V pondělí, den D, vstávám dřív, snídám, čtu materiály, oblékám se. Přece jen je tam doporučení dorazit o něco dříve. Plánuji dorazit o dvě hodiny dřív oproti času velkého třesku, který měl být na pořadu dne ve 12:00 CET. Více rezervního času mi přijde zbytečné a méně zase považuji za nebezpečné. Vyrážím cca v 9:10 z mého skromného podnájmu, vymóděn, upraven a naladěn jako kdyby mě ohodil sám Barney Stinson. Cestou metrem mi před vjezdem do tunelu volá kamarádka, co měla jít v pět hodin odpoledne. Nejspíš se chtěla zeptat na něco typu jak jsem naučenej, nebo tak. Típám hovor a jedu dál, mám s sebou teze k diplomce, tak si je aspoň během těch dvou hodin projdu, ať se připravím na obhajobu. Kámošce zavolám na přestupu, nebo na Dejvický. Volám jí na přestupu, a první její věta je „kde jsi“ odvětím, že jsem na Můstku a přecházím na A metro. Tak to prej mám sebou hodit, neboť mě už budou prý nahánět. No to si dělají prdel, o 2 hod dřív? Děkuju za informaci a přidávám do rychlé chůze. Ve spěchu vyndavám, muchlám papíry o diplomce a očima prolétávám nejdůležitější pasáže. Do školy dorážím v 9:55, již lehce orosen, a ptám se jak to vypadá. Prý v pohodě, ale jedou strašně rychle. M zkouší finance, tj. to co jsem se z jeho okruhu neučil, protože on učí vše ostatní, jen ne finance, já u něj měl jak podnikání, tak management. H se zeptal už i na mezinárodní ekonomii, kterou taktéž neučí, a které jsem také přiřadil menší důležitost, protože mě učil pouze agrární politiku, ze které stačilo napsat a obhájit projekt – já měl kupříkladu projekt o dopravě. Třetí v partě zkoušejících, L se dle mého názoru měl ptát výhradně na právo, avšak dle informací na místě zatím jediná otázka na právo nebyla, toho jsem blíže neznal. Super, jsem zděšen, ale částečně mě uklidňuje, že to zatím dali všichni. 10:10 jsem zván dovnitř, byl jsem krásnou malinkatou tajemnicí T uveden a představen, a začala obhajoba diplomky. Předsedkyně mě vyzvala, abych prezentoval cíle a závěry, spolu s metodikou a postupem vypracování praktické části. Toto jsem splnil cca za 10 minut, a následovaly dotazy od komise, dotazů bylo oproti mému předpokladu relativně hodně, nicméně vzhledem k mému IT tématu byly dotazy z řady neškodných, a spíše svědčily o zájmu, protože IT téma před touto komisí jen tak někdo mít nebude. Padly i otázky co k práci přiložil oponent, na kteréžto jsem byl taktéž připraven, i díky konzultaci s jedním starým známým, jemuž – Sandmanovi - tímto děkuji. Poté předsedkyně předává slovo prvnímu zkoušejícímu, jímž je pan H. Pan H na mě v tu chvíli začne tak divně mžourat, až jsem z toho nesvůj, a po pár vteřinách mlčení se na něj otáčí předsedkyně. V tu chvíli vidím, jak se mu rozzářily oči, zvedl ruku a sebejistě zahlásil : „tak, a vy nám povíte otázku číslooooo (hledá prstem v papíru to co chce), číslo 8, to jest nové trendy v dopravě“ na to si založil ruce, zaklonil se a poslouchal. Věděl že to umím, protože mě z toho zkoušel na jeho předmětu. Po pár minutách se významně podíval na předsedkyni a pokýval hlavou jako že jo, to je fakt dobrý, a ukončil moje povídání. Předsedkyně předala slovo M, ten se začal ptát na konkrétní věci, z úplně různých otázek, což mě trochu rozhodilo, ale od všeho chtěl jen prostý základ, to důležité, a víc ne, to mě vždy utnul. Když tímto způsobem proťukal asi pět otázek, zahlásil, že mu to stačí. Předsedkyně předala slovo panu L, ten se mě zeptal jako prvního opravdu na právo, což bylo přesně to, co jsem si z tohoto okruhu připravoval více než ostatní, takže pohoda, nicméně na jednom pojmu jsem se zasekl, ale když k němu doplnil druhý pojem, tak mi to seplo a už jsem zase věděl. Po chvíli povídání, kdy mě v dialogu provedl asi třemi otázkami, řekl že mi děkuje. Poděkovala i předsedkyně a vykmitli mě ven, za chvíli mě pozvala slečna T zpět dovnitř, tam vyřkli ortel : „prospěl“ a tím to haslo. Dál jsem pak šel na net hledat jak se hw resetuje můj telefon, který se mi odmítal nastartovat, napsat pár lidem co byli online, a podělit se se světem o video, kde jsem se předvedl jako nový inžerýr, a zalitoval jsem, že mě to nenapadlo dřív, že bych si to chtěl zahrát sám. Potom dál shánět s jednou holčinou kytky a šampáňo, kytku jsem se rozhodl koupit i slečně T, které to fakt seklo a celkově byla moc příjemná. Ostatní dostali za úkol skleničky splašit, a pak jsme rozdělili úkoly, kdo bude pronášet přípitek, a kdo komu co předávat. Tak nás cca ve tři pozvali dovnitř, přečetli známky, k mému překvapení jsem byl jeden pouze ze tří, kdo měl součet všech čtyř známek čtyři. Vydupal jsem si předávání kytky tajemnici, ale pusu jsem si jí dát nakonec netroufl. Jsem srab. Pak následovalo krátké povídání o průběhu státnic a o tom, že jsme byli zbytečně nervózní, atd.. Pan H naštěstí je velmi rozumný, a nechtěl tohle zbytečné tlachání nějak déle trpět (moje řeč) a v podstatě jednou slušnou větou naše srocení rozpustil. Dopil jsem šampáňo, ještě prohodil pár slov s lidma, nabídl tajemnici pomoc s úklidem, resp. odnosem diplomek, což odmítla (a sháněla se po mně prý až když jsem tam dávno nebyl), a někteří jsme si šli sednout do hospůdky na jedno – ve tři odpoledne. Bylo to fajn, ten pocit, když odpadne obrovský kámen ze srdce. Pili jsme cca do osmi večer, poté mě ukecaly holky, abych jim natrhal žluté růže z keře, co je před rektorátem, a do kterých míst míří i optika některých z mnoha kamer v areálu. S touto okrasou vzniklo pár fotek, mimo jiné tato(viz níže), kde jsem se snažil úmyslně dělat xichty, bohužel se to povedlo až příliš dobře (nemyslíte? :D). Potom jsme se vydali už dom, osobně se mi chtělo ještě někam vyrazit dál, ale oblek a totálně propocenou košili jsem ignorovat nemohl. Holky by taky někam ještě prý šly, ale v osm večer jít trsat, to prostě nejde – není kam. A jet dom a pak někam vyrážet, to by taky nešlo, každý by vytuhnul a už ten den nevystrčil ani nos ze dveří. Tak jsem dorazil na byt už velmi brzy, cca do té deváté večerní, po umytí dopadl na postel, která se se mnou ještě nějakou chvíli točila, než jsem si konečně pustil seriál a zaslouženě usnul...
J
Žádné komentáře:
Okomentovat