Pro začátek řečnická otázka... je to černé a klepe to na dveře, co to je? – naše světlá budoucnost.
Ano, opět nastal sudý týden a musel jsem navštívit ústav pánů zemědělců, kde se vzdělávám vstříc světlejším zítřkům. Jako každé sudé úterý i tentokrát přišla na řadu konfrontace s předmětem Sociální blablabla. Název nepodstatný, slovo „sociální“ mi už samo o sobě stačí, abych se z něj osypal. Tyto hodiny jsou pro mě nevýslovným utrpením, což asi většina vás mých věrných čtenářů dobře ví. Pan cvičící Husa umí dobře mluvit, dobře vysvětluje a nepochybuji i o nějaké té inteligenci, kterou by měl, kdyby se obloukem vyhnul tomuto, k mé smůle, stále ještě vědnímu, oboru. Hodina spočívala v tom, že vysvětlil teoreticky nejrůznější pojmy, jako například termíny instituce a organizace. Instituce je de facto vzorec, soubor jednání vztahující se k určité třeba situaci, jak jsem tak svým rozumem vyabstrahoval ze záplavy slov, do které s oblibou socani přidávají spoustu rádoby chytrých slůvek, aby to znělo vědecky, a zároveň aby tomu vohnouti, co si to přečtou v novinách v hospodě vole nebo cestou do práce, nerozuměli. Internalizace externalit. Endogenní rozvoj. Vyargumentovat. Vyimaginovat. Proč mluvit česky? Vůbec slovo "imaginace" je pro tenhle předmět něco jako bible pro křesťana nebo pro impotenta viagra. Moje nejstarší vzpomínka na toto slovo se váže už k prvnímu ročníku, kdy jsem na první stránce skript Regionalistiky četl definici tohoto slova... ta zněla nějak takto : tvořivá potence nahlížet na stavy a jevy ve společnosti netradičním způsobem. Ano, samozřejmě je to zkrácené, už si ten blábol celý nepamatuji. Po přečtení tohoto a dovětku, že kdo nedokáže toto uchopit, je zatracen a nemusí skripta ani číst, jsem je tenkrát s klidem odložil s vědomím, že mě sociologie zatratila. Měl jsem z toho celkem i srandu. Ne však teď, když, (vracím se do současnosti) Husa hlásá, že rozdíl mezi termíny instituce a organizace bývá často dotazován u státnic. Ano, teoreticky je odpověď jednoduchá. Jak jsem již psal výše, instituce je soubor způsobů a jednání které upravují nějakou činnost. Laicky řečeno. Organizace je v podstatě totéž, akorát již konkrétně obsazené dle jeho slov „sociální strukturou“ dle mých slov „lidma“. Hotovo finito, šlus. To by to ovšem nebyla sociologie, aby nevyvstal pro mne nějaký problém. Ano, praktická interpretace. Co to je škola, co to je banka, co to je ... a teď mi to třetí vypadlo, sakra. Jo, rodina! Rodina je podle něj instituce. Ano, samozřejmě, že je rodina instituce, když to beru jako slovo, a ne jako Jeníčka, Mařenku, a jejich fracínka, který běhá jako slon po půdě až nám ze stropu padá omítka. Záleží přece, jak ten pojem zrovna vezmete. Někdo je reálněji založený, tak si představí s větší pravděpodobností ty lidi, někdo je hloubavý a přemýšlivý a imaginativní, jako většina socek, a vyimaginuje si vztahy a pravidla a vazby a další z mého pohledu hovadiny, respektive samé samozřejmé věci, nad kterými není proč přemýšlet. Podle něj je tedy rodina instituce. Další pojem: banka. Když si řeknu banka, tak podle jeho vzoru uvažování nad rodinou vidím spíš nějakou finanční instituci. Že se tam bude dělat to anebo tohle takhle a takhle. Banka je podle něj organizace. Proč? Protože zapojil imaginaci, až se mu z hlavy kouřilo, a představil si zrovna ty lidi, kteří jsou v tom konkrétním baráku a mydlí do klávesnic číslíčka. Hm. A jdeme na poslední slůvko z dnešní nabídky. Škola. Podle něj je tedy banka organizace. Škola. Obecně škola. Beru v potaz jeho poslední vysvětlení banky, škola mi analogicky přijde jako stejný případ. Takže organizace. Wrong again! Je to podle něj instituce. Organizace by byla třeba ČZU. Prý. Idiot. Když si vezmu, že řekl, že banka je organizace, přičemž zmiňoval, že je to organizace proto, že lze k tomuto slovu nalézt nadřazenější, obecnější, teoretičtější pojem a to je „bankovnictví“ nebo „finančnictví“, což jsou instituce právě k organizaci „banka“, tak proč je kurva „škola“ instituce... ? Vzdělávání je podle toho jeho vzoru přece totéž co bankovnictví pro banku??? Wtf?! Mám chuť mu jednu napálit, aby se probral, a šel dělat něco užitečnýho, a přestat s tímhle oborem, ale přece jen polykám tohle sousto s příchutí vzteku a bezmoci a nepochopení, a ukliďnuji tím, že brzo budou Vánoce a mám se na co těšit. Nu což.. jinak by se třeba pan sociolog neuživil, nemohl by doma udělat Vánoce, pokud našel k sobě nějakou, stejně sociologicky „poškozenou“ druhou polovičku. Skláním hlavu k telefonu, vypínám vnímání okolí, kdy Husa vesele imaginuje s aktivními studenty nad různými černobílými fotkami všeho možného, co fotky asi znamenají a co se na nich asi děje a proč se to děje, a já počítám vteřiny, za kolik jich přeskočí digitální číslíčko na mobilu o jedničku dál...
Sociologie a přidružené obory jsou pro mne prostě pavědy a nemají žádnou hodnotu pro využití v realitě, jak ji známe. Všechno co řeší sociologie, lze řešit i jinou vědou, anebo prostým selským rozumem. Pokud by nebylo socky, viděl bych svou budoucnost přece jen o něco jasněji...
J
Žádné komentáře:
Okomentovat