Úterý pátého

Den se psal druhý, z pracovního týdne sudého, a to neznamenalo nic jiného, než že mě čeká škola, a tím pádem nic pěkného.

Měl jsem mít tři cvíka a přednášku. Na první cvíko – Strategický management - jsem přijel včas, jak jinak než přeplněným busem. Vstoupil jsem do třídy, našel si místo, a usedl do lavice. Zavolal jsem kámošce, jestli přijde, a jestli jí mám držet místo, anebo budu na tohle cvičení sám samec úplně sám. Nakonec přišla, a přišel i druhý zástupce mužského pohlaví, tak jsem si říkal, že snad bude dobře. Přišel pan inženýr zdrobnělý Štos, udělal prezenci a začal povídat a ukazovat požadavky. Požadavky nezněly nijak jednoduše, ale na druhou stranu ani moc složitě. Připadalo mi to celkem takové volnější. Pán tak nějak pořád povídal, až se propovídal k zadávání témat na individuální eseje. Témat bylo 5, lidí na cvičení +-30. Logickou úvahou a matematickým postupem zvaným „dělení“ vychází, že cca 6 lidí píše jedno téma. Ó jak jsem se spletl, když jsem počítal systematicky, logicky a matematicky. Strategický management je totiž více než matematika a logika. Začal číst jména dle abecedy, a člověk si vždy řekl téma. V momentě, kdy si páté téma řekli asi 4 lidi, řekl pětku už nedávám. Totéž se vzápětí stalo i s trojkou. Chtěl jsem jedničku. Když jsem těsně před svým jménem zaslechl, že si někdo přihlásil tuším potřetí číslo jedna, ze srandy jsem prohodil, že mi to už určitě nedá. Čte mé jméno, říkám „jedna“. On: no jedničku už nemůžete. Já: proč ne? On: už byla mockrát. Já: Zatím třikrát. On: To je už moc. Já: Takže budou témata jen pro dvě třetiny lidí, když u mě, ani ne v polovině už nejsou tři z pěti témat? On: Takže jaké téma chcete? Já: Jedničku. On: Jiné. Já: (tluměně, s pauzou) tak si polib, jsem zvědavejza kolik lidí ti to dojde...(hlasitě) DVA! On: Výborně. Pokračuje. Za asi čtyři další lidi přestává dávat téma číslo dva, a cpe lidi do čtyřky, načež, řekněmě 8 lidí odě mě, si někdo řekne jedna a on mu to s mručením odkejve. Ozývá se tlumená rána do lavice, ozývám se já: Vždyť jste říkal, že mi už první téma nedáte, co se stalo? On: Není dostatek témat. Já: To jsem Vám říkal. On: (s úsměvem typu „jsi mi u prdele“) To zvládnete. Hm. Odsouvám židli, balím si věci, vyndavám telefon, hraju si. Dodělal zadávání témat, a skončil hodinu. Možná bych měl začít googlit co to to téma BSC blabla je. Po téhle hodině jsem šel vyčekat frontu na zředěnou omáčku s podrážkou a knedlíkem, bohudík, že stále jen za 30,-. Po obědě jsem šel shánět hokejku, poněvadž mi byla má několikaletá známost na sobotním turnaji domlácena tak, že to se mnou už nevydržela. Byl jsem na Křižíkový v jednom krámu, tam byly dvě o kterých bych mohl uvažovat, ale vzhledem k tomu, že ani jedna nebyla úplně to pravé ořechové, tak jsem se s obsluhou rozloučil. Jsem jakej jsem, ano, moc vybíravej, vím, bez komentáře. Jel jsem na chvíli na byt, vyhodit pár věcí z přetěžkého batohu a jel jsem na Biskupcovu, do dalšího krámu (kde jsem sehnal tu mou bývalou ... hokejku). Chlapík mi po vyslechnutí požadavků vrazil do ruky postupně asi čtyři klacky. Hmmm... nic moc. Bavím se s ním dál, a podává mi podobnou jako jsem měl, jen s jinou čepelí. Beru jí do ruky, a vím, že to je ONA. Nechávám si na ní pouze převrtat svojí starou čepel s tím, že novou si můžu doma vytvarovat a posléze taky i používat. Paráda. Mám ji. Házím ji dom a jedu do školy na další cvíko. Právo. Správní právo. Pan zdrobnělý Blažík je starší, než jsem si ho představoval. Má taky řádově méně zubů, než jsem si myslel, že by měl mít. Povídá o právu, myslím, že to čte z nějakého papíru. V tom mě zarazí vedle sedící kámoška, že to je úplně totéž, co na přednášce. Jeho unavené tempo a věty „Když uděláte dopravní přestupek, je to správní právo. Když jdete na úřad pro novou občanku, je to správní právo“ s ním odříkala úplně přesným dvojhlasem. Pousmál jsem se a vytáhl mobil, a připojil se na icq, a četl si na netu nějaké články. Skončil dřív, jdeme na večeři. Měl to být jakýsi kapucínský guláš (teď nechci být hnidopich, přece jen nejsem kuchař, tak mě opravte jestli se pletu). Tento „guláš“ spočíval v tom, že na kopec suché rýže hodili zbytky masa s nějakou omáčkou, a na to nahoru přišla cibule a pórek. Mě osobně to jako jakýkoliv guláš nepřišlo, spíše jako zbytky jednoho jídla od oběda, bohužel si nepamatuji název. Následuje poslední cvičení. Statistika s panem nezdrobnělým Brabenečkem. Už jsem měl tu čest absolvovat jeho přednášku, takže na jeho strojové tempo, kdy nemluvil ani ve větách, nýbrž ve slovních spojení s dlouhými odmlkami, jsem byl psychicky připraven. Jako člověk je velmi příjemný, nepochybuji o jeho schopnostech, navíc to je opravdový profesor! Nicméně jeho povídání se začíná až nápadně blížit zmiňované přednášce. Čekám, kdy se oddělí a přijde něco nového. Hm. Zatím vyndavá stejné slajdy a ukazuje stejné zajímavosti, vykládá stejné věty, a rozhořčuje se nad stejnými věcmi jako jsou vývozní kvóty do EU. Jeho rozhořčení plně chápu, být po mém, tak v EU ani nejsme.Ničeho nového jsem se za celou hodinu a půl, kterou ještě natáhl o pár minut, nedočkal, a tak jsem lehce nasrán šel pryč. Na přednášku z managementu, která měla trvat do 20:45 jsem už opravdu psychických sil neměl a proto jsem se odebral na byt, se zregenerovat, s mezizastávkami už na opravdové večeři u číňana a následně v čajovně. No. Tenhle semestr bude stát opět za to.

J