Měl jsem po sociologií protažených zkouškách času na učení už vcelku méně, ale spoléhal jsem na svou píli a na to, že když mi hoří koudel, tak se vzepnu ke skvělým výkonům,jak jsem se již párkrát přesvědčil. Když zbýval týden do potenciálního nejbližšího termínu státnic, měl být v systému zveřejněn harmonogram, kdo kdy půjde. Dle odhadů jak to bylo minulý rok, resp. na mém bakaláři, jsem čekal, že půjdu až třetí nebo čtvrtý den státnic. Nicméně, v pondělí, kdy se měl všem objevit rozpis, mně se neobjevilo zhola nic. Byl jsem dost nervózní, že třeba mě nepřipustí, protože jsem zapomněl něco v už odevzdaném indexu vyplnit, a budu se muset popotahovat přes žádosti atd. Všichni měli v pondělí odpoledne už jasno, já ne. Holky mi sice psaly, že mě v rozpisu vidí hned v pondělí, ale to se mi zdálo krajně nepravděpodobné. Večer stále nic. Neva, holt se podívám zítra z práce, jestli se mi to tam neobjeví. Ano, šel jsem druhý den do práce, a třetí taky, protože jsem měl začít zaučovat dámu, která mě do budoucna nahradí. V práci jsem se přes samé zaučování a současné bití hlavou o stůl ke škole dostal až před odchodem, nicméně informace o rozpisu jsem tam už zveřejněné měl. Bohužel se potvrdilo to, co mi psaly holky, opravdu jdu v pondělí v pravé poledne, to jest hned první den, to jest šest dní od zjištění termínu. Říkal jsem si, že už by to chtělo se učit víc, než jen cestou do práce a z práce. Odjíždím z práce s bolehlavem nesmírných rozměrů, a vyčerpán z vysvětlování blbostí pětkrát jinak. Na bytě padnu na postel, pustím seriál, tupě zírám na obrazovku a usínám, probouzím se večer, sice bez bolesti hlavy ale rozlámanej až běda, jdu si pro jídlo a pro papíry na učení, u kterých po jedné stránce usínám. Druhý den, se vše doslova opakovalo. Začal jsem se tedy učit ve čtvrtek, který jsem familiérně označil jako den T-4. Čtvrtek jsem jel od rána do večera jak fretka, protože jsem si večerní posezení s kámošema v hospůdce nechtěl nechat ujít, přečetl jsem třetinu všech materiálů. Ano, je to nějakých 40 stran ta třetina, nicméně to bylo opravdu stylem „přečetl“. Papíry jsem si vzal i do hospody, a učil se cestou, a pak také cestou zpět - noční procházkou na byt, která skončila v mé posteli přibližně ve tři ráno. Pátek se nesl opět ve studijním duchu, akorát jsem již zvolil jinou lokaci pro výkon své tehdejší profese – studenta, protože nade mnou začal soused pravděpodobně něco vrtat, a nechtěl jsem zjišťovat, kdy hodlá přestat, a navíc s vidinou toho, že kolem třetí hodiny začíná některý ze sousedů tahat kočku za vocas, resp. cvičit na housle nebo jiný podobný nástroj, jsem nechtěl riskovat, že se toto protáhne. Jel jsem dom, máma měla odpolední, a navíc víkend, takže doma parádní klid. Zbytek pátku i sobota byly opravdu studijní. V neděli jsem se učil celé dopoledne, po obědě se na mě přišla konečně jednou podívat kočka, která vyjádřila svůj názor na mé nevěnování se jí a zároveň věnování se studiu naprosto originálním způsobem – poblila mi koberec, a posléze opět odešla. Krása. Po úklidu pokračuji v učení, ale už mi to do hlavy moc nejde, už jen opakuji co se dá. Večer jedu s kámošem vlakem do Prahy, a jsem celkem v pohodě pořád, nějaká deprese nebo strach případně úzkost se pořád nedostavuje, maximálně tak lehká nejistota. Uvidíme, jak to bude vypadat v pondělí...
J
Žádné komentáře:
Okomentovat