Tak jsem se zase jednou rozhodl, že napíšu... vzhledem k tomu, že začátek tohoto článku jsem psal v době, kdy bych si pod nos mohl přidělat okap a k tělu plech na kterém bych si ohřál i večeři, je psaní z postele jedinou relativně tvůrčí činností, kterou jsem v té chvíli zvládal.
Pro začátek vzdávám hold skvělé povídce od Šimka a Grossmanna, která byla vlastně mou první, kterou jsem od nich četl a která mě k jejich povídkám nasměrovala. A částečně tak zapříčinila i mé spisovatelské sklony... :)
Jak jsem se stal nezaměstnaným
Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5 000 Kčs pohřbím celý ÚV sám. Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem. Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu. Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že tudy pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné. A od té doby jsem nezaměstnaný.
- autoři Miloslav Šimek & Jiří Grossmann
A teď už k mému příběhu. Zdaleka nebude tak vtipný, ale je to zase něco, co chci sepsat, už z důvodu, abych nezapomněl a abych měl zas jednou aspoň malý důvod si sám sebe za něco vážit. Někdo si asi na konci řekne, že jsem vůl, ale což, já si tak nepřipadám.
Asi na začátku roku bylo oznámeno, že se budeme s prací stěhovat za Prahu, někdy ASI v létě, možná na podzim. Další info jsem měl, někdy během jara, že současné kanceláře jsou ve výpovědi a tato má doběhnout k 30.6.2016. Čekal jsem tedy, že budeme dotázáni, zda do tej prdele s firmou chceme přesídlit, protože místo výkonu práce "Praha" a místo výkonu práce "Prdel" je sakra rozdíl. Ať už kvůli dojíždění, nemožnosti využít čas v metru, nemožnosti zařízení čehokoliv v obědové pauze nebo po práci, nemluvě o samotných obědech, na které by se muselo taktéž jezdit do jiné Prdele. Na začátku června přišel náš pan nejvyšší a sdělil, že budou služební auta, každému nějaké řekl, a dodal, že změny ve výbavě přes pana H. Ok, poděkoval jsem, a psal jsem mail panu H, protože to byla první zmínka o autě, kterou jsem zaznamenal, takže jsem ani nevěděl, jaká výbava tam je, natož jestli ji chci měnit. Pan H mi poslal za tři dny tu výbavu s větou, že nic měnit nejde. Hm. Původní info bylo jiné, ale budiž, já jsem stejně spokojen, na nějaké serepetičky mě neužije. Ale o změně místa výkonu práce nic. Nechápu a dost mě to žere, že nevím na čem jsem. Dojíždění. Budu platit PHM nebo ne? Bude to služební auto pro soukromé účely, dodaňované z mého platu nebo ne? Bude mě firma automaticky práskat a budu muset platit pokuty? No několik pro mne zásadních otázek tu bylo, ale evidentně jsem byl v neklidu z toho všeho sám, nebo jsem jen sám neměl tyto informace k dispozici. No nic, ještě je čas, počkáme.
V polovině června, nějaký pátek, za mnou přišel pan majitel č. 2 a začal mi přes rameno koukat do monitoru. A začal se zajímat a chválit. Byl jsem celkem překvapen, protože takováto situace se nestala za 4,5 roku mé práce zde NIKDY. No pán se evidentně ujal dělostřelecké přípravy na pondělní schůzku, o které mi také mailem napsal pan majitel č.1., a medem mi obmazal hubu úplně až to kapalo na zem. Nicméně vzhledem k tomu, jak nejsem na jakékoliv pochvaly zde zvyklý, přišlo mi to skoro až nedůvěryhodné a nedůstojné, chválit až v momentě, kdy asi něco od toho zaměstnance potřebuji. Nicméně stalo se. V pondělí jsem přišel na kobereček k oběma majitelům. Schůzka začala slovy, že už jsme "se dlouho neviděli a nebavili se", a začali mi představovat budoucí strukturu holdingu. Bylo to celkem logické. Potom tedy došla řeč i ke mně, a na otázku jak vnímám stěhování do Prdele. Nepadlo ani slovo o tom, jestli tam chci nebo ne. Nevadí. Stěhování vnímám neutrálně až negativně. Moment překvapení nastal. Nechápavě se ptali proč, tak jsem ve zkratce řekl, že dojíždění, více času na cestě, nemožnost si cokoliv zařídit ve městě a byt mám také koupený úplně na jiné straně Prahy. Chvíli mlčeli, pak bagatelizovali dojezdovou vzdálenost a čas, čemuž jsem vzdoroval, a pak to rozsekli super hláškou. Ale "vždyť jste si vybral to auto, tak to máte obrovský benefit, že máte auto jaké chcete". Zaprvé (to jsem neřekl nahlas: žádné takové auto nemám, a bůhví kdy bude) a zadruhé, to už jsem řekl, že jsem si "žádné auto nevybíral, ale bylo mi Vámi přiděleno". Opět evidentní překvapení. Opět chvíle ticha. A poté další výstřel se zavázanýma očima, a zase vedle: "ale vybral jste si tu nadstandardní výbavu, tak to máte super, ne?". "Prosím? Já si žádnou výbavu nevybral, vždyť mi pan H. napsal, že změny stejně nejsou možné, to nechápu". "Vždyť jste si vybral ty vyhřívané sedačky a stmívací skla?" Valím oči asi jako naše kočka při pohledu na vanu s vodou, a jen opakuji "já jsem si nic takového nevybral, mne se na toto nikdo neptal, auto jste mi přidělili a pan H. mi řekl, že žádné změny nejsou možné". "Aha, a tedy, co byste si vybral za auto?" Říkám, že je mi to jedno, jaké bude služební, jen, že jsem si já nic nevybral, ani jsem neměl tu možnost. A že si stejně letos chci kupovat nové auto své (které bude rozhodně zábavnější, a také rozhodně nebude na plyn). Projevili zájem co si budu kupovat. Tak jsem jim to řekl. Řekli, že se můžeme bavit o všem, tak jsem říkal, že to je fajn, a oni že by se i tohle dalo koupit jako služební a nějak to vymyslet. Následně tedy majitel č. 1 odešel s telefonem, a majitel č. 2 ještě zmínil, že tedy s tím stěhováním do Měšic by se mi podívali na odměny a kolik že mám procent bonus. Říkám, že 40. Tak prý by se to ještě o nějakých těch 5-10 mohlo pohnout nahoru. Říkám jen, že se obávám, že to nebude stačit. Opět moment překvapení. Dotaz proč. Vysvětluji, že situace na trhu práce je jiná, že mohu jít jinam za dost větší peníze, ale že odcházet nechci, jen, že za stejné peníze co mám dosud, bych asi do Prdele nešel. Řekl, že to promyslí, a ať si rozmyslím do konce týdne jaké chci to auto, zda to co vybrali oni, nebo to "moje". Tím to skončilo. Subjektivně i objektivně vzato, jsem z toho vyšel jako vítěz, aspoň dle mého názoru.
Rozhodnout jsem se měl ale mezi neznámou variantou jedna a neznámou variantou dvě. Ony neznámé detaily ohledně jakéhokoliv služebního, které jsem zmínil už dříve výše, nezmizely. Inu tak jsem čekal. A na teambuildingu na kolech se to naštěstí rozhodlo samo. Pan nejvyšší při večeři zahlásil, "Honzo, my Vám to auto koupíme". Poděkoval jsem. A byl jsem celkem v pohodě, měl jsem přislíbeno auto jaké chci, detaily holt pořešíme později, nebo je i obětuji. Jaké však bylo mé překvapení, když následující týden ve středu jsem se setkal s panem H, který mě nepotěšil zprávou "Honzo špatný, to auto (původní varianta) jen tak nebude, nestíhají vyrábět motory, bude to později, možná srpen, nebo taky září. Oficiálně prý říjen, ale to bude určitě dřív." - "Nechápu, vždyť pan nejvyšší říkal, že mi to auto koupí, variantu dvě, jak to tedy je?" - "No já se s nimi bavil včera a prý platí varianta jedna." - "Cože? Tak proč mi ve čtvrtek říkali, že mi to auto koupí? Proč se to zase změnilo a proč mi zas nikdo neřekl ani slovo?" - "A co se ti nelíbí na variantě jedna, vždyť tu sis původně vybral ne?" -"(už lehce zvyšuji hlas) já si žádné auto nevybral! Já žádnou možnost výběru neměl, kterou mi tu pořád všichni cpou, snad proboha vím co dělám a obzvlášť vím, jestli jsem si vybíral nějaké auto" - "No dobře no, možná teda že sis to nevybral, že to jen tak p. nejvyšší řekl, ale aspoň sis tam dal tu výbavu nadstandard, s tím bylo strašné sraní, ty vyhřívaný sedačky apod." -"(už seru atomové hřiby) já si ale žádnou výbavu nevybral proboha, kde to zase vzniklo tenhle blud, já si NIC NEMĚL MOŽNOST VYBRAT!!! NIC!." -"Počkej J, vždyť si to pamatuju, že jsme stáli u flipčártu a tam si to počítali co to bude stát navíc" - "Cože? H., já u žádného flipčártu nestál, protože pondělky na porady nejsem, protože jsem v Prdeli, já to nebyl, pleteš si to, možná D nebo bůhví kdo, ale já to prostě nebyl, a už mi to vadí, že jsem úplně mimo a pak se dozvídám pořád jiné informace o tom co jsem měl jako říct." - "Hele J, já teda nevím, tak jim napiš majitelům, jak to teda je, a oni ti to vysvětlí asi, já už nevím.". Říkám si že ok, už jsem nasranej dost, napíšu, už mě to nebaví.
Napsal jsem tedy mail, že bych tu situaci rád vyjasnil, že řečeno bylo postupně to, to a to. Řekl jste to Vy a Vy. Já naopak z toho co jsem prý řekl, jsem neřekl nic, nic jsem si nevybral, protože jsem ani neměl žádnou možnost si vybrat, a nevím proč je mi to stále podsouváno. Že mě mrzí, že si kvůli tomu opravdu nepřipadám jako rovnocenný člen týmu a na závěr jsem položil dotazy, jak to je s PHM atd ty další věci, co jsem chtěl vědět. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat, ozval se majitel č. 2 a bylo to stylem tenhle tón si vyprošuji, neudělal jste co jste měl, držte hubu a krok. No to si dělá prdel. Odpovídám, že jsem žádný tón nepoužil, nebo rozhodně ne úmyslně, a že se jen snažím vysvětlit dezinformace které vznikly a které se mně přímo dotýkají, navíc, kdyby se se mnou někdo bavil, nemusela se objednávat žádná výbava navíc, neb o ni nestojím. A vzhledem k tomu, že se to vše řeší až na poslední chvíli, současně s přesunem firmy, mi to není vůbec příjemné. Na to už zareagoval majitel č. 1 stylem, ze kterého se mi opravdu zvedl kufr. Milane to bys blil. Tak arogantní a agresivní a silový mail jsem dlouho nečetl. Viděl jsem, že s momentálním blbcem se bavit dál nebudu, utnul jsem to omluvou a že se to vyřeší v pondělí na poradě. Vzhledem k tomu, jak to proběhlo dosud, jsem si na pondělí připravil výpověď, protože pokud mě znáte, víte, že se nenechám jebat za něco, co jsem neudělal. Mám svou hrdost.
V pondělí si mě tedy zavolali na kobereček, já si tam vzal telefon, propisku, dvě výpovědi textem dolů, a čistý papír na to, aby to neprosvítalo. Pohovor začal ve velmi smířlivém duchu, řekl jsem, že už moc mluvit nehodlám, že jsem vše už napsal. Smířlivý duch byl ale evidentně mimo mísu a jen kamufláž, protože pánové chtěli trestat. Auto nebude žádné z plánu, nabídka je taková, že dostaneš takovéhle peníze, menší než co se zmiňovalo dříve a auto úplně to nejhorší, co je možné. Ptám se logicky, co se stalo s oběma variantami auta. Suše oznámili, že ty varianty zrušili. Ok. Říkám, že se mi to zdá jako jistá forma trestu, a jestli to tak mám brát. Potvrdili že jo. Říkám tedy, že bych rád dostal vysvětlení za co jsem trestán. Prý nedostanu. Říkám, že to nechápu a že to vysvětlení opravdu potřebuji. Prý ať už dál nemluvím. Sráči. Vlastní chyby v komunikaci řeší tím, že si vytřou prdel se zaměstnancem. Otočil jsem hlavu a asi pět, deset sekund se zahleděl z okna na stromy. Sáhl jsem na stůl a otočil papíry. Naoko uvolněně a plynule jsem vzal propisku a podepsal první papír, který jsem přešoupl k majiteli č.1 a poprosil ho o datum a podpis. Mezitím jsem podepsal druhý papír. Na vteřinu měl č.1 zásek, ale pak se chopil tužky a začal vyplňovat. Upozornil mne, že tam mám špatné datum. Řekl jsem, že to ihned před nimi přepíšu, to přece není žádná překážka a přepsal jsem. Majitel č. 2 po pravé straně byl bledý jak stěna, ten to nezakryl a neunesl a začal rudnout nasraností a zeptal se nejistě silovým hlasem, jestli se teda taky může podívat co jsem to přinesl. Vzal jsem majitelem podepsaný papír k sobě, a pan č.1 řekl, že doufá, že se to ponese v profesionálním duchu až do konce. Řekl jsem, že JÁ, s tím problém nemám. Odešel jsem, uklidil jsem si papír s autogramy do tašky a šel ven před firmu, nadýchnout se. Zavolal jsem mámě a známému jen tak, abych se zklidnil. Když jsem se vrátil zpět, pan majitel č.1 na mě kývnul, prý jestli se s ním nepůjdu ještě projít. Řekl jsem "proč ne". To co říkal částečně mělo hlavu a patu, ale částečně jsem cítil, že to není upřímné, že to dělá jen proto, aby si uhladil ego. Nemluvil jsem, pokud to nebylo nutné. Takové ty kecy, jako že "abyste to J měl jako bez ztráty kytičky" jsem ignoroval. Já před sebou nic neztratil. Oni u mě ztratili veškerou autoritu, oni přišli o kytičky. Nakonec mi nabídl místo u jiného týmu v jiné jejich firmě. O tom jsem věděl, že mě tam chtějí. Řekl jsem, že až bude nabídka, tak ji zvážím. Tím rozhovor skončil. Nabídka přišla druhý den, práce by byla fajn, ale ohodnocení se až nápadně shodovalo s variantou "trest" což jsem tomu člověku co mi to nabízel, taky řekl. Řekl, že o tom neví a že tohle je první nabídka a kdyžtak že se o tom samozřejmě můžeme bavit. A časově rozhodnutí do poloviny července. Řekl jsem rovnou, že to auto nechci, protože se do něj ani fyzicky nevejdu, a jestli to co platí za lease+pojistky by se dalo dát do platu. Prý ano. Tak ok, promyslím. Pak jsem mu po té době volal, že tedy bych o to mohl mít zájem za následujících podmínek. Plat xy (tento jsem lehce nadsadil), auto si řeším po svém a nástup polovina září, protože k tomu mám své důvody. Řekl že ok, bere to, s tím nástupem, že je rád, že jsem to řekl na rovinu hned a ten zbytek, že v tom nevidí úplně problém, ale musí to schválit pan H a paní K. Paní K je kámoška, takže tam by dle mého problém nebyl, a pan H. je člověk, který z mé práce vidí asi nejvíce a vím, že mě uznává a do firmy chce. No ale samozřejmě nad nimi drží kohoutek někdo jiný. A to se krásně ukázalo, když mi za dva dny volal zpět pán s nabídkou a strojově zklamaně oznámil, že mi může nabídnout pouze to, co řekl úplně původně. Bylo mi to nad míru jasné. Řekl jsem mu, že je mi úplně jasné odkud vítr vane a že právě kvůli těm větrům s raněným egem, tu nabídku tímto odmítám. Poděkovali jsme si a zavěsili. A tím to pro mne bylo hotové. Čekal jsem ještě na další sviňárnu a to, jestli mi vezmou všechny prémie, ale to se kupodivu nestalo. Takže jsem se domluvil, že zůstanu normálně do konce v práci, a ať si najdou náhradu, že jsem ochotný to někomu v klidu předat. Od té doby nic, sedím v práci, dělám si své a těším se pryč. Ode dneška už jen týden a půjdu do Teplic na pracák za cikány. Těším se. Tak dlouhou dovolenou co mě čeká, jsem neměl nikdy.
Krásné léto,
J
