Ten depresivní úvod, který jsem napsal předevčírem v noci, jsem si naštěstí smazal jedním přehmatem, takže na mě teď aspoň nepošlete hned blázinec se svěrací kazajkou, abych se nepodřezal a dávky antidepresiv pro koně, protože evidentně mám hodnotový žebříček dost přeházený, řekl bych "na vodě"... takže... zajímá vás, jak bylo na vodě?
Na vodu jsem byl domluvený už nějakou tu chvíli, těšil jsem se, baví mě to. Měla to být Vltava s teplickou picí partou. Balil jsem opět celkem na poslední chvíli, z práce odjezd asi ve tři, cestou do banky, pro píva do mé stále srdečnější záležitosti Kolčavky, na byt sbalit a půl šestá vlak. Už jen cestou k vlaku jsem se zpotil ako prasce, chybělo mi pět minut, abych jel na vodu o dvě hodiny později, ale štěstí mi přálo, tak jako asi celou vodu. A zase jako vždy, až to budete číst, je to dle mé paměti a z mého úhlu pohledu, takže to nemusí být vždy objektivní pravda.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Nasedli jsme do relativně plného vlaku, byli jsme rozděleni na dvě party po třech, E strategicky vybral místa v kupé u dvou atraktivně vzhlížejících slečen. Vlak se rozjel, otřel jsem pot a vytáhl zlatavý mok číslo jedna, a dali se do hovoru. Vzhledem k tématům, které spolu slečny probíraly, tak jsem jim nenabídl košt kolčavské 15ky. Během cesty jsem se pak párkrát pokusil navázat konverzaci, ale jak jsem záhy zjistil, neměly moc chuť se extra bavit, a po jejich následné totální ignoraci Pt dotazů a E rýpání, jsem měl sto chutí si zahrát na vojína Voňavku. Dojeli jsme do Budějic, moje velká piva vypita a první challenge. Stihnout si během přestupu dát pivo ve městě. Nevím kolik bylo času, jestli 15 minut?
Vyběhli jsme z vlaku, naházeli bagáž do druhého přistaveného a sprintem se s E vydali skrz budovu nádraží do města. Ven z nádraží a rychle rekognoskovat terén. Hned před nádražím jsme vedle nákupního centra uviděli nonstop, a využili jeho služeb. Rychlé malé pivo zn. Močopud 10° zchladilo žízeň, poseděli jsme, poklábosili, vyfotili a mazali tryskem zpět. Stihli jsme to. V dalším vlaku už nebyly kupéčka, a hned jsme se tak spřátelili se skupinkou moraváků, kteří dali do placu domácí trnkovici, a řeknu vám, ta byla luxusní. To bych vydržel pít pořád. JB vytáhl kytáru a začala zábava. Panáky padaly velmi rychle, leč nebylo čas se ptát, jihomoravská pohostinnost se předvedla i ve vlaku na jihu Čech. Rozhodně aspoň pět kousků jsem měl, jako všichni ostatní stateční, kteří neodmítli. Pt se už ten večer začal intenzivně zajímat o přítomné slečny, vždy si jednu vybral, a za tou čuchal skoro celý večer. Dojeli jsme, přestoupili, a v posledním vlaku už nebylo čas ho zbořit celý, ale jen polovinu. Lidé se vysypali před desátou večer ve Vyšším Brodě a ve tmě jsme se jali stavět stany. Bylo mi hned M řečeno, že ten stan evidentně shnil, a že chybí impregnace, a že mi to promokne. Sebevědomě jsem odvětil, že déšť neplánuji absolvovat. Pt se ztratil, protože šel za svou touhou. Postavili jsme stany, bylo to dost náročné a i pády osob u toho byly. Navzájem jsme si vypomohli. Potom jsme začali shánět Pt, geniální byl telefonát naprosto hotového E s naprosto hotovým Pt. Nakonec jsme ho dost namáhavě našli a odvlekli ho násilím od svlečny pryč, protože už nebyl schopen normálního vyjadřování se. Stan nestavěl, nebyl schopen. Z naší šestky šli ti méně opilí do hospody, a ti více, jsme to šli rozchodit do města. Cíle jako najít pivovar nebo nějakou rozumnou hospodu vzaly za své, a byla to spíš taková zdravotní procházka s dost emotivním pokecem o životě. Tuto jsme po drahné době hledání zakončili v asijské nonstop herně. Inu měli tam zaprvé otevřeno a zadruhé pivo. A E měl hlad. Takže si po kompletní dehonestaci a rozboru asijského barmana, sedíc na baru, poručil čínské nudle z kelímku. A dožadoval se stále dalších a dalších informací. Sedl jsem si bokem a dal na chvíli nabíjet telefon. Naštěstí všichni seděli v jiné místnosti, takže národní ani mezinárodní konflikt nehrozil. Vyrazili jsme pak zpět, našli ostatní stále v hospodě, kde už to vonělo po veselém kouření, a šli jsme spát. Časově absolutně nemám odhad. Jediné, co si ještě pamatuji je oblejzačka Pt s nějakou slečnou, a vedle stál E a něco jim povídal. S Pt pak na sebe lehce něco halekali a usnuli vyčerpáním, stejně asi jako já.
Vyběhli jsme z vlaku, naházeli bagáž do druhého přistaveného a sprintem se s E vydali skrz budovu nádraží do města. Ven z nádraží a rychle rekognoskovat terén. Hned před nádražím jsme vedle nákupního centra uviděli nonstop, a využili jeho služeb. Rychlé malé pivo zn. Močopud 10° zchladilo žízeň, poseděli jsme, poklábosili, vyfotili a mazali tryskem zpět. Stihli jsme to. V dalším vlaku už nebyly kupéčka, a hned jsme se tak spřátelili se skupinkou moraváků, kteří dali do placu domácí trnkovici, a řeknu vám, ta byla luxusní. To bych vydržel pít pořád. JB vytáhl kytáru a začala zábava. Panáky padaly velmi rychle, leč nebylo čas se ptát, jihomoravská pohostinnost se předvedla i ve vlaku na jihu Čech. Rozhodně aspoň pět kousků jsem měl, jako všichni ostatní stateční, kteří neodmítli. Pt se už ten večer začal intenzivně zajímat o přítomné slečny, vždy si jednu vybral, a za tou čuchal skoro celý večer. Dojeli jsme, přestoupili, a v posledním vlaku už nebylo čas ho zbořit celý, ale jen polovinu. Lidé se vysypali před desátou večer ve Vyšším Brodě a ve tmě jsme se jali stavět stany. Bylo mi hned M řečeno, že ten stan evidentně shnil, a že chybí impregnace, a že mi to promokne. Sebevědomě jsem odvětil, že déšť neplánuji absolvovat. Pt se ztratil, protože šel za svou touhou. Postavili jsme stany, bylo to dost náročné a i pády osob u toho byly. Navzájem jsme si vypomohli. Potom jsme začali shánět Pt, geniální byl telefonát naprosto hotového E s naprosto hotovým Pt. Nakonec jsme ho dost namáhavě našli a odvlekli ho násilím od svlečny pryč, protože už nebyl schopen normálního vyjadřování se. Stan nestavěl, nebyl schopen. Z naší šestky šli ti méně opilí do hospody, a ti více, jsme to šli rozchodit do města. Cíle jako najít pivovar nebo nějakou rozumnou hospodu vzaly za své, a byla to spíš taková zdravotní procházka s dost emotivním pokecem o životě. Tuto jsme po drahné době hledání zakončili v asijské nonstop herně. Inu měli tam zaprvé otevřeno a zadruhé pivo. A E měl hlad. Takže si po kompletní dehonestaci a rozboru asijského barmana, sedíc na baru, poručil čínské nudle z kelímku. A dožadoval se stále dalších a dalších informací. Sedl jsem si bokem a dal na chvíli nabíjet telefon. Naštěstí všichni seděli v jiné místnosti, takže národní ani mezinárodní konflikt nehrozil. Vyrazili jsme pak zpět, našli ostatní stále v hospodě, kde už to vonělo po veselém kouření, a šli jsme spát. Časově absolutně nemám odhad. Jediné, co si ještě pamatuji je oblejzačka Pt s nějakou slečnou, a vedle stál E a něco jim povídal. S Pt pak na sebe lehce něco halekali a usnuli vyčerpáním, stejně asi jako já.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
První den vody jsme vyrazili někdy dopoledne, samozřejmě později než bylo v plánu, E potřeboval dospat, Pt bylo blbě. Objednali jsme si převoz bagáže, já tedy ne, protože jsem chtěl vše narvat do barelu, když už jedu sólo, ale po vyhodnocení situace jsem věci vhodil s ostatními do pytle na převoz. Alespoň jsem pár korun ušetřil. Nicméně vzhledem k drobné události dále to už příště neudělám, budu chtít mít vše u sebe a mít možnost reagovat na situaci. Vyzvedli jsme lodě, nasedl jsem, a udělal prvních pár vratkých temp. Za mnou už nasedali pouze M a P, kterým jsme nechtíc dost ujeli, protože museli loď ještě v kempu měnit, byla prasklá. Vody bylo dost, jelo to dobře i samo. Různě jsme se rozjížděli a sjížděli, kecali, drobně pili. Pt už opět začal větřit a věnoval se všem lodím okolo (primárně s dámskou posádkou). Stavěli jsme se na jídle, pití. Teklo to úplně samo. Netřeba spěchat. Do kempu jsme dorazili už odpoledne, za světla, a na poloprázdný plac. Rozbalil jsem si přivezené věci, postavil stan, strategicky dále od chrápajícího E a šel si dát sprchu. Potom jsme s JB šli pro dřevo na oheň. Bude třeba, hospod moc okolo nebylo, a v té jedné a pár stáncích v kempu budou pak večer všichni. Teplou vodou umyté tělo jsem umyl znovu potem. Na improvizovných nosítkách jsme donesli opravdu nálož dřeva. Pt opět opilý a nechápající a nespolupracující, čichač. S E a M jsme se pak vydali shánět buřty a na večeři. buřty jsme nesehnali, ale večeři ano. Takže později už i s JB a P jsme v pěti seděli u ohně a opékali mé čtyři buřty dovezené z Prahy z Alberta, překvapivě ne od Andreje. Vzhledem k tomu, jak na nás, resp. na partu Pt kašlal, vymýšleli jsme nějakou kanadu na něj. E s JB se předháněli s nápady, co mu nacpat do stanu nebo udělat se stanem. Smetl jsem je však jedinou větou. "Proč mu tam cpát barely, narveme mu tam celou loď!", když to tam šoupneme zezadu, tak to zepředu nepozná a až si tam potáhne nějakou kořist, tak bude mít překvápko. Akci jsme provedli za sledování pár zvědavců okolo. Zábava to byla neuvěřitelná, jak to tam co nejvíce narvat, a ještě tak, aby to bylo co nejméně vidět. Po triumfálních fotkách s výsledným dílem potom už JB vytáhl kytaru a začal hrát. Rozsadili jsme se kolem ohně a pěli. Všímal jsem si skupinky jiných moraváků opodál, měli tam dle vizuálního scanu dvě relativně fajn vypadající single slečny, které koukaly i na akci s lodí. Párkrát jsem se šel projít okolo a při jedné procházce pro ukrutně pevně přivázaný barel, mě jedna z moravand zastavila a ptala se, jestli můžeme zahrát nějakou konkrétní písničku. Tak jsem logicky řekl, že ať se za námi staví, že se s panem Kytaristou určitě domluví, a ať vezme i ostatní. Přišly dvě, z toho jedna ta sympaťanda. Po chvíli pohody a slibném začátku se zjevil Pt a z odpolední únavy z ničeho nic neuvěřitelně ožil, zavětřil, a hned se vydal směr hezčí a nezadaná sympaťanda. Nabízelo by se říct to rýmem... "s placatkou slivovice, hučel jí do palice". Nicméně zas tak moc mu na to nebrala. Ono když je vám tolik let co mně, už nějaké situace odhadnete, když to vidíte před sebou jako v televizi. Sám u sebe to nedávám, ale u jiných to vidím suprově. V jednu chvíli pak ale předvedl nechtíc a díky následné nasranosti kousek, za který by se nestyděl ani kouzelník pokustón. Otočil se ke stanu, že si vyndá něco, rozepnul, narazil na loď (v tu chvíli kytarista přestal hrát, nebyl smíchy schopen) a v té vteřině nakrknutý Pt vytáhl na jeden zátah ze stanu celou dlouhou loď. Pro nezaujaté a neznalé situace to bylo kouzelnické číslo roku, kterému už chybělo jen závěrečné padampam na činely. Brečel jsem smíchy a ostatní volali ať předvede ještě něco, ať vytáhne z toho stanu ještě králíky, nebo rovnou slona. Ještě chvíli jsme se bavili nad vtípkem a potom se zase vrátili k zábavě a Pt se, po vytáhnutí láhví překvapivě bez nápisu "Erosův lektvar", vrátil k větření a hučení. Jo, v klacku mu hučelo rozhodně a jeho související chování mi už celkem vadilo. Nicméně úspěch se mu zatím nedostavil. Holky odešly (dávám slušnou šanci, že i kvůli Pt), a za chvíli přišla jiná parta, jestli nechceme zahrát u nich. Šli jsme, pili jsme, a zde jsem šel spát o něco dříve než ostatní, ta parta lidí mě tam úplně nebrala. Přišel jsem tak o historku, kterou dávám v šanc zprostředkovaně... Pt si vyhlédl možnou oběť a začal vyprávět slečně, jak byl v tom Norsku (to jsem byl rád, že jsem to neslyšel už po šesté:D) a že tam měli krásný španělky. A že slečna vypadá jako španělka, že má krásné oči a takové ty další sračky, které se hustí do teen holek, aby se jim rozklepaly kolena. Možná to funguje i na opilé, nevím, tohle není moje hra, ale každopádně to nefunguje na ty, kterým sedí z druhé strany přítel. Který naštěstí nemá agresivní sklony a jen se nad tím baví. Také se tam prý rozebíralo a zkoumalo, jestli jejich odpadlý kamarád má jen mokré kalhoty od hlíny anebo ne, dokonce si tam někdo i zblízka zkusil přivonět, ale prý to bylo opravdu jenom mokré. Za nějakou chvíli přišli E a JB, akorát mě chytli po cestě z WC, když jsem zalezl ze stanu. Smáli se mi, že ten stan mám malej, že to je jak větší oblek, a že v tom vypadám jak želva. Po téhle diskusní vložce jsme šli spát.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Ráno mě probudil lehký deštík, který hned ustal, postupně jsme posnídali, vyhrabali se a pobalili věci. Slunce začalo pálit a E a Pt se začali hrabat ze stanů také. Lehce jsem se namazal (tentokrát konečně zvenku) a sbalil věci a čekal na ostatní. Opět jsem si prohodil bágly do várky na převoz s ostatními, a to jsem neměl, dnes to byla chyba. Voda ale dnes opět tekla výborně. Pohodička jazz a Pt stále větřící a obšťastňující okolní plavidla. Prohlásil prý dokonce, že dnes/na vodě si za*uká. Chvíli jsem i jel s ním s nějakými ženštinami, pak se zasekl s jinými u plovoucího baru, tam se mi ale nelíbilo, a jel jsem dál. Dojel jsem ostatní a zastavili jsme se v kempu "na pískárně", dali si pivo, někdo něco dobrého k snědku. Pokecal jsem zatím s ženštinami, o které usiloval Pt předchozí den. Celkem fajn byly, až na to, že asi starší... tipuju přes třicet... no a ... třicet? No ne... :D Ne, problém byl, že byly dle mé dedukce z indicií všechny krom jedné už zadané/dětné. Dal jsem si pívo, a zhostila se mě neuvěřitelná vnitřní pohoda. Ne, nebylo to tím, že jsem si došel do lesa na záchod a utřel se větvičkou, ale prostě takový až závan příjemna. Zeptal jsem se ostatních, kam že to jedeme, kde dnes končíme, a nechal jsem je jet. Koupil jsem si doutník a zapalovač. Nasedl do lodi, zapálil doutník, nasadil pololežnou polohu a pár tempy se dostal do proudu, a užíval jsem si, jak je na světě krásně. Tuhle chvíli bych si zarámoval, mít ji vyfocenou, a vlastně i ty následující, protože tohle prostě jinde než na vodě není. Potkal jsem několik soulodí, všude jsem se zastavil a popovídal, ale nejvíc mě zaujala souloď dvou lodí a šesti ženštin, kde byla jedna mi celkem sympatická. Ano, byl jsem tou dobou už pod vlivem a ne málo, ale sedlo mi to perfektně. Barterovali jsme pití, povídali. Zpovídaly mě. Zajímala se. Občas jsem se odpojil na záchod, při jízdě s nimi je občas vyvedl z mezi šutrů a prostě pohoda doutníček. Potkal jsem i raft chlapů, kteří byli zaujati holčinami, tak jsem předal info, která je zadaná a která ne a jak na ně, ale byli to jen siláčtí srabíci. Vrátil jsem se k holčinám a slečna už si přeze mne začala házet nožky a mazat mi záda a vůbec to bylo moc příjemné. U dalšího jezu jsem nabídl, že ji svezu. Ostatní mi ji téměř vhodily do lodi a ona přiznala, že to bude její poprvé, v 21ti letech. Poprvé na vodě a na jezu na vratké vydře a s opilým mnou na zadáku. No nevyklopil jsem jí, soustředil jsem se pekelně. Počkali jsme pak na ty její souloďnice, fajn jsme si zatím pokecali, ač oba už dobře nalití. No a pak se to stalo. Začal jsem přemýšlet, jestli to má smysl, mladá, daleko a další důvody, ač jsem jí měl jak z praku. A prostě mi nedošlo, že takhle si často nepokecám, že takovéhle spontánní setkání se mi nestávají každý den, když už to má být započaté opravdu samovolně a že na těchhle situacích ku*va záleží. Zeptal jsem se kam jedou, rozloučil se moc fajn hubanem a vypotácel se na břeh kempu, kde jsme měli stanovat. Zas*anej smysl pro zodpovědnost. Měl jsem jet dál, měl jsem mít věci u sebe a asi jsem měl pokračovat i kdybych ty věci neměl. Ale nehodil jsem partu přes palubu ani na chvíli, ač by mi to asi odpustili, normálně to nedělám. Ačkoliv jsem tedy byl v tu chvíli osobou s omezenou schopností pohybu a orientace, došel jsem si pro zbytek věcí, co mi ostatní nepřivezli, a začal stavět stan. Když můj nekoordinovaný um viděli, radši mi pomohli. Šel jsem se vysprchovat, chtěli jsme do města na zámek. Než jsme odešli, zahlédl jsem skupinu sympaťandy moravandy a spol a zařval na ně přes půl kempu, že jsme tu všici, aby se o nás vědělo. Cesta do města byla parná a postupně mi konečně začalo šrotovat, co jsem to ku*va zase zahodil a proč. Došli jsme k zámku, koupili lístky a šli pro pivo do hospody v podhradí. Dal jsem si ledovou kávu a ostatní pivo Glok. Výborné, cucnul jsem si jen maličko, abych dokázal alespoň absolvovat prohlídku. Prohlídka byla fajn, moc hezký zámek, během 55 minut výkladu bezpochyby homosexuálního p. Mourka, nebo jak se pan homoděj jmenoval, jsem dokonce neusnul. Potom jsme vyrazili směr oběd, nákup (došla mi už veškerá rukola) a čajovna. Kamarádi mají ozkoušeno, že čajovna výborná. Mohu potvrdit. Tam jsme se setkali i s Pt, který tam mezi tím dorazil. Dal jsem si nakopávák ze zeleného čaje ("Zelený drak"), a musím říct, že pomohl dost. Vrátili jsme se do kempu, udělali drobný ohníček. Málo dřeva a poloha našich stanů za ubytovnou, takže skromnější. Pt chodil často sondovat a větřit, ale vracel se k telefonu, po cestě sbalil barmanku z toho plovoucího baru (protože cituji "balit obyčejné vodačky je moc jednoduché"), tak s ní psal. Přeju mu to, ale parta by měla být první, zvlášť když "je to tak jednoduchý". Po několika písničkách a uklidňující se náladě kolem nás prošla vrávoravým krokem postava. Při cestě zpět, to byl jeden z moraváků. Lahvinku slivky a zval nás k nim. Zeptal jsem se jestli mají aspoň oheň, prý jo, ale míň dřeva. Dopili jsme láhev a vzali naše dřevo a přesunuli to komplet k nim. Najednou zbystřil i do té doby unavený a ve stanu zalezlý Pt, a z ničeho nic nás energickým krokem dohnal. Sedli jsme si kolem jejich ohně, a to, co si pamatuju nejlépe, že si Pt stoupl za sedící slečnu, a asi čekal, až jí bude moct jako pes očuchat prdel. Nebo nevím. Přišlo mi to už fakt trapné, a shazující nás jako partu. Moraváci to taky viděli, vnímali. Jak holky tak kluci. Při první cestě na wc jsem E řekl, že toho vošousta snad už vytáhnu za krk a utopím ve Vltavě a o co mu jde. No souhlasil se mnou, a já souhlasil s tím, že takhle to řešit nejde. Nic, vrátili jsme se, Pt už zaujal místo vedle objektu zájmu, jiná slečna šla totiž spát a uvolnila flek. Takže hned využil volného místa a začal hustit. Nemůžu si pomoct, a asi se mnou Pt nebude souhlasit, ale myslím, že na něj ta holčina zas tak moc nebrala, třeba ji časem zlomí, ale teď ne. Chtěla se jen bavit. Bez ničeho dalšího. Dohořívalo dřevo, panu Kytaristovi docházel dech, Dohodli jsme se, že půjdeme pro další dřevo. Zahlásil jsem důrazně "všichni chlapi, jdeme pro dřevo" a E pohotově dodal, "Pt, neflákej se tam vzadu, jdeme". Šel, ač za jakékoliv jiné situace, která by mu umožňovala tam zůstat, by tam zůstal a tu holčinu slušně řečeno, nevědomky poslal spát. Dřevo doneseno, a míchám rukolu, kterou jsem měl mít na zítra. Pt zaujímá neomylně polohu, za chvíli začíná ale pršet, a přesouváme se do kempové hospody, resp. to, co zbylo z celé skupiny. Výčep nejede, ale moje dvě lahve rukoly drží. Když se usazujeme, chytám E a ukazuju kam si sedne on. Já si sednu z druhé strany a Pt už nebude tu holku aspoň na chvíli dusit. JB taky pochopil, a při další změně míst, kdy zas dostal Pt čichnout, tomu perfektně zase zamezil on. Zahráli jsme si fotbálek, a pan Kytarista si udrnkal prsty i trsátko i vše co mohl. Večer, resp. noc, resp. ráno skončilo asi ve 3 hodiny. Paráda. Vyřvané hlasivky jako nikdy. Padám do už částečně mokrého stanu. Dvě loužičky jsem vysušil ručníkem a usnul.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Budím se v šest ráno, kap kap na hlavu, do ucha... schovávám hlavu do spacáku. O patnáct minut později se budím nasrán, že spacák je logicky mokrý. Měním pozici ve stanu z jedné uhlopříčky na druhou, pod hlavu vestu a spím dál. Cítím mokro u nohou, ale naštěstí ne teplé, ale studené. No co, sundám ponožky a dolní část spacáku vystýlám ručníkem. Spím ještě chvíli, ale déšť nepolevuje, a tak asi před osmou už definitivně snahy o spánek vzdávám a oblíkám se a jdu balit. Ostatní tak nějak už taky vzhůru, až na E, který zas dospával, ten evidentně ráno bez kafe nedá ani ránu. Postupně stále za deště odjíždíme, asi po deváté. Ten déšť začíná trochu vadit, nic extra, ale je chladněji. Chceme dojet do Zlaté Koruny a to bez zastávky, makáme. V Krumlově první jez pohoda, ale ten druhý, ten mi dal. Zvolil jsem špatnou cestu, jel jsem jako loď s háčkem, ale já ho neměl. Najíždím zleva podél zdi, dole větší válec vody uprostřed, lehce táhnoucí lodě doprava. No a jak mi bok válce chytnul tu volnou špičku, tak jsem to jen pádlem ve vodě vzadu neudržel. Špička lodi ostře doprava nahoru do výšky a šup na bok a pod vodu. Pádlo jsem držel, mezi nohama loď a plul jsem. Ohlížel jsem se kam mě to donese, tam už čekal jediný Pt, který se nevyklopil. Zastavil jsem až o několik desítek metrů dál, bohužel o kámen kolenem, a o koleno lodí. Vydrápal jsem se ven, a Pt mi pomohl vylít loď. Za námi sólisty už jen zbylé dvě dvojposádky. Obě šly pod vodu. Ale ve dvou si pomohou. Jeli jsme s Pt napřed. Další jezy už byly naprostá pohoda. A po nich, se už řeka uklidnila, a začaly galeje. Obě dvojky nás dojely a předjely, dojeli jsme už do Koruny, potkali se s moraváky, a vrátili lodě. P a Pt stáli na silnici jak trubci. Každý z jiného důvodu. Ale my chtěli na jídlo do města. Vyrazili jsme a s E je dořvali k tomu, abychom šli všichni. Šli jsme kolem pouti do hospody u hřiště, kde nás však vyhodili, že čekají papeže. Ale že můžeme sedět venku. Paní byla sympatická, tak jsme usedli, vyměnili mokrou lavici a čekali na papeže. No a vskutku přišel, s doprovodem. Sice to nebyl přímo papež, ale nějaký biskup asi, ale což, vtípky na čepičku se od té chvíle nesly celou dobu. Zaplatili jsme ještě mnohem sympatičtější, mladší, a vyvinutější slečně. Skoro se stydím, že jsem si ji na tajňačku vyfotil. Z oběda dolů zpět do kempu, a u piva jsme si počkali na bagáž. Potom už jen převléknout, bohužel tedy jsem byl nucen jet naostro, protože všechny věci jsem měl ze stanu mokré, a vyšlapat si kopec ve Zlaté Koruně k vlaku. Rozsadili jsme se na nástupišti a čekali na vlak. Čekání nám ještě zkrátil příjezd obřího autokaru z kempu s fakany, kterým se evidentně nechtělo ťapat do kopce, lenost největšího kalibru. A jako poslední jsem ještě nevěřícně zíral na kufr s držátkem na kolečkách, který si tam nějaký exot vytáhl. Asi jel pak hned na letadlo do své pětihvězdičkové rezidence. V Boršově jsem zahlédl známé tváře, ty dámy z prvního dne. Z okna jsem se s nima pozdravil, přišly, pokecali jsme, vystoupily v Budějkách, i my. Přestoupili jsme do vlaku, dali si tam bágly, a mazali opět do města. Tentokrát ve třech, a pro zásoby opět. Kluci brali píva, já opět rukolu. Cestou jsme se zastavili na kus řeči s romskou menšinou, která nás chtěla nahlásit příslušníkovi VB kvůli přebíhání silnice. Myslím, že jsem jí řekl něco jako ať mě zkusí chytit. A mazali jsme rychle zpět do vlaku. Doběhnuto, vyrážíme, míchám drink, kluci otvírají piva, pijeme, pan Kytarista hraje, zpíváme. Přišel si k nám zahrát i kytarista odjinud, že mu usíná parta, tak hráli pánové ve dvou. Cesta utekla náramně a už jsme byli v Praze. Zbytek měl hodinu na přestup, tak jsem je chtěl ještě vzít aspoň na pívo, tak jsme zkusili Ferdinandu, kde tedy bylo bohužel zavřeno, takže pak tanková plzeň o ulici dále a níže. Tam už to bylo ok. Příjemná hospoda. Pak jsem s nimi došel na vlak, cestou koupili piva. U vlaku jsme se rozloučili, a vyrazil jsem na byt. Cestou jsem zavolal mamince, že jsem se neutopil, a už jsem jen vnímal ty davy lidí a tu absenci přírody, až mi z toho smutno bylo. Ale každopádně, užil jsem si to.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Dávám osm bodů z deseti. Jeden chybí za chování Pt, který na nás dost sral, a druhý za mě, co jsem to zas provedl, no však víte...
Krásné léto,
J
...fotky kdyžtak na mém fb...
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Budím se v šest ráno, kap kap na hlavu, do ucha... schovávám hlavu do spacáku. O patnáct minut později se budím nasrán, že spacák je logicky mokrý. Měním pozici ve stanu z jedné uhlopříčky na druhou, pod hlavu vestu a spím dál. Cítím mokro u nohou, ale naštěstí ne teplé, ale studené. No co, sundám ponožky a dolní část spacáku vystýlám ručníkem. Spím ještě chvíli, ale déšť nepolevuje, a tak asi před osmou už definitivně snahy o spánek vzdávám a oblíkám se a jdu balit. Ostatní tak nějak už taky vzhůru, až na E, který zas dospával, ten evidentně ráno bez kafe nedá ani ránu. Postupně stále za deště odjíždíme, asi po deváté. Ten déšť začíná trochu vadit, nic extra, ale je chladněji. Chceme dojet do Zlaté Koruny a to bez zastávky, makáme. V Krumlově první jez pohoda, ale ten druhý, ten mi dal. Zvolil jsem špatnou cestu, jel jsem jako loď s háčkem, ale já ho neměl. Najíždím zleva podél zdi, dole větší válec vody uprostřed, lehce táhnoucí lodě doprava. No a jak mi bok válce chytnul tu volnou špičku, tak jsem to jen pádlem ve vodě vzadu neudržel. Špička lodi ostře doprava nahoru do výšky a šup na bok a pod vodu. Pádlo jsem držel, mezi nohama loď a plul jsem. Ohlížel jsem se kam mě to donese, tam už čekal jediný Pt, který se nevyklopil. Zastavil jsem až o několik desítek metrů dál, bohužel o kámen kolenem, a o koleno lodí. Vydrápal jsem se ven, a Pt mi pomohl vylít loď. Za námi sólisty už jen zbylé dvě dvojposádky. Obě šly pod vodu. Ale ve dvou si pomohou. Jeli jsme s Pt napřed. Další jezy už byly naprostá pohoda. A po nich, se už řeka uklidnila, a začaly galeje. Obě dvojky nás dojely a předjely, dojeli jsme už do Koruny, potkali se s moraváky, a vrátili lodě. P a Pt stáli na silnici jak trubci. Každý z jiného důvodu. Ale my chtěli na jídlo do města. Vyrazili jsme a s E je dořvali k tomu, abychom šli všichni. Šli jsme kolem pouti do hospody u hřiště, kde nás však vyhodili, že čekají papeže. Ale že můžeme sedět venku. Paní byla sympatická, tak jsme usedli, vyměnili mokrou lavici a čekali na papeže. No a vskutku přišel, s doprovodem. Sice to nebyl přímo papež, ale nějaký biskup asi, ale což, vtípky na čepičku se od té chvíle nesly celou dobu. Zaplatili jsme ještě mnohem sympatičtější, mladší, a vyvinutější slečně. Skoro se stydím, že jsem si ji na tajňačku vyfotil. Z oběda dolů zpět do kempu, a u piva jsme si počkali na bagáž. Potom už jen převléknout, bohužel tedy jsem byl nucen jet naostro, protože všechny věci jsem měl ze stanu mokré, a vyšlapat si kopec ve Zlaté Koruně k vlaku. Rozsadili jsme se na nástupišti a čekali na vlak. Čekání nám ještě zkrátil příjezd obřího autokaru z kempu s fakany, kterým se evidentně nechtělo ťapat do kopce, lenost největšího kalibru. A jako poslední jsem ještě nevěřícně zíral na kufr s držátkem na kolečkách, který si tam nějaký exot vytáhl. Asi jel pak hned na letadlo do své pětihvězdičkové rezidence. V Boršově jsem zahlédl známé tváře, ty dámy z prvního dne. Z okna jsem se s nima pozdravil, přišly, pokecali jsme, vystoupily v Budějkách, i my. Přestoupili jsme do vlaku, dali si tam bágly, a mazali opět do města. Tentokrát ve třech, a pro zásoby opět. Kluci brali píva, já opět rukolu. Cestou jsme se zastavili na kus řeči s romskou menšinou, která nás chtěla nahlásit příslušníkovi VB kvůli přebíhání silnice. Myslím, že jsem jí řekl něco jako ať mě zkusí chytit. A mazali jsme rychle zpět do vlaku. Doběhnuto, vyrážíme, míchám drink, kluci otvírají piva, pijeme, pan Kytarista hraje, zpíváme. Přišel si k nám zahrát i kytarista odjinud, že mu usíná parta, tak hráli pánové ve dvou. Cesta utekla náramně a už jsme byli v Praze. Zbytek měl hodinu na přestup, tak jsem je chtěl ještě vzít aspoň na pívo, tak jsme zkusili Ferdinandu, kde tedy bylo bohužel zavřeno, takže pak tanková plzeň o ulici dále a níže. Tam už to bylo ok. Příjemná hospoda. Pak jsem s nimi došel na vlak, cestou koupili piva. U vlaku jsme se rozloučili, a vyrazil jsem na byt. Cestou jsem zavolal mamince, že jsem se neutopil, a už jsem jen vnímal ty davy lidí a tu absenci přírody, až mi z toho smutno bylo. Ale každopádně, užil jsem si to.
A jak to bylo dál, ty vole nekecám!
Dávám osm bodů z deseti. Jeden chybí za chování Pt, který na nás dost sral, a druhý za mě, co jsem to zas provedl, no však víte...
Krásné léto,
J
...fotky kdyžtak na mém fb...
Žádné komentáře:
Okomentovat