpoledne už jasno, já ne. Holky mi sice psaly, že mě v rozpisu vidí hned v pondělí, ale to se mi zdálo krajně nepravděpodobné. Večer stále nic. Neva, holt se podívám zítra z práce, jestli se mi to tam neobjeví. Ano, šel jsem druhý den do práce, a třetí taky, protože jsem měl začít zaučovat dámu, která mě do budoucna nahradí. V práci jsem se přes samé zaučování a současné bití hlavou o stůl ke škole dostal až před odchodem, nicméně informace o rozpisu jsem tam už zveřejněné měl. Bohužel se potvrdilo to, co mi psaly holky, opravdu jdu v pondělí v pravé poledne, to jest hned první den, to jest šest dní od zjištění termínu. Říkal jsem si, že už by to chtělo se učit víc, než jen cestou do práce a z práce. Odjíždím z práce s bolehlavem nesmírných rozměrů, a vyčerpán z vysvětlování blbostí pětkrát jinak. Na bytě padnu na postel, pustím seriál, tupě zírám na obrazovku a usínám, probouzím se večer, sice bez bolesti hlavy ale rozlámanej až běda, jdu si pro jídlo a pro papíry na učení, u kterých po jedné stránce usínám. Druhý den, se vše doslova opakovalo. Začal jsem se tedy učit ve čtvrtek, který jsem familiérně označil jako den T-4. Čtvrtek jsem jel od rána do večera jak fretka, protože jsem si večerní posezení s kámošema v hospůdce nechtěl nechat ujít, přečetl jsem třetinu všech materiálů. Ano, je to nějakých 40 stran ta třetina, nicméně to bylo opravdu stylem „přečetl“. Papíry jsem si vzal i do hospody, a učil se cestou, a pak také cestou zpět - noční procházkou na byt, která skončila v mé posteli přibližně ve tři ráno. Pátek se nesl opět ve studijním duchu, akorát jsem již zvolil jinou lokaci pro výkon své tehdejší profese – studenta, protože nade mnou začal soused pravděpodobně něco vrtat, a nechtěl jsem zjišťovat, kdy hodlá přestat, a navíc s vidinou toho, že kolem třetí hodiny začíná některý ze sousedů tahat kočku za vocas, resp. cvičit na housle nebo jiný podobný nástroj, jsem nechtěl riskovat, že se toto protáhne. Jel jsem dom, máma měla odpolední, a navíc víkend, takže doma parádní klid. Zbytek pátku i sobota byly opravdu studijní. V neděli jsem se učil celé dopoledne, po obědě se na mě přišla konečně jednou podívat kočka, která vyjádřila svůj názor na mé nevěnování se jí a zároveň věnování se studiu naprosto originálním způsobem – poblila mi koberec, a posléze opět odešla. Krása. Po úklidu pokračuji v učení, ale už mi to do hlavy moc nejde, už jen opakuji co se dá. Večer jedu s kámošem vlakem do Prahy, a jsem celkem v pohodě pořád, nějaká deprese nebo strach případně úzkost se pořád nedostavuje, maximálně tak lehká nejistota. Uvidíme, jak to bude vypadat v pondělí...

J

Jak jsem se naposledy utkal se sociologií

Poslední semestr jsem byl nucen k mému břitkému nadšení absolvovat ještě jeden sociální předmět. Sociální politika. Tento předmět přednášela ikona celé sociologie na ČZU, paní H. H. přezdívaná „Hudy“ (omlouvám se, titul nevím), jejíž styl přednášení, resp. mluvy mi byl naprosto cizí a nezdráhám se říct i nepříjemný. Paní to má v hlavě se sociologického hlediska perfektně srovnané, jen ta mluva... velmi ostré sykavky s typicky ujíždějící spodní čelistí do smyku mi opravdu ničí uši. I proto jsem se rozhodl, a toto rozhodnutí jsem naplnil, že nepůjdu ni na jedinou přednášku. Na cvičení jsem poctivě chodil, protože její myšlenková dcera, paní J.K., vyžadovala účast, a to dokonce aktivní. Uf, nesnáším, když mě někdo nutí diskutovat – navíc o něčem, k čemu mám maximální odpor. Horší bylo, že jsem si nemohl dělat svoje, neboť když člověk přestal dávat pozor, tak často vyvolávala, a chtěla slyšet názor, proto jsem se za jednu hodinu hned třikrát vyjadřoval k tuším problému chudoby. No nic, hodiny jsem přežil, a i jsem zdárně napsal zápočtový test, který bych nepovažoval za ani lehký, ani těžký. O to více jsem se „těšil“ na zkoušku. Hudy vypsala jen tři termíny, sice po 70ti lidech kapacity, ale pořád jen tři. Na první jsem se nedostal, takže na druhý s tím, že budu mít max jednu opravu. Vlivem okolních událostí jsem na tento termín šel sjetej jako Tereza Pergnerová zamlada. Správně, záda. Takže jsem přišel, a usadil se, záda začaly pracovat. Naštěstí relativně rychle rozdali testy, a čas prý 45 minut. Ok, začal jsem. Vzhledem k tomu, že jsem doma už druhý týden kvůli zádům jen ležel, tak jsem i měl relativně naučeno. Beru otázky jednu po druhé, a u všeho vím. Jsem jak u vytržení, že je to pro mě v pohodě. Píšu, dle instrukcí na tabuli, odpovědi krátce, stručně a výstižně. A dle instrukcí mých zad to dělám ještě rychleji a stručněji a zajisté i výstižněji. Za 10, slovy deset minut odevzdávám třičtvrtěhodinový test s omluvou, že mi není dobře, a jestli nevadí, že odevzdám hned. Super, nevadí, odcházím se projít a protáhnout záda. Následuje čekání na výsledky. Pokud se nepletu, tak jsem na výsledky čekal jen cca 3-4 hodiny. Ještě jsem si dělal prdelky z těch stresátorů, že to bylo strašný atd.. Říkám že pohoda, a že bych mohl poprvý v historii mít něco sociálního za jedna, opravdu tomu věřím. No, Hudy, resp. J.K. vylezla a přečetla jedničky, hm, já nic. Tak holt asi dvojka, no jo, ale u socky pro mě stejně obrovský úspěch. Čekám tedy dál. Za nějakej další čas vyleze znova a čte dvojky. Když se neslyším ani mezi dvojkama, tak pojmu určité podezření, že bych to mohl teoreticky i nedat. Ale přece, odpověděl jsem na všechno, a dle mého názoru i správně, a krátce stručně výstižně... kde je sakra problém. Vylejzá a čte trojky. Nejsem tam. No to snad ne. Čekám, a chci vidět test. Po dalších chvílích jsem se dostal dovnitř a skutečně viděl svůj výtvor. Vzhledem k tomu, že nebylo nic úplně blbě, tak jsem nevěděl na co se ptát, začal jsem tedy s tím, jestli bych ten test nemohl celý projít, že mi asi něco uniklo. Hned mě Hudy srazila tím, že mi uniklo učení. Říkám si, bábo jedna, tyhle sračky, jsem se učil snad nejvíc ze všech předmětů tenhle semestr. Přecházím to mlčením a ptám se na první otázku, kde byla má odpověď ohodnocena pouze jedním bodem namísto tří – takto jsem měl ohodnocenou valnou část testu. Vždy nějaké body ano, ale vždy cca třetina. Měl jsem tuším 13,5 bodu, a bylo třeba 15,5. Tento můj první dotaz zodpověděla argumentem, že má odpověď je sice věcně správně, ale není dostatečně konkrétní. Ano, kdybych hledal v otázce slůvka, která by tento smysl mohla částečně skrývat, tak bych je našel. Hm. Budiž. Další má chabě obodovaná odpověď, táži se, co je dle ní hodné bodů u této otázky. Odpovídá a hned jí chytám za slovo, že to tam napsané mám. Budiž. Přidá mi 1,5 bodu. Což mi dává 15. Potřeba stále 15,5. Jdeme dál, další odpověď za jeden ze tří možných bodů. Má odpověď je opět věcně naprosto správná, nicméně tentokráte je pro změnu až příliš konkrétní, takže z ní mohou nevyplynout některé souvislosti, které by vyplynout měly. Proto pouze jeden bod ze tří. Ach jo. Nemám už sil. Ptám se na první otázku, dle mého úplně jasnou, nicméně v ní bylo použito slovo „východisko“ a nebylo patrné, jestli to je zdroj nebo výsledek. Dle mého uchopení tohoto slova, jde spíše o výsledek než o zdroj, a proto jsem měl tuto odpověď špatně. Ne, že bych neměl ty znalosti, které ta otázka měla ověřit, ale pochopil jsem špatně slovo, a odpověď je v řiti i se znalostmi. Shodila mě podruhé, že neumím česky, a na to jsem už nehodlal reagovat, tak jsem vstal a odešel, myslíc si něco o ní a o prdeli. Na svůj druhý pokus, avšak poslední termín jsem šel přesně za týden, tentokráte již jako Terka na odvykačce. Test byl opravdu žůžo. Jak jsem minule věděl, tak teď jsem věděl sotva polovinu. To snad ne, já budu kvůli týdle věci snad prodlužovat studium, to fakt ne teda. Dřu a potím do poslední minutky, opisovat fakt nešlo. No, a děj se vůle boží. Po tentokráte jen cca 2 hodinovém čekání jsem si vyslechl trojku a spadl mi obrovský kámen ze srdce. Vůbec jsem neřešil co mi tam našli a nenašli, ale bylo to mnohem horší než ten první pokus, který jsem neudělal. Nechápu... snad to štěstí vydrží i do státnic...

J

Jak jsem psal diplomovou práci

Dozvěděl jsem se od jedné kamarádky, že optimální doba na zpracování tohoto díla je, dle vyjádření její vedoucí práce, celých devět měsíců. Nechtěl jsem tomu věřit, že to má trvat stejně dlouho jako normální těhotenství. V momentě, kdy jsem začínal vyhledávat už konkrétní informace a psát, jsem měl totiž k dispozici pět týdnů. To stačí tak maximálně na mnohonásobné početí. Hm, počínání stejně vyhovuje mnohem více lidem než ta devítka výše. Začal jsem hledat info a plácat to rovnou do osnovy práce, rešerši jsem měl tímto hrubým stylem napsanou asi za týden, námaha limitně se blížící k nule, pohoda. Dalším krokem postupu v řízení projektu „diplomová práce“ je získání/vytvoření/outsourcing malíčku dat, která bych použil pro praktickou část. V Excelu jsem si vytvořil úchvatný dotazník, postavený pro uživatele blbce - maximálně jednoduše, a tento jsem odeslal v mém vůbec prvním kontaktu s vedoucím práce, od zadání tématu diplomky, před cca rokem a půl, k odsouhlasení, případně připomínkám. Vedoucí mi poprvé zasáhl do mnou zamýšleného konceptu práce, kdy mi rázně doporučil využít pro dotazník webovou službu, namísto souboru v MS Excel. Důvod je jasný, přes webovou službu dotazník nelze zfalšovat, nelze si respondenty vymyslet, a ani upravovat výsledná data. Ano, velmi mě lákala temná strana síly, neboť moje predikce výsledků dotazníku na zpracovávané téma od opravdových respondentů říkala, že výsledky budou jasné a přesné, asi jako myslivcova muška po pěti borovičkách. Nechtěl jsem to, tušil jsem, že to nevyjde vůbec průkazně, protože dost lidí se při odpovídání na dotazník chová značně specificky, a často neodpovídá pravdivě. Ne snad, že by úmyslně lhali, to ne, ale ze sumáře dat, jsem jasně viděl, že každý prosazuje to své bez jakékoliv úvahy širšího kontextu, čemuž jsem původně doufal, že respondenti také dají význam. Nicméně vyhověl jsem vedoucímu a udělal to dle jeho představ, a hned po prvních dílčích výsledcích jsem si uvědomoval krutou pravdu, že má predikce byla naprosto správná a střízlivá, a jako by tomu nebylo dost, volbu škály bodových hodnocení jsem měl zvolenou stejně vhodně jako obutí na beach volejbal v prosinci (ano, hrál jsem na boso :D). No škály budu muset asi potom předělat, no nic, dám si pohov, než to doběhne ten průzkum, týden volna byl fajn, naprostá flákárna. Výsledky jsem pak po zralé úvaze o nevhodnosti zvolených škál znormoval do škál užších, což je naprosto obhajitelné a řekněme „legální“ upravení, zkreslení výsledků určitým směrem. Už už se mi zdálo, že se dostanu k závislosti, v kterou jsem doufal, ne, v píku fakt zatím nejedu, to možná až před státnicema když bude hodně zle, myslím vzájemné závislosti odpovědí na jednotlivé otázky. No, po kompletním vyhodnocení jsem mohl opět konstatovat, že mlácením prázdné slámy jsem získal hádejte co? Prázdnou slámu. No nic, žádný výsledek taky výsledek, tak jsem se jal psát praktickou část práce o tom, jak sem několikrát opakovaně se zdravým entusiasmem tu prázdnou slámu vymlátil, a sem tam našel nějaké to zrno, dále to chce doplnit hezky grafíky, okomentovat a splácat tabulky pro nezbytné komparace. Ve volných chvílích, kdy jsem přemýšlel jak to nejlépe navléknout tak, aby to vypadalo, že jsem něco zjistil, jsem doplňoval teoretickou část o různé ptákoviny, co mě napadly. Potom jsem celou práci zrevidoval, doupravil, a poslal s označením potenciálně finální verze vedoucímu (v tématu práce bych o tom mluvil jako o RC - Release Candidate verzi), s dovětky, že chybí pouze závěr a citace, což není problém doplnit v relativně krátké době. Nicméně pan vedoucí mi podruhé zasáhl do práce připomínkami. Některé byly pochopitelné, s kterými jsem počítal, jako příliš dlouhý úvod, některé méně, jako že je hrubá chyba, že mi tam chybí citace, což jsem mu sám psal, že to není chyba, ale pouze ještě nedoplněné, a některé vůbec – v podstatě napsal, že praktická část je v této podobě pro něj nepoužitelná. No to si dělá prdel. Mám ani ne 14 dní do termínu a on mi napíše tohle. Že tuhle osnovu sám schválil a odkejval při zadávání tématu, na to sere pes. Na stupnici vyndanosti mám v tu chvíli asi devět bodů z deseti a nevím, jak udělat tu praktickou část lepší, pomocí jeho podnětu, který mi v mailu uvedl. To, co mi navrhuje, je podobné aktu, kdy by se domácí slepici přišil psí ocas, a očekávali bychom, že bude normálně snášet vejce, a ještě u toho vesele vrtět ohonem. Přemýšlím, jak tam ten ocas přišít. Tohle byla věc, co mi zabrala asi nejtěžší přemýšlení, jak to přišít k tomu celku. Nakonec jsem to vymyslel slušně, ocas drží, vejce tam jsou, ale ocasem vrtět i přes enormní snahu fakt nejde. V překladu: implementoval jsem tam prvky, které požadoval, ale do práce se to absolutně nehodí a funkčně to je té práci téměř k ničemu. Týden před termínem posílám tu verzi slepicopsa ke kontrole. Jak jsem byl zvyklý, že odpovídá včas, vždy ještě tentýž den, tak tentokrát si dal pan vedoucí na čas. Naštěstí ne tolik, ale dokázal mě lehce znervóznět. Nakonec schválil, a já mohl ještě v práci tisknout a celých 24hodin před termínem, ve škole odevzdat. Happy end, teď už jen doufat, aby tu práci pánové vedoucí a oponent skousli, a bude hotovka. Pak už jen zkoušky a státnice. Momentálně mi zbývá poslední zkouška. Tak snad to už doklepu…

J

Sociologové všech zemí, vyližte mi ... !

Pro začátek řečnická otázka... je to černé a klepe to na dveře, co to je? – naše světlá budoucnost.

Ano, opět nastal sudý týden a musel jsem navštívit ústav pánů zemědělců, kde se vzdělávám vstříc světlejším zítřkům. Jako každé sudé úterý i tentokrát přišla na řadu konfrontace s předmětem Sociální blablabla. Název nepodstatný, slovo „sociální“ mi už samo o sobě stačí, abych se z něj osypal. Tyto hodiny jsou pro mě nevýslovným utrpením, což asi většina vás mých věrných čtenářů dobře ví. Pan cvičící Husa umí dobře mluvit, dobře vysvětluje a nepochybuji i o nějaké té inteligenci, kterou by měl, kdyby se obloukem vyhnul tomuto, k mé smůle, stále ještě vědnímu, oboru. Hodina spočívala v tom, že vysvětlil teoreticky nejrůznější pojmy, jako například termíny instituce a organizace. Instituce je de facto vzorec, soubor jednání vztahující se k určité třeba situaci, jak jsem tak svým rozumem vyabstrahoval ze záplavy slov, do které s oblibou socani přidávají spoustu rádoby chytrých slůvek, aby to znělo vědecky, a zároveň aby tomu vohnouti, co si to přečtou v novinách v hospodě vole nebo cestou do práce, nerozuměli. Internalizace externalit. Endogenní rozvoj. Vyargumentovat. Vyimaginovat. Proč mluvit česky? Vůbec slovo "imaginace" je pro tenhle předmět něco jako bible pro křesťana nebo pro impotenta viagra. Moje nejstarší vzpomínka na toto slovo se váže už k prvnímu ročníku, kdy jsem na první stránce skript Regionalistiky četl definici tohoto slova... ta zněla nějak takto : tvořivá potence nahlížet na stavy a jevy ve společnosti netradičním způsobem. Ano, samozřejmě je to zkrácené, už si ten blábol celý nepamatuji. Po přečtení tohoto a dovětku, že kdo nedokáže toto uchopit, je zatracen a nemusí skripta ani číst, jsem je tenkrát s klidem odložil s vědomím, že mě sociologie zatratila. Měl jsem z toho celkem i srandu. Ne však teď, když, (vracím se do současnosti) Husa hlásá, že rozdíl mezi termíny instituce a organizace bývá často dotazován u státnic. Ano, teoreticky je odpověď jednoduchá. Jak jsem již psal výše, instituce je soubor způsobů a jednání které upravují nějakou činnost. Laicky řečeno. Organizace je v podstatě totéž, akorát již konkrétně obsazené dle jeho slov „sociální strukturou“ dle mých slov „lidma“. Hotovo finito, šlus. To by to ovšem nebyla sociologie, aby nevyvstal pro mne nějaký problém. Ano, praktická interpretace. Co to je škola, co to je banka, co to je ... a teď mi to třetí vypadlo, sakra. Jo, rodina! Rodina je podle něj instituce. Ano, samozřejmě, že je rodina instituce, když to beru jako slovo, a ne jako Jeníčka, Mařenku, a jejich fracínka, který běhá jako slon po půdě až nám ze stropu padá omítka. Záleží přece, jak ten pojem zrovna vezmete. Někdo je reálněji založený, tak si představí s větší pravděpodobností ty lidi, někdo je hloubavý a přemýšlivý a imaginativní, jako většina socek, a vyimaginuje si vztahy a pravidla a vazby a další z mého pohledu hovadiny, respektive samé samozřejmé věci, nad kterými není proč přemýšlet. Podle něj je tedy rodina instituce. Další pojem: banka. Když si řeknu banka, tak podle jeho vzoru uvažování nad rodinou vidím spíš nějakou finanční instituci. Že se tam bude dělat to anebo tohle takhle a takhle. Banka je podle něj organizace. Proč? Protože zapojil imaginaci, až se mu z hlavy kouřilo, a představil si zrovna ty lidi, kteří jsou v tom konkrétním baráku a mydlí do klávesnic číslíčka. Hm. A jdeme na poslední slůvko z dnešní nabídky. Škola. Podle něj je tedy banka organizace. Škola. Obecně škola. Beru v potaz jeho poslední vysvětlení banky, škola mi analogicky přijde jako stejný případ. Takže organizace. Wrong again! Je to podle něj instituce. Organizace by byla třeba ČZU. Prý. Idiot. Když si vezmu, že řekl, že banka je organizace, přičemž zmiňoval, že je to organizace proto, že lze k tomuto slovu nalézt nadřazenější, obecnější, teoretičtější pojem a to je „bankovnictví“ nebo „finančnictví“, což jsou instituce právě k organizaci „banka“, tak proč je kurva „škola“ instituce... ? Vzdělávání je podle toho jeho vzoru přece totéž co bankovnictví pro banku??? Wtf?! Mám chuť mu jednu napálit, aby se probral, a šel dělat něco užitečnýho, a přestat s tímhle oborem, ale přece jen polykám tohle sousto s příchutí vzteku a bezmoci a nepochopení, a ukliďnuji tím, že brzo budou Vánoce a mám se na co těšit. Nu což.. jinak by se třeba pan sociolog neuživil, nemohl by doma udělat Vánoce, pokud našel k sobě nějakou, stejně sociologicky „poškozenou“ druhou polovičku. Skláním hlavu k telefonu, vypínám vnímání okolí, kdy Husa vesele imaginuje s aktivními studenty nad různými černobílými fotkami všeho možného, co fotky asi znamenají a co se na nich asi děje a proč se to děje, a já počítám vteřiny, za kolik jich přeskočí digitální číslíčko na mobilu o jedničku dál...

Sociologie a přidružené obory jsou pro mne prostě pavědy a nemají žádnou hodnotu pro využití v realitě, jak ji známe. Všechno co řeší sociologie, lze řešit i jinou vědou, anebo prostým selským rozumem. Pokud by nebylo socky, viděl bych svou budoucnost přece jen o něco jasněji...

J

Úterý pátého

Den se psal druhý, z pracovního týdne sudého, a to neznamenalo nic jiného, než že mě čeká škola, a tím pádem nic pěkného.

Měl jsem mít tři cvíka a přednášku. Na první cvíko – Strategický management - jsem přijel včas, jak jinak než přeplněným busem. Vstoupil jsem do třídy, našel si místo, a usedl do lavice. Zavolal jsem kámošce, jestli přijde, a jestli jí mám držet místo, anebo budu na tohle cvičení sám samec úplně sám. Nakonec přišla, a přišel i druhý zástupce mužského pohlaví, tak jsem si říkal, že snad bude dobře. Přišel pan inženýr zdrobnělý Štos, udělal prezenci a začal povídat a ukazovat požadavky. Požadavky nezněly nijak jednoduše, ale na druhou stranu ani moc složitě. Připadalo mi to celkem takové volnější. Pán tak nějak pořád povídal, až se propovídal k zadávání témat na individuální eseje. Témat bylo 5, lidí na cvičení +-30. Logickou úvahou a matematickým postupem zvaným „dělení“ vychází, že cca 6 lidí píše jedno téma. Ó jak jsem se spletl, když jsem počítal systematicky, logicky a matematicky. Strategický management je totiž více než matematika a logika. Začal číst jména dle abecedy, a člověk si vždy řekl téma. V momentě, kdy si páté téma řekli asi 4 lidi, řekl pětku už nedávám. Totéž se vzápětí stalo i s trojkou. Chtěl jsem jedničku. Když jsem těsně před svým jménem zaslechl, že si někdo přihlásil tuším potřetí číslo jedna, ze srandy jsem prohodil, že mi to už určitě nedá. Čte mé jméno, říkám „jedna“. On: no jedničku už nemůžete. Já: proč ne? On: už byla mockrát. Já: Zatím třikrát. On: To je už moc. Já: Takže budou témata jen pro dvě třetiny lidí, když u mě, ani ne v polovině už nejsou tři z pěti témat? On: Takže jaké téma chcete? Já: Jedničku. On: Jiné. Já: (tluměně, s pauzou) tak si polib, jsem zvědavejza kolik lidí ti to dojde...(hlasitě) DVA! On: Výborně. Pokračuje. Za asi čtyři další lidi přestává dávat téma číslo dva, a cpe lidi do čtyřky, načež, řekněmě 8 lidí odě mě, si někdo řekne jedna a on mu to s mručením odkejve. Ozývá se tlumená rána do lavice, ozývám se já: Vždyť jste říkal, že mi už první téma nedáte, co se stalo? On: Není dostatek témat. Já: To jsem Vám říkal. On: (s úsměvem typu „jsi mi u prdele“) To zvládnete. Hm. Odsouvám židli, balím si věci, vyndavám telefon, hraju si. Dodělal zadávání témat, a skončil hodinu. Možná bych měl začít googlit co to to téma BSC blabla je. Po téhle hodině jsem šel vyčekat frontu na zředěnou omáčku s podrážkou a knedlíkem, bohudík, že stále jen za 30,-. Po obědě jsem šel shánět hokejku, poněvadž mi byla má několikaletá známost na sobotním turnaji domlácena tak, že to se mnou už nevydržela. Byl jsem na Křižíkový v jednom krámu, tam byly dvě o kterých bych mohl uvažovat, ale vzhledem k tomu, že ani jedna nebyla úplně to pravé ořechové, tak jsem se s obsluhou rozloučil. Jsem jakej jsem, ano, moc vybíravej, vím, bez komentáře. Jel jsem na chvíli na byt, vyhodit pár věcí z přetěžkého batohu a jel jsem na Biskupcovu, do dalšího krámu (kde jsem sehnal tu mou bývalou ... hokejku). Chlapík mi po vyslechnutí požadavků vrazil do ruky postupně asi čtyři klacky. Hmmm... nic moc. Bavím se s ním dál, a podává mi podobnou jako jsem měl, jen s jinou čepelí. Beru jí do ruky, a vím, že to je ONA. Nechávám si na ní pouze převrtat svojí starou čepel s tím, že novou si můžu doma vytvarovat a posléze taky i používat. Paráda. Mám ji. Házím ji dom a jedu do školy na další cvíko. Právo. Správní právo. Pan zdrobnělý Blažík je starší, než jsem si ho představoval. Má taky řádově méně zubů, než jsem si myslel, že by měl mít. Povídá o právu, myslím, že to čte z nějakého papíru. V tom mě zarazí vedle sedící kámoška, že to je úplně totéž, co na přednášce. Jeho unavené tempo a věty „Když uděláte dopravní přestupek, je to správní právo. Když jdete na úřad pro novou občanku, je to správní právo“ s ním odříkala úplně přesným dvojhlasem. Pousmál jsem se a vytáhl mobil, a připojil se na icq, a četl si na netu nějaké články. Skončil dřív, jdeme na večeři. Měl to být jakýsi kapucínský guláš (teď nechci být hnidopich, přece jen nejsem kuchař, tak mě opravte jestli se pletu). Tento „guláš“ spočíval v tom, že na kopec suché rýže hodili zbytky masa s nějakou omáčkou, a na to nahoru přišla cibule a pórek. Mě osobně to jako jakýkoliv guláš nepřišlo, spíše jako zbytky jednoho jídla od oběda, bohužel si nepamatuji název. Následuje poslední cvičení. Statistika s panem nezdrobnělým Brabenečkem. Už jsem měl tu čest absolvovat jeho přednášku, takže na jeho strojové tempo, kdy nemluvil ani ve větách, nýbrž ve slovních spojení s dlouhými odmlkami, jsem byl psychicky připraven. Jako člověk je velmi příjemný, nepochybuji o jeho schopnostech, navíc to je opravdový profesor! Nicméně jeho povídání se začíná až nápadně blížit zmiňované přednášce. Čekám, kdy se oddělí a přijde něco nového. Hm. Zatím vyndavá stejné slajdy a ukazuje stejné zajímavosti, vykládá stejné věty, a rozhořčuje se nad stejnými věcmi jako jsou vývozní kvóty do EU. Jeho rozhořčení plně chápu, být po mém, tak v EU ani nejsme.Ničeho nového jsem se za celou hodinu a půl, kterou ještě natáhl o pár minut, nedočkal, a tak jsem lehce nasrán šel pryč. Na přednášku z managementu, která měla trvat do 20:45 jsem už opravdu psychických sil neměl a proto jsem se odebral na byt, se zregenerovat, s mezizastávkami už na opravdové večeři u číňana a následně v čajovně. No. Tenhle semestr bude stát opět za to.

J

Jak jsem slyšel dobrý vtip...

aneb o tom, jak se bude platit za vysoké školství.

Spousta lidí argumentuje tím, jak nejsou peníze, jak maj učitelé málo, jak není odpovídající vybavení, a jak si studenti žijou jak prasata v žitě.

S tím obilím by se souhlasit dalo, ale s tím ostatním fakt ne. A myslím, že není moc lidí, kteří řeknou, že roky života, kdy byli na škole, nebyly dobře strávené. Proč by taky nebyly... pracovat budem přece celej život, pokud nevstoupíme do politiky pod Radkem Johnem, který nám smluvně poradí, kdy jak mačkat hlasovací tlačítko.

Já osobně studuji navazující stupeň VŠ, který, dá-li bůh a paní štěstěna, doklimbám za rok. Co jsem zatím mohl zažít, na státní vysoké škole, na které studují další tisíce lidí (někde jsem viděl údaj 7 tis. lidí, ale to mi přijde málo) a tím pádem se tam koncentruje cca 70 mega za tuto školu za 1 semestr?

Co se týče vyučujících, tak dle mého se hodně málo z nich, dá označit jako "kvalitní pedagog". Člověk, co přijde na přednášku, a stylem postiženého dítěte předčítá skripta, resp. prezentace, není pedagog a nezaslouží si ani ty peníze co má teď, natož ještě aby dostával nějakej další bakšiš do kapsy. V pohodě by tam stačil někdo, kdo umí aspoň plynule a nahlas číst, což by s dávkou nadsázky mohl být i kopáč Koloman z Janova, který by určitě uvítal čtení něčeho jiného, než je návod na lopatu, a ještě k tomu za větší prachy. Pro některé učitele to je naprostá rutina, a proč se snažit to dělat zajímavé, pro tu ožralou studentskou chamraď, že ano, kterou navíc živí z daní. Další si z toho dělají prdel, a student je pro ně jen hračka, něco na rozptýlení, o čemž svědčí třeba to, že si nechává nosit při zkoušce od studentek kafe (v lepším případě), nebo ukazuje lidem umělý zuby a stěžuje si jak je na tom špatně. Další jsou ti, kteří třeba tomu, co učí, dobře rozumí, ale nejsou schopni to předat někomu dalšímu, takových jsem taky potkal dost. Chaotický výklad, který nemá hlavu ani patu, anebo naopak tak složitá souvětí, u kterých by se i čtenáři mých článků ztratili jak Karkulka v lese, nejsou ojedinělá. Vtip je, že takový člověk položí otázku, a než jí položí celou, tak téměř nikdo neví, co bylo začátkem dotazu, takže nikdo nic neřekne, případně se zeptá na otázku znova a geniální pedagog se nasere. Krom těchhle typů jsou tu naštěstí i tací, které to baví, a kteří to umí i dobře podat... ano, správně tušíte, nebo víte, jsou v menšině, a často jsou to mladší lidi, které u zkoušky potkáte jen v roli bachaře u testů. Takže nejčastěji vás hodnotí někdo, komu je vaše dobré vzdělání úplně u prdele. Pak se divte, že studenti nemají motivaci, a mnohem více z nich přijímá místo precizní přípravy temnou stranu síly, jakožto svůj studijní plán.

K vybavení. Z mého pohledu je vybavení, aspoň na tom mým ústavu na naprosto dostačující úrovni. Když jsou potřeba počítače, jsou k dispozici, data projektory na prezošky a podobný ptákoviny jsou taky všude. O to se už postaralo dírou do státního rozpočtu a kapes nás všech rozpadlé ministerstvo informatiky. Plátna a whiteboardy s fixama taky téměř všude. Nevím, nic zkrátka mi tam nechybí, snad jen to dotovaný pivo, co sliboval Jirka Paroubek, za dvě koruny a pak taky hezčí holky. Slečny, neberte to osobně, já jsem jen bohužel asi hodně vybíravej :) (a můžete ještě dodat, že sám taky nejsem žádná sláva :D )

Zkrátka mé oči nevidí moc racionálních důvodů proč do téhle wormhole cpát nějak moc peněz. Teď samozřejmě taky jsou příspěvky na studenta. Proto nás nabrali tolik, a půlej nám výuku. Když bych to propočetl k aktuálnímu semestru, tak jsem za semestr strávil ve škole, počítaje i přednášky a všechny cvičení, na nichž jsem samozřejmě nebyl, vychází řekněme 100 klasických VŠ 1,5 hodinovek. Plus zkoušky. Ty bych asi nepočítal neboť jsou dost těžce časově ocenitelné, ono to jde udělat testem, a za několik hodin se prozkouší stovky studentů. Kdo zkouší ústně a důkladně, tak mu to samé trvá celé dny. Takže když to vztáhnu jen na prachprostou výuku, tak ode mě dostanou 10 klacků za 100 hodin. Tzn. za jednoho studenta 100/h. To je pálka, tolik si vydělávám na brigádě. No a když vidím tu chuť pedagogů, jejich sofistikované vystupování a celkovou úroveň, no nezlobte se na mě, ale tohle platit nebudu.

Navíc stojí za úvahu pár drobností...

1) Když by se plošně zavedlo školné, jak by se změnilo postavení státních a soukromých vysokých škol?
2) Jak by se změnil vztah studentů k vyučujícím, a jak by studenti přijímali časté dvojí hodnocení (ano, sukýnky/kvádra vs. zkoušející chlap/ženská), případně jiné nespravedlnosti při jejich ohodnocení (např. kvůli zavádějícím, nepřesným otázkám) ?
3) Ano, školné by bylo prospěšné, vedení školy a fakulty už by potřebovalo nahradit Superby, Toyoty a Oktávky novějším a reprezentativnějším autoparkem. Co myslíte?
4) Co třeba chytrý student z chudé rodiny, půjde za 2,5tis měsíčně (bez všech ostatních výdajů) studovat?

mé odpovědi jsou :
1) státní by se přiblížily alespoň povahou příjmů k soukromým
2) podle mého by se vztahy dost vyostřily. Já si nedovedu představit, že bych zažil to, co ve čtvrtek, přičemž bych jim za to ještě platil. To bych asi jazyk za zuby neudržel.
3) jasně, upgrade je nutný, aspoň koupit novější modely, aby trochu zadotovali Schadewerke, a podpořili boj proti finanční krizi tak, jak je to světovým trendem - dalším vyhazováním pěněz.
4) tak to je, pane docente, dobrá otázka...

Výsledek... "těžká písemná práce to byla, těžká... i já měl co dělat... "

J

Jsem pořád ještě školák?

Tak přesně tuhle otázku jsem si položil v pátek, když jsem po školním týdnu v Praze jel zase na víkend dom... a odpověď je, světe div se... "já nevím". Prostě nevím, klidně mě mlaťte přes hlavu, ale nevím.

Týden začal přednáškou z Mezinárodní ekonomie, což je pravděpodobně stěžejní předmět tohoto semestru. Přednášel to pan Soukup, o jehož schopnostech a duševním stavu jsem pochyboval již předem, kvůli vyprávění těch, kteří ho již zažili. Inu pan Soukup přišel, já si ještě psal přes mobilní icq s kámoškou, a na její dotaz, jestli tam už je a co děláme, jsem dle pravdy odpověděl, že tam už je 10 minut, ale neděláme nic, připravuje si prezentaci asi. Pán byl pomalejší. Pán začal mluvit. A to jsem začal řešit dilema, jestli čte informace ze slajdů rychlostí jednu větu za minutu proto, abychom si to dobře, v klidu, a několikrát zapsali, anebo proto, že to jinak neumí. Nemám jak to rozhodnout... Nevím.

Druhá přednáška byla z nějaké politologie, tak jsem se tam šel taky podívat. Tenhle přednášející je sice fajn, mluví dobře, ale bohužel, se často dost vyhýbá tématu, které je náplní předmětu. Poslouchá se pěkně, ale jeho rozhořčení až hřmění, že Jugoši byli blbci že se tam vraždili, mi ke známce z toho předmětu těžko pomůže... anebo ano? Nevím.

V úterý to bylo cvíko z Místních financí, kde nám zadala seminárku, byly v podstatě tři možnosti. Paní se o každé rozpovídala, až mě to druhé téma skoro i zaujalo, nicméně jsem zjistil, že mám v mailu totožnou práci jako je první téma, jen o pár let zpět. Takže krásný vzor. Mám něco dělat, nebo použít to co mám...? Nevím.

Cvičení z Mezinárodní ekonomie vedl nějakej mlaďas, který se zdál naprosto v pohodě a klidu a nic moc po nás ani nebude snad chtít, a dokonce to i vypadalo, že tomu rozumí a že ho to baví, zajímalo by mne, jak dlouho mu ten elán vydrží. Nevím.

Přednáška ze Sociální komunikace a rétoriky, která zavede mojí pozornost jinam už po přečtení prvního slova názvu předmětu, byla vskutnu výživná. Že jsou na katedře psychologie svérázní lidé, o tom vím. Nicméně tohle už trochu hraničilo s mým zdravým rozumem. Ano, jsou to zajímavá cvičení, na to se naučit při mluvení využívat bránici, ale tak mohlo by se to dělat trochu jinou formou, než touhle hromadnou duševní onanií. Nevím.

Ve čtvrtek po standardním pracovním pohovoru mě čekalo cvičení z té Sociální ... něco. Pohovor byl celkem profesionální, takže mě to cvičení svou povahou zaskočilo. Nejdřív jsme měli s tou postarší paní za úkol dělat "situaci" kdy jeden z dvojice se ptá na info o druhém, a pak na kameru řekne co zjistil. Hm. Opravdu silně užitečná věc, v mých 25ti letech. No budiž, hodina pokračuje. Po této činnosti následovala ještě šťavnatější aktivita. Tzv. ""Test intuice"" ano, jsou tam dvoje uvozovky, úmyslně. Test spočíval v tom, jak odpovíme na otázky o ní, a jestli to jako odhadneme dobře. Dám na příklad jen jednu otázku, abyste si udělali obrázek, tečky znázorňují její mlčení a usilovné přemýšlení. "Jakou mám ráda hudbu? - 1) jazzík ..................................... 2) pop ...3) folk 4) kántry" Odpověď je i bábě Vomáčkové zcela zřejmá, takže test byl opravdu o velkém psím ... . A jakoby věděla, že už mě to sere, tak přišel ještě bonus. "Tak, mě to vždycky tak vadilo, že studenti pořád ve škole jenom sedí, tak se všichni postavte, do kruhu, a udělejte vpravo v bok." Odložil jsem propisku a blok, takže jsem po její následující vetě naneštěstí nemohl ani spáchat tužkou harakiri. "Tak a teď si zatněte ruce v pěst a masírujte záda člověka před vámi, a za pochodu". Připadal jsem si jak šestiletý děcko ve zvláštní škole, který tam navíc dali za trest. Potom tomu pocitu ještě nasadila korunu povelem "A teď provedeme čelem vzad, a oplatíme to tomu kdo masíroval vás". Čtvrtý ročník univerzity? To teda nevím.

Konec týdne pro mě měl nastat ve čtvrtek večer, povinnou přednáškou z volitelné Regionální politiky nezaměstnanosti. Opravdu nastal konec, ale pro mě tohohle předmětu, protože po zadání seminární práce, která měla snad všechny fíčury diplomky, až na menší rozsah, jsem se rozhodl se z tohohle voliteláku vyvlíknout... možná se to i povede, nevím...

Jsem ještě pořád školák? Já nevím...

J

P.M. ... M jako "marija" a P jako "panenko"

...právě jsem přišel z poslední hodiny dnešního prvního vyučovacího týdne a nasrán usedám ke kompu... musím kout železo dokud je žhavé...

Týden byl zkrouhnutý o pondělí a tím pádem jsem měl z těch všech věcí tak polovinu... no ale stačilo to. Středa byla celkem dobrá (pomíjím jízdu až třetím busem stojíc na jedné noze a lízajíc sklo dveří), měl jsem jedno cvíko, kde mladá paní/starší slečna evidentně neměla iluze o studentech, a brala tedy věci reálně. A k tomu pak dvě přednášky... na první mě uspávačka hadů ubila nudou téměř k smrti, takže před tou další jsme se šli s J. posilnit do báru. Vzpomínám si, že šlo o veřejnou správu, ale nepamatuju si jedinou věc, co by ten přednášející pán říkal. Nicméně výpadkem paměti to není, jen jsem ho nevnímal. Toť středa.

Jdem na čtvrtek, dvě přednášky, cvíko, přednáška. Jdu na první, to byly nějaký nepodstatný bláboly, evropská integrace, taková historie EU, pro mě jedním slovem vopruz. Druhá věc byly informační systémy s chlapíkem, co mě loni na podobným předmětu zkoušel, tahle přednáška sice měla svou úroveň, nicméně nemyslím si, že by byla má přítomnost na dalších reprízách nutná. Cvíko co mělo následovat odpadlo. A teď přijde ta třešnička na dortu, ten vrchol Everestu, zlatý hřeb večera. Přednáška z "Malé a střední podnikání na venkově". Měl to mít chlapík, kterýho jsem měl mít u státnic, nicméně tenkrát jsem byl o jeho osobu ochuzen. Teď se mi již nepoštěstilo. Přednáška spočívala v tom, že nám řekl organizační věci, a jak mají vypadat práce a prezentace, které máme udělat. Takovej organizační chaos a zmatek a zprasek jsem dlouho neviděl. Nikdo pořádně neví, jak má ani jedna práce vypadat, skoro nikdo nepobral, jak si představuje ty jeho docházky a tvorby skupin na projekty... no nebudu se v tomhle patlat, sám jsem byl dost daleko mimo mísu. Pán uměl dobře mluvit a taky se evidentně rád poslouchal. Nebál bych se použít pro něj označení tý pěkný žlutý kytky (doufám teda že je narcis žlutej:D) a taky bych se nebál říct, že si na nás nahonil ego až do stropu. Používal neustále krásné cizí slovo "fiche" [fišéé:] (čti jako růžová lobby). Samozřejmě že nikdo nevěděl, co ty jeho blbý ryby znamenaj. Bavil se tím, jak nikdo neví co má dělat, a bavil se i dotazama. Myslím, že ke konci hajzlík vypustil i rádoby vtip, takže mi nezbylo než se mu rádoby zasmál a uklidňovat se tím, že nikdy není tak blbě, aby nemohlo bejt ještě mnohem hůř... to uvidíme v pondělí.

No nic, jdu použít metodu STFG na to podělaný slovo "fiche"
(STFG : Search The Fuckin' Google)

J

Jak na mě zas jednou vlezlo EMO

...aneb ohlédnutí za ziskem "Bc." titulu.

Vím, že aktuálnost tohoto článku bude někde mezi křížkem po funuse a porodem po 12ti měsíčním těhotenství, nicméně dřív to porodit z rozličných důvodů nešlo ... (nechtělo se mi :D)

Státnice. Každý si pod tím představí něco jinýho. Já si pod tím představoval jenom další zkoušku, která ovšem ohodnotí tvrdou práci studenta za tři roky najednou. Může to být slušná zrada, nervák vytuhne a neřekne nic, ikdyž předtím 3 roky neměl moc problémů, kdokoliv může dostat jedinou otázku kterou umí, anebo třeba jedinou, kterou neumí. Jinak řečeno, i zde, jako ostatně u jakéhokoliv okamžiku v životě prezenčního studenta je obsazený do hlavní role náhodný fucktor.

Můj velký termín byl 28.5.2009 ve 13.00? Nevím přesně, ale to stejně není důležité. Měli jsme tam být dle instrukcí 2h před časem zkoušení. Ok, jel jsem dřív, v klídku, přijel jsem třeba v 11 a šel se mrknout na lidi. Všichni vystresovaný až do formálně svátečních bot, ačkoliv za celou dobu zkoušení, od asi 25.5. vyhodili celkem 2 nebo 3 lidi. No nic, šel jsem na jídlo a vrátil se, kecal se známýma. Na řadu jsem šel oproti napsanému času snad o hodinu později, protože komise měla hlad. Nabízelo se prosté řešení, že na seznamu jeden čas zkoušení vynechají a člověk tam pak nebude stát jak kokot zbytečně hodinu navíc. Ale vzhledem k tomu, že se pak čekalo na konec, a podání si ruky s komisí a vrácení bakalářky je můj povzdech a návrh naprosto irelevantní.

Nicméně zkoušení probíhalo takto: přišel jsem, tajemnice mě představila, a byl jsem předsedkyní a požádán o shrnutí mé bakalářky. Tak jsem ji tedy shrnul, načež mi řekla, že zrovna neposlouchala, tak jsem docela koukal, nicméně paní už měla svůj věk, a možná, že došly baterky v naslouchátku. Tři přísedící se chopili iniciativy, a každý mi dal nějakou otázku k mé práci, s jedním jsem si o tématu docela fajn popovídal ačkoliv mě zarazilo, že mu mám vymyslet nový typ propagace pro ČZU z fleku. Nicméně jsem to nějak uhrál. Přišla ekonomie, dostal jsem otázku, chvíli mluvil, nakreslil si prasečí graf, který jsem díky své prasečitosti blbě interpretoval. Nicméně mi to došlo a tak jsem uvedl vše na pravou míru. Z humanitních věd se mě znuděný zkoušející zeptal na něco o politice, což jsem mu řekl, až na slovo "lobbování" které jsem mu popsal snad všemi způsoby, jen ne tímto podle mého názoru počeštěným patvarem. Z managementu se mě ptali zrovna na jednu ze dvou otázek, které jsem nechtěl, nicméně jsem mu řekl nějaké základní rozdělení něčeho, asi organizačních struktur, na jeho dotaz jsem ještě vyplivl pár příkladů a hotovo. Šel jsem před třídu, než se poradí, pak si mě zavolali a vyřkli ortel. Prospěl. Děkuji a nazdar bazar.

Čekal jsem tam potom ještě na konec, který v pondělí byl v 15.00, u nás se v 18.00 ještě zkoušelo. Pak si nás zavolali, řekli známky, podali si ruku, řekl jsem krátký proslov, že jim děkujeme, a dali si skleničku. Pak tam něco pořád mleli, předsedkyně se smála, že jí málem vypadly umělý zuby, záda mě bolely a vůbec celý mě to sralo. Nevím ani proč. Spousta lidí mi pak říkala, že mám bejt rád, mám to hotový, mám titul. Nevím, když mám něco hotový, tak z toho mívám pak dobrý pocit, což se o dokončení tadyté tříleté frašky říct nedalo.

J

Den velkých pohrom...

... aneb první den nového semestru ...

Jel jsem do školy na 11tou, kvůli konzultaci bakalářky, vlak jel na čas, konzultace taky ok. Šel jsem ještě vrátit skripta a na oběd, vše se zdálo být tak, jak má. Kouknu na rozvrh, kam mám jít na první cvíko ze tří. Informační systémy, E333. Vyšplhám do třetího patra, neboť nohy mám po čtyřech zápasech za víkend jako Barney Stinson po maratonu, a čekám, než se uvolní učebna. Fajn, lezu tam, sedám si, je tam cca 30 židlí, 15 kompů, a celkem tak 35 lidí. No nic, mě to je šumák, já tam jsem zapsanej. Asi se tam přišli podívat lidi, co měli napsaný cvičení od 17.30, u kterýho byla poznámka, že se ruší. Přišla ženská, od pohledu jsem nečekal nic dobrýho, první věc co řekla, bylo, že tam jen přišla namísto vyučujícího a že se tohle cvičení ruší, a že jsme se měli zapsat jinam. Nikde nic napsáno nebylo, den předtím na netu nebylo stoprocentně nic. Lidi se ptaj, jak to. Ona že to je v systému. Tak kde to teda kurva je? Proč o tom nikdo neví? Proč to nevidíme? Co to zas je za zmetek? No neřekla užitečnýho nic, jen řekla, že máme mít do příště prezentaci naší bakalářky, a pak nadávala a shazovala studenty, jak neumí česky, a že píšou slovo "cíli" s tvrdým Y. K tomu bych jen dodal, že hned při další hodině, vyučující s oblibou říkala "dvěmi" a "oběmi" to by se ta šeredná fuchtle asi zbláznila. Toť tedy první hodina.

Nyní malá odbočka, omlouvám se, ale tohle si taky zaslouží zveřejnění. Musím zdůvodnit větu "Co to zas je za zmetek?" - ona to nebyla první věc, která mi hnula žlučí. Vracím se ke dni 8.2. - neděli. Ten den jsem přijel vlakem dom někdy po sedmé, tak jsem zapnul počítač, že si vymyslím rozvrh, který se měl den později zapisovat natvrdo. No a ejhle, ono to je puštěný. No nic, naflákám tam předměty dle odhadu jak by to mohlo jít, píšu pár lidem, co jsou online po ruce, že to běží. Pak jsem se rozmyslel a předělal si to, něco už samosebou nešlo. A druhý den (9.2.) ráno to už bylo vyžraný komplet. V poledne jsem se náhodou podíval do systému, a tam se objevilo pdfko, ve kterém se psalo, že se zápis spustil vinou lidského fucktoru o den dřív. A že to bylo tak a tak a blabla, a že se bude zápis anulovat. V16.00 to skutečně anulovali. V 19 jsem tedy čekal znova a zapisoval znova, kupodivu to vyšlo celé, jak jsem chtěl, počínaje hodinou která je zmíněna v prvním odstavci. Byl jsem na jednu stranu dost nasranej, že jsem takhle strávil den a půl nad rozvrhem a lidskou chybou, ale na druhou stranu, rozvrh mi vyšel dobře, tak jsem mail pro IT Crowd ČZU radši smazal, aby mi pak nesmazali můj rozvrh, oni jsou ajťáci občas dost mstiví. Ještě den poté, 10.2. večer mi dorazil mail, abych si 9.2. zapsal rozvrh, že se to pustilo 8.2. a že to resetli. Mít možnost, tak člověka co to psal nebo rozesílal, nebo oba, tak je nakopnu do prdele opravdu s velkým rozběhem.

Zde je důkaz místo slibů:Vracím se do současnosti, do prvního dne výuky. Druhá hodina. Podniková ekonomie. Třída se stolama do účka, stoly u zdi, 15 kompů, cca 30 židlí, 35 lidí, opět stejně jako při Informačních systémech. Je mi to šumák, jsem zapsanej. Ok, přišla, vyhodila lidi, co tam nepatří. Oznámila, že nejdou kompy, takže si budem příklady opisovat z tabule, a počítat ručně. Zhasnula a promítla to na plátno. Když si představíte účko, se stolama u zdi, zkuste najít nějaký způsob, jak psát a zároveň koukat na plátno. Ano, hlava otočená v ideálním případě pouze o 90 stupňů. To znamená, že mě po 20 ti minutách začala bolet hlava, jak ji mám celou dobu otočenou jak idiot, a za dalších deset minut oči, jak tam je tma a musíme psát. Na konci hodiny jsem měl hlavu skoro jako sova - otočitelnou o 180 stupňů. Bohužel jen jedním směrem.

Třetí hodina, byly Daně. Při tvorbě rozvrhu, byla kapacita pro místnost EIV napsána na 120 lidí. Reálně se tam vejde 60, zapsáno bylo 74. No co, měl jsem za to, že to aspoň bude jen jednou za 14 dní. Chyba lávky. Přišel, docela sympaťák, řekl administrativní věci, a hned že nás tam je moc, a že to nejde, a že musí někdo pryč. "Kdo půjdete dobrovolně místo pondělí 15.45 v úterý nebo středu 19.15-20.45?" Opravdu spíš řečnická otázka. Inu začal uvažovat, koho vyndá. Někdo řekl, že kruh 7 a 8 to měli předzapsaný, a že to tak musí mít. Řekl, že ať teda kruh 7 a 8 jdou domů, že to vyřeší s ostatníma. Držel jsem se zuby nehty mlčení směrem k vyučujícímu, ač jsem vnitřně už sral atomový hřiby. Pak nevím jak, asi že z těch kruhů bylo zrovna víc lidí, určil, že si střihne kruh číslo 1,2 a 3 o to, kdo vypadne. Co myslíte? No ozval jsem se. Myslím, že jsem se ho ptal, jakým právem chce určit, kdo má jít pryč z těch tří kruhů co teď řekl, vím, že kruh číslo jedna je celý různě z republiky a kruh osm, všechny Pražáky, ty nechal jít. Že to je chyba školy, a ne naše, a že za to budeme bití zase jen my, a taky myslím, že jsem říkal, že už mám dost toho, jak předělávám celý rozvrh kvůli tomu, že kruh 1 dostanem skoro vždycky okrajový časy jako 7 ráno a 7 večer. Pak jsem mu ještě popsal mou cestu domů ze školy, když skončím 20.45. Tzn. 23.22 vlakem z Phy, ve tři čtvrtě na jednu přestupovat v Ústí, a doma cca o půl druhý ráno(pokud by mě nedostal nějakej ústeckej hrdlořez). To kvůli chybě školy fakt absolvovat nehodlám. No řekl, že v takových případech toho člověka nevyhodí, tak jsem mu obratem odpálil fakt, že z kruhu jedna dojíždí většina lidí. Takže se pak už jen ptal, kdo je blíž a kdo by mohl chodit jindy. No nikomu se to nechtělo přiznat, což chápu, a těm co se přihlásili, a ukradli si trochu volného času, tímto moc děkuju. Dva kluci šli ještě zkusit, jestli nejsou volné místnosti na technické fuckultě, že bychom sehnali větší místnost, a jo, prý tam dvě místnosti byly, tak uvidíme, co do příště ten učitel vykoumá...jestli něco říkal ještě potom, to nevím, šel jsem na vlak... no uvidím, s čím se vytasí příště...ani na to radši nejsem zvědavej.

Už teď se třesu nedočkavostí, co se posere ve středu, kdy mám zbylé dva předměty...

J

Znovu nalezená rovnováha

...aneb "kdybych nebyl debil, moh sem dělat ředitel"...

Dnes, dne 13.2., nikoli v pátek, jsem měl mít zkoušku z účta. Na začátku zkoušek jsem si vypsal na papír všechny termíny a místnosti, kdy a kde se zkoušky konají. Stojí na tom papíře i "účto, 13.2., 9.00, učebna JIH. Už od čtvrtka si ovšem vtloukám do hlavy, úterý 10.30, JIH. Nevím proč, co se mi stalo, proč jsem si vymyslel a zapamatoval zrovna 10.30, ale bohužel to tak je. Tudíž jsem přišel, když už nebylo co psát, lidi se strašně divili, kde jsem byl, že jsem nepřišel. Šel jsem tedy za ní do kanclu, jestli by mi to alespoň neomluvila, i když je to jen a jen moje blbost. Naštěstí omluvila. Nevím proč se mi tohle stává, že mi mozek mění časy. Musím s tím něco dělat, rozhodně to není poprvé co se tohle stalo. Doufám, že touto událostí byla znovu nastavena rovnost vesmírné energie, a že už další zkoušky půjdou jak mají... takže účto pro velký úspěch znovu za týden :D

J

Vznik nerovnováhy vesmíru...

... zní to jako nadpis zajímavého pojednání ve stylu Big Bang Theory, ale zklamu Vás, bude to nuda, bude to zas o mých zážitcích.

Tenhle týden jsem měl poslední týden výuky, plus oběhávání zápočtů, a dle svého dobrého zvyku, jsem si zapsal taky už i maximální počet zkoušek v minimálním čase. Dal jsem si v úterý jako předkrm Ekonomiku veřejného sektoru, jako hlavní chod ve středu ráno Právo a dezertem měla být čtvrteční Teorie řízení - všechno tedy předtermíny. Docela jsem váhal, jestli něco z toho ještě nezrušit, 3 zkoušky za 3 dny je fakt maso. Zápočty a podobné okrajové věci opět pominu, nechci aby ten článek byl na celou roli hajzlpapíru;)

Inu na EVS jsem se naučil, času na to bylo dost. Byl to test na 45 minut, v posluchárně, bylo tam asi 20 lidi. Ona stála dole, ani se nehnula, a test byl stupidně lehkej (i tak to někdo nedal). Za 10 minut jsem měl hotovo + 5 minut jsem opisoval ze skript přesnou definici modelu sociálního zabezpečení. Po patnáctiminutovém dloubání se v nose jsem odevzdal a šli jsme na oběd, po obědě měla výsledky, zahlásila, že vzhledem k tomu, že to je předtermín, ani zkoušet nebude(uf).Takže za 2.
Heey, high five!!!

Odpo jsem si zkusil z fleku demotest na právo přes net - bylo možný zkusit šest pokusů, na trojku bylo potřeba 45 z 60ti bodů - dal jsem 44. Takže jsem se začal drtit nějakej výtah, pak další pokus na testu - 43, posléze i 41, ku_vadrát. Pak jsem našel komplet přednášky a začal otravovat kámoše přeposíláním otázek, jestli náááhodou neví jak by to mohlo být. (tímto mu moc děkuju, bude z něj dobrej právník, fakt mi to pomohlo) Dal jsem 47. Ok, to by stačilo, jdu na trénink, cestou zpět ještě civím do přednášek, před půlnocí zkouším pátý pokus, 52 bodů. Paráda, uspokojen jdu spát. Vstávám v 5:40, od sedmi test na kompu, opět právnický slovíčkaření, ale mám 51, to stačí. Teď ještě ústní, konalo se v nějakým papundeklovým baráčku, kde bylo tak 5 stupňů nad nulou. Každýmu to dává, ale rychlost je jeden člověk na necelou půlhodinu. V jedenáct nás tam bylo ještě šest, a přišlo jí tam cca 20 lidi na test z jiného předmětu. Koketoval jsem s myšlenkou, se jí zeptat, jestli by to nezapsala rovnou, podle výsledku testu. Začla tam shánět místo, kde by usadila to stádo. Byla evidentně trochu stresovaná, časově nestíhala. Řekla nám, ať si zajdeme aspoň na hodinku na oběd, že nás dozkouší pak. Po těch třech hodinách čekání ve skoromrazu mě to nějak nakoplo...tak jsem na ní uhodil. "...símvás, nebylo by možné zapsat známku hned, dle výsledku testu? Nemám ambici si známku vylepšit, a potřebuji v poledne odjet z Prahy. Mám 51 bodů" a doplnil jsem to úklonem hlavy, abych vypadal pokorněji a trochu zkroušeně, že to fakt potřebuju. Řekla, že se to nemá, ale že ať jí tedy dám index. No, napsala mi to, za 2.
Wow, steaksauce!!!

Ok, doma si odpo zdřímnu a pak se budu učit tu duševní onanii číslo jedna, Řízení. Spát nemůžu, pořád mě něco budí, telefon, počítač, pes. Bolí mě hlava, ale učit se musím, ovšem rychlost je tak 1 A4ka za hodinu. Jsem online, takže krásně sleduju, jak na holky postupně dopadají deprese že je to nesrozumitelný a nenaučitelný, ve 3 začla jedna, v 5 další... na jednu stranu je mi jich líto, na druhou si uvědomuju, že z těch s_aček mám tu zkoušku taky:-/ Večer jsme se domluvili, že se to takhle učí blbě, a že uděláme druhý den dopo mítink, a na něm provedem brejnstormink a možná taky majndfaking. Oukej, kašlu na to, ráno moudřejší večera a taky víc hlav víc ví. Takže dopo proběhl plánovaný brejnstormink podpořený ještě kribmejkingem(tvorba taháků). V testu bylo tedy 12 otázek, 3 varianty, 50 minut času. Lavice byly v Účku, a bylo málo míst, takže někdo seděl i zevnitř Účka, což způsobilo, že jsem dostal stejnou variantu jako kámoška vedle mě, a nedostal jsem variantu C, která byla dost divná(neva, že za tři, hlavně že to taky máš;) ). Času brutálně málo, psal jsem s rychlostí road runnera a úpravou prasete všecko co vím. On chodil a trochu koukal, ale v polovině se naštěstí unavil, přece jen už taky není nejmladší, sednul si a už se nezvedl, takže jsem vytáh přípravu a dodělal zbytek otázek. Na "ústní", jak je jeho dobrým zvykem, chtěl jen maximálně pár vět o testu, a hotovka, měl jsem 2-3, tak jsem mu ty dvě věty řekl, a nazdar, za 2.
Okay, I'm awesome!!!

Nevím, jak je možné, že to všecko tak vyšlo, ale fakt si myslím, že se mi to vrátí, takhle nakloněný vesmír jsem dlouho neměl. Přišlo mi to trochu jako v How I Met Your Mother, epizoda "No Tomorrow", kdy se na den Sv. Patrika Tedovi zlý skutky vrací jako dobrý. Ovšem jaký měl ráno potom..., no jsem zvědav, v jaké formě to ráno čeká mě:-/

+ malý bonus...kdo se učíte anglicky, doporučuju dohledat významy a zapamatovat tyto užitečné výrazy...:D

- awesome
- big bang
- brainstorming
- crib making
- high five
- meeting
- mindfucking
- road runner
- steaksauce

J

Jak jsem vybojoval vítěznou bitvu s královstvím demence a kancelářských sponek

Příběh začíná dne 13.10., kdy začínají registrace témat pro bakalářské práce. Vzhledem k faktu, že toto studium už přece jen chci alespoň k Bc. titulu dotáhnout, je akt registrace práce poměrně důležitý. Téma jsem měl vybráno, u kantora, říkejme mu třeba Ing. Lukáš Hlavatý, kterého jsem už měl tu čest poznat, a nápady do té vlastní práce jsem už taky měl. V ten den, jsem byl pořád na tématu "Analýza názorů obyvatel na určitý produkt nebo službu" zapsaný sám. Konkurz na práci byl ten den ve 14.00, a měl být formalitou. Přišel jsem včas, vlezl do kanclu, a tak nějak jsme se pohodově a přátelsky bavili o té práci. Chtěl jsem to téma aplikovat na spokojenost s cestováním vlakem, a zapojit nějak i své vlastní "pozorování"(můj ČD test), které bych doplnil o nějaké další fucktory, jako je délka cesty, typ vlaku, cena, atd. Na to mi řekl, že by to musel promyslet, zda by to bylo vhodné, a že jestli bych mu to mohl poslat, ta svá data. Ok, není problém, domluvili jsme se, že to druhý den pošlu a on mi dá obratem vědět, jestli to podle něj půjde použít. A potom, že mi to téma podškrábne. Druhý den hned ráno jsem si tedy outsourcoval z prstu nějaké další atributy, abych měl těch dat dost, a poslal jsem.
Uspokojen, že jsem to celkem slušně vyplodil, jsem polevil v koncentraci, a věnoval jsem se jiným věcem, i když mi do konce týdne odpověď nedošla. Další týden byl v úterý svátek, a tak jsem usoudil, že má v pondělí asi volno, a tudíž mi odpoví ve středu. Ve středu nic, to už jsem znervózněl a odpoledne mu volal do kanclu. Nic. Co dělat? Dedlajn pro zápis témat je v pátek, takže to už docela hoří. Představa, že mi to kvůli tomuhle přístupu kantora může hořet i dál, mě přiměla k hledání. Kouknul jsem se tedy po jiném tématu, a našel jsem únikovku "Reklama na internetu" u řekněme Ing. Vasila Alexandrenka, kterého mám na E-Obchod ve čtvrtek v 7 ráno. Pohodovej chlapík, na hodině jsem mu vysvětlil situaci, a on mi slíbil, že pokud tam je místo, jako že je, tak že mě bez problému na to téma vezme, pokud vím o čem psát. Zalhal jsem mu, že to mám samozřejmě už promyšlené. Zadní vrátka otevřena a jdem zpět k hlavnímu vchodu což je katedra statistiky. Musím je zavřít (zrušit registraci, abych se mohl zapsat k Vasilovi). Jde to udělat třemi normálními způsoby: první je, že to zruší ten kantor, u kterého to mám zaregistrované, druhý je, že to udělá sekretářka katedry, a třetí, že to udělá někdo jiný z katedry (což moc rádi nedělají) a ještě bonusová možnost, pro administrativní masochisty, je zrušení přes žádost na studijním oddělení. Takže v 8.30 jdu zkoušet první možnost - za Hlavatým. Není. Takže na sekretariát. Není. Zkusím náhodné dveře na statistice. Není. Zkouším další - vyleze stařík. Převyprávěl jsem mu celý epos a on na to, že sekretářce umřel otec, a že tím pádem nebude. Ptám se ho na Hlavatého a nebo jiné možnosti. Neví. Ptám se ho jestli to nemůže zrušit on. Ne, že s tím nechce mít problémy, a to, že s tím mám problémy já, ho evidentně vůbec nevzrušuje. Že musí zrovna teď hned odjet a ať si jdu na studijní. Jdu tam. Není. Jdu na infocentrum. Je tam ta baba hnusná protivná zubatá, vyprávím epos. Posílá mě za jinou ženskou na studijní, jdu tedy tam. Není. Jdu zpět na infocentrum. Tam mi křivooká dává žádost, ať si to vyplním a přijdu. Jdu si složit věci na cvičení z práva a sepsat tu žádost. Napsáno a jdu zpět na infocentrum. Není. Čekám, saň se naštěstí vrátila, asi papírovala na chvíli pro změnu na toaletě. Dávám jí žádost, ona na to, ať si to jdu nechat podepsat od Vasila, že s tím on počítá. Jdu hledat Vasila. Nacházím Vasila, vytahuji ho z hodiny chudáka, a vyprávím epos. Podepisuje a posílá mě na katedru, pro razítko. Mám razítko a běžím zpět na infocentrum. /...v tuhle chvíli potkat Hlavatého, asi bych do toho papíru zabalil meloun, a ten mu nakopal do ři_i./ Dávám na infocentru vyplněnou, podepsanou, a orazítkovanou žádost. Že teď mohou nastat dvě situace: první, stihnou to škrtnout už ten den, a já si stihnu zapsat regulérně nové téma; a druhá, že se to nestihne, a bude to se mnou řešit zpětně pan děkan osobně. Psychicky zničen jdu na zbytek cvičení z práva. Odpočívám, s koncem hodiny vybíhám znovu. Přece jen, musím ze školy na nádraží odjet až cca v 10.45 a je teprv 10, to mám ještě čas bojovat. Nechci se popotahovat někde s děkanem kvůli takové prkotině, jako že se učitel vyehmkašle na studenta. Jdu znovu na katedru statistiky a na druhý pokus mám úlovek. Fajn mladá inženýrka, co je s Hlavatým v kanclu. Vyprávím epos. Diví se, že je Ing. Hlavatý takhle nezodpovědný, nabízí mi možnost mu napsat vzkaz, že se s ním v pátek uvidí, a že mu to předá. Píšu suše vzkaz, že žádám o škrtnutí tématu a své jméno. Důvody jsem mu napsal poté mailem, který jsem pojal jako ten nejslušnější asskick, který jsem kdy komu adresoval. V pátek v poledne odpověděl na mail a škrtnul mi to jeho téma. Težko říct, jestli to myslel vážně, nebo jen jako formalitku, je mi to jedno. Jsem hlavně rád, že kopanec zabral, téma jsem si zapsal u Vasila, a na rande s panem děkanem nemusím.
A celá tahle story, je jen a jen kvůli tomu, že se někdo na něco vyehmkašle.

Pro zajímavost tu mám jeden pěknej song, kterej svým názvem hezky koresponduje s tím, jak by se tenhle epos taky mohl nazvat, a s tím, jak to se mnou taky mohlo dopadnout. Obrazně řečeno ;)

J

Jak jsem se nechal otrávit...

... je říjen, šestnáctý říjen, večerní říjen, konečně klid ... dnes už neuslyším snad žádný hlas, za oknem jen šustit dubový háj ...

Začněme ve středu ráno, kdy jsem byl připraven na odpočinek až do božských devíti hodin, třiceti minut. Školu mám od té doby za hodinu, takže času na poklidný začátek školního dne je dostatek. Budím se škrábáním v krku, kašlem. Ten včerejší trénink jsem asi přehnal. V pokoji tma, spolubydličovy božské nové závěsy poskytují téměř dokonalou tmu. Vstávám, a jdu si pro pití, abych zklidnil rozdrážděný krk. Otevírám dveře, a tam mi denní světlo uštědří parádní facku. A sakra, příprava na odpočinek byla víc než poctivá, snad poprvé jsem zaspal na tuhle pozdní dopolední hodinu. Je skoro deset. Házím jednou rukou věci do batohu, druhou rukou se oblíkám, třetí piju kapky proti kašli, čtvrtou házím pyžamo na postel. Závod začíná. Přece jen absence si chci schovat na pozdější cvičení. Vybíhám, prší. Klasická situace ujíždějící tramvaje, a poté i ujíždějícího busu. Co nadělám, nou stress. Leč doběhl jsem do učebny, a koukám, že nejsem sám, kdo má zpoždění. Pí Váchová má stejné zpoždění, takže oukej. Přežívám Účetnictví, nejdu si hrát na olejovku do fronty na oběd, ale jdu na net, udělat něco málo pro prezentaci na Řízení. Pak jdu na oběd. Dneska si dáme dobrůtku, smažený hermelínek s bramborem, tatarkou. Odnáším si jídlo a tři skleničky čaje, s úlevou usedám a dávám se do jídla. Ach jo. Nemám prostě sílu jim to jít vrátit, aby si to sežrali sami. Polosyrové brambory svou syrovostí srovnaly výkon krále sýrů, a dokonale to podtrhla zředěná tatarka. No co, katovat kosty se musí, ikdyž to je jídlo za 40 zlatých. Jdu na ekonomiku, snad mi slečna učící zvedne náladu. Na cviku narváno, sedám si do uličky, nohy zasouvám pod lavici, a sebe sesouvám za nohama. Zdeničky výklad je sice fajn, výstřih taky, ale není mi 2x dobře. Nebaví mě to. Zapojil jsem se až do diskuze Zdenička vs. nějaký kluk vzadu. Šlo o to, určit jaký ekonomický statek je neohrazený rybník. Zdenička říkala, že z hlediska koupání se je přístup do rybníka neomezený, že se vykoupá každý. Oponent říkal, že se tam přece nemůžou vejít všichni. Inu, měl jsem co říct. Otočil jsem se na oponenta, a zeptal se ho, jestli mu říká něco fyzika a zákon o zachování objemu. Pokračuji. Představ si, že je rybník a má 10 kubíků vody. Co když tam narveš 10 kubíků lidí? No co? No voda se vyleje, ale pořád jí bude téměř 10 kubíků, takže čistě teoreticky je to pro neomezený počet lidí. Proti mé geniální a neprůstřelné logice neměl argument. Asi jsem pobavil i Zdeničku. Zapisuju si příklady, občas si pro sebe zamumlám výsledek, a ke konci hodiny se už, aby to bylo vidět, balím. Hodina končí. Bavím se s kamarádkou, a ta na mě, že po mě Zdenička chce jméno. Ptám se proč. Prý plusový bod... no tak dobře, beru. Díky, nashledanou slečno. Odpo jsem už jen šel s kamarádem do čajky, odpočinout si, a večer uléhám k fotbalu. Ani ten fotbal už nepotěší. Večer se bavíme na bytě, spolubydlič boduje s domácí švestkou, v tekutém stavu a odhadem padesátiprocentní výnosností investice. Po oku sleduju výsledky ostatních zápasů, závislost sázkaře. Něco vyšlo, něco ne, jako obvykle. Nějak nemůžu spát, usínám možná o půl jedné, možná v jednu.
Ve čtyři jsem se vzbudil chrápáním, nejdřív asi svým, potom spolubydličovým. Nevadí, je to jedno, stejně vstávám v šest. Vstanu budíkem, v tichosti se sbalím, jdu do školy, čekají mě tři hodiny. Jedu plnou tramvají, jdu čekat na plný bus. Jo, vejdu se hned do prvního, ač nedobrovolně lížu sklo na dveřích, ale je celkem úspěch, že jsem se vůbec vešel. U školy jsem vysypán z busu a jdu na cviko z E-Obchodu. No já snad blbě vidím, 7 ráno, a ono plno, odhadem 30-35 lidí na 20 kompů. Moje místodržitelka nikde (indiánským jménem "ta, která mi držívá místo"). Zírám, po chvíli se vmáčknu mezi známé tváře, resp. jsem mezi ně pozván, protože ony holky si umí moc dobře vyčíslit užitek toho, že jim se vším já vůl poradím a pomůžu. Sice se po zdravotní stránce cítím trochu líp než včera, ale není to ono. Na hodinu přibíhá pozdě nějaká blondie, která se celkem sebevědomě snaží přesvědčit učitele, aby jí tam nechal, že si chce nahradit večerní hodinu, a že nevěděla, že tu je plno, že to přišla zkusit. Otráveně a dostatečně nahlas poznamenám "hm, tak pokus nevyšel, můžeš zas jít". Fakt odešla. Hodina plyne. Problémy, kterými mě ovlažuje jedna ze soukružnic, mě fakt nezajímají. Přemýšlím, zda jí tu hubu aspoň na chvíli zacpat hruškou... asi ne, škoda hrušky. Hodina konečně odpískána, a jdu si sednout na duševní onanii číslo jedna. Řízení. Dvě dvojičky si odpřečetly své prezentace a já si na mobilu odehrál další tři úrovně solitairu. Jdu na net, spolužačka mě zneužije na odnos tašky, že si de koupit lítačku na tramvaj a pak se staví u mě na netu. No co, du na net, na právo chci přijít včas, abych si mohl sednout dozadu a a) zdřímnout si b) hrát lodě c) luštit křížovky. O ona pořád nejde. Nemám náladu, sere mě to. Přijde. Pozdě natolik, abych seděl v druhé lavici a s námahou skrýval luštění sudoku. Duševní onanii číslo dvě vnímat nehodlám. Postupně začali odcházet lidi. Asi po hodině jí došel dech a přemýšlela, co nám ještě říct. Neváhám, využívám chvilkové slabosti nepřítele a začínám končit hodinu. Sklízím věci, beru si bundu. Fakt to funguje, asi po třetí větě končí utrpení. Jdu si dát oběd, tentokrát sice dobrý, ale pro změnu je toho málo. Ale co, za 25 to tentokrát i stálo. Jdu na bus, a děkuju tomu nahoře, že mě tou nudou neumlátil úplně.
Konečně na cestě pryč...

(pro neangličany ... "katovat kosty" = "cut the costs" = "snižovat náklady")

J