Poslední semestr jsem byl nucen k mému břitkému nadšení absolvovat ještě jeden sociální předmět. Sociální politika. Tento předmět přednášela ikona celé sociologie na ČZU, paní H. H. přezdívaná „Hudy“ (omlouvám se, titul nevím), jejíž styl přednášení, resp. mluvy mi byl naprosto cizí a nezdráhám se říct i nepříjemný. Paní to má v hlavě se sociologického hlediska perfektně srovnané, jen ta mluva... velmi ostré sykavky s typicky ujíždějící spodní čelistí do smyku mi opravdu ničí uši. I proto jsem se rozhodl, a toto rozhodnutí jsem naplnil, že nepůjdu ni na jedinou přednášku. Na cvičení jsem poctivě chodil, protože její myšlenková dcera, paní J.K., vyžadovala účast, a to dokonce aktivní. Uf, nesnáším, když mě někdo nutí diskutovat – navíc o něčem, k čemu mám maximální odpor. Horší bylo, že jsem si nemohl dělat svoje, neboť když člověk přestal dávat pozor, tak často vyvolávala, a chtěla slyšet názor, proto jsem se za jednu hodinu hned třikrát vyjadřoval k tuším problému chudoby. No nic, hodiny jsem přežil, a i jsem zdárně napsal zápočtový test, který bych nepovažoval za ani lehký, ani těžký. O to více jsem se „těšil“ na zkoušku. Hudy vypsala jen tři termíny, sice po 70ti lidech kapacity, ale pořád jen tři. Na první jsem se nedostal, takže na druhý s tím, že budu mít max jednu opravu. Vlivem okolních událostí jsem na tento termín šel sjetej jako Tereza Pergnerová zamlada. Správně, záda. Takže jsem přišel, a usadil se, záda začaly pracovat. Naštěstí relativně rychle rozdali testy, a čas prý 45 minut. Ok, začal jsem. Vzhledem k tomu, že jsem doma už druhý týden kvůli zádům jen ležel, tak jsem i měl relativně naučeno. Beru otázky jednu po druhé, a u všeho vím. Jsem jak u vytržení, že je to pro mě v pohodě. Píšu, dle instrukcí na tabuli, odpovědi krátce, stručně a výstižně. A dle instrukcí mých zad to dělám ještě rychleji a stručněji a zajisté i výstižněji. Za 10, slovy deset minut odevzdávám třičtvrtěhodinový test s omluvou, že mi není dobře, a jestli nevadí, že odevzdám hned. Super, nevadí, odcházím se projít a protáhnout záda. Následuje čekání na výsledky. Pokud se nepletu, tak jsem na výsledky čekal jen cca 3-4 hodiny. Ještě jsem si dělal prdelky z těch stresátorů, že to bylo strašný atd.. Říkám že pohoda, a že bych mohl poprvý v historii mít něco sociálního za jedna, opravdu tomu věřím. No, Hudy, resp. J.K. vylezla a přečetla jedničky, hm, já nic. Tak holt asi dvojka, no jo, ale u socky pro mě stejně obrovský úspěch. Čekám tedy dál. Za nějakej další čas vyleze znova a čte dvojky. Když se neslyším ani mezi dvojkama, tak pojmu určité podezření, že bych to mohl teoreticky i nedat. Ale přece, odpověděl jsem na všechno, a dle mého názoru i správně, a krátce stručně výstižně... kde je sakra problém. Vylejzá a čte trojky. Nejsem tam. No to snad ne. Čekám, a chci vidět test. Po dalších chvílích jsem se dostal dovnitř a skutečně viděl svůj výtvor. Vzhledem k tomu, že nebylo nic úplně blbě, tak jsem nevěděl na co se ptát, začal jsem tedy s tím, jestli bych ten test nemohl celý projít, že mi asi něco uniklo. Hned mě Hudy srazila tím, že mi uniklo učení. Říkám si, bábo jedna, tyhle sračky, jsem se učil snad nejvíc ze všech předmětů tenhle semestr. Přecházím to mlčením a ptám se na první otázku, kde byla má odpověď ohodnocena pouze jedním bodem namísto tří – takto jsem měl ohodnocenou valnou část testu. Vždy nějaké body ano, ale vždy cca třetina. Měl jsem tuším 13,5 bodu, a bylo třeba 15,5. Tento můj první dotaz zodpověděla argumentem, že má odpověď je sice věcně správně, ale není dostatečně konkrétní. Ano, kdybych hledal v otázce slůvka, která by tento smysl mohla částečně skrývat, tak bych je našel. Hm. Budiž. Další má chabě obodovaná odpověď, táži se, co je dle ní hodné bodů u této otázky. Odpovídá a hned jí chytám za slovo, že to tam napsané mám. Budiž. Přidá mi 1,5 bodu. Což mi dává 15. Potřeba stále 15,5. Jdeme dál, další odpověď za jeden ze tří možných bodů. Má odpověď je opět věcně naprosto správná, nicméně tentokráte je pro změnu až příliš konkrétní, takže z ní mohou nevyplynout některé souvislosti, které by vyplynout měly. Proto pouze jeden bod ze tří. Ach jo. Nemám už sil. Ptám se na první otázku, dle mého úplně jasnou, nicméně v ní bylo použito slovo „východisko“ a nebylo patrné, jestli to je zdroj nebo výsledek. Dle mého uchopení tohoto slova, jde spíše o výsledek než o zdroj, a proto jsem měl tuto odpověď špatně. Ne, že bych neměl ty znalosti, které ta otázka měla ověřit, ale pochopil jsem špatně slovo, a odpověď je v řiti i se znalostmi. Shodila mě podruhé, že neumím česky, a na to jsem už nehodlal reagovat, tak jsem vstal a odešel, myslíc si něco o ní a o prdeli. Na svůj druhý pokus, avšak poslední termín jsem šel přesně za týden, tentokráte již jako Terka na odvykačce. Test byl opravdu žůžo. Jak jsem minule věděl, tak teď jsem věděl sotva polovinu. To snad ne, já budu kvůli týdle věci snad prodlužovat studium, to fakt ne teda. Dřu a potím do poslední minutky, opisovat fakt nešlo. No, a děj se vůle boží. Po tentokráte jen cca 2 hodinovém čekání jsem si vyslechl trojku a spadl mi obrovský kámen ze srdce. Vůbec jsem neřešil co mi tam našli a nenašli, ale bylo to mnohem horší než ten první pokus, který jsem neudělal. Nechápu... snad to štěstí vydrží i do státnic...
J
Žádné komentáře:
Okomentovat