Další společenská úvaha...

Sedíc ve volební komisi, v osm hodin sobotu ráno, nezbývá mi než si čas ukrátit jednou takovou společenskou úvahou, která mi na mysl leze už delší dobu. Uvidíme jestli ještě vládnu slovem a písmem natolik, abych to „dal na papír“.

Jak tak sleduji politické a společenské dění, k čemuž mi hodně napomáhají kamarádi sledující totéž, připadá mi pěkných pár let, že lidé ztrácí důvěru v systém a jsou vůči němu už apatičtí (není se čemu divit), proto ve volbách může uspět STBák, mladé dredaté individuum, nebo japonský skorofašista. Naprosto tomu rozumím, důvodům proč lidé volí natruc tyto „nepolitické strany“. Politické strany jako takové jsou již za zenitem, protože prošly veřejným lynčem jako celek. Protože tam u nich je to, o čem chci psát, nejvíce na očích. Co se skoro až úzkostí sleduji, je, jak se postupem času vytrácí elementární lidské vlastnosti, jako je slušnost, důvěra, soudnost, a jakási skromnost. Tahle krize morálních hodnot probíhá již delší čas, plíživě. 

A čím více lidí si uvědomí tuto krizi v systému, podvolí se jí, anebo se naopak před touto krizí uzavře do apatie, kdy pak uvěří komukoliv, kdo jen tvrdí že „nepochází ze systému, ale zvenku“, tím více získávají tyto protestní názory, strany, myšlenky. Většina těchto lidí také odmítá dialog. A argumentaci. Dalším velkým znakem této krize, dle mého názoru je, tzv. „patent na pravdu“, každý si na základě kusé informace udělá vlastní názor a je schopen se za něj do krve bít. Tento patent na pravdu má, co se témat politiky týče, skoro každý, s prominutím, kdo má do prdele díru. Mám známého, co volí toho STBáka, a ať už se jakkoliv (nyní už i ze Sovětského svazu západu) potvrdilo, že tu čokoládu fakt ukradl, tak tomu nevěří, a ještě baští ty řeči, že „tu ukradenou čokoládu tedy rozdá“. Jaký je to nakonec ještě dobrák. Suma: argumenty tedy předložíte, jsou smeteny ze stolu čím? Pocitem, dojmem. A to je něco, co se stává fenoménem, a co je velmi nebezpečná věc. Nikdo nepátrá po původu věci, možná kvůli lenosti, možná ztrátě času a nebo možná obecně vynaložené námaze. Dnešní politické strany se právě proto už hezkých pár let hromadně zaměřují ve velké míře na tyto pocity. Kampaně se dělají na základě hesel, které v interních průzkumech vyšly jako „vzbuzující emoce“. Ač třeba nemají s programem strany nic moc společného. Proč? Protože to dělají stejně, jako ti lidé nepátrající po pravdě, protože je to zkrátka jednodušší.

Když bych měl ty hlavní dvě myšlenky, které jsem v předchozím odstavci rozepsal a snažil se méně či více úspěšně načrtnout jejich počátky, shrnout, tak co je v dnešní době na špičce toho ledovce, který má pod svým povrchem tu obrovskou krizi morálních hodnot, je 1) skoro každý má ten svůj jediný správný názor a 2) skoro každý se nechá ovlivnit pocitem. Ale ta má úplně původní idea, proč jsem se rozhodl zase psát, číslo 3), je něco, co se snažím sám sebe už pár let učit. To něco je „umět se smířit“ ať už je to s tím, že „holka v hospodě mi vyká, že bába za barem U Beránku nechce vidět při placení občanku“ nebo „že tělo bolí když z postele se zvedá“, no prostě jako v tom songu… Ale jak to u Lucifera souvisí s volbami nebo se společenským životem? Ono je to poměrně prosté. Žijeme stále jakž takž ve svobodné zemi a hlavně v demokracii – pod vládou většiny. A když si většina zvolí např. toho a toho člověka jako prezidenta(v tuto chvíli to nevím ani já, kdo to bude), ta menšina, ať už je jakkoliv veliká, by se měla naučit tento neodvolatelný a okamžitě nezměnitelný fakt akceptovat, smířit se s tím... pořád mi uniká to správné slovo jak tu vlastnost popsat. Proto mě třeba iritují/baví skupiny na facebooku s názvem „Pokud vyhraje Zeman, emigruji“. Chápu, každý má právo na svůj názor, ale tyhle velkohubé prázdné sliby, kecy, prdy, beďary... Pro očištění společnosti o tu největší morální lůzu navrhuji tato akce podpořit. Opravdu bych udělal sbírku na letenky, kdyby tito pozéři a morální vyprázdněnci opravdu z této země vypadli. Všem ostatním by se žilo lépe.

Držet slovo je totiž něco, co mi v dnešní době chybí asi nejvíce.

Takže co s tím? Jednoduše nepřestávat bojovat za správné věci a vytrvat ve snaze se naučit akceptovat i věci, se kterými nesouhlasíme. Já to řeším tak, že když už musím akceptovat něco co mi není zrovna po srsti, tak neřvu, ale snažím se z toho mít aspoň profit. Sázka na Jirku, že v zahraničí vyhraje, a na Miloše, že vyhraje v Ústeckém kraji mi tak aspoň pár tisíc dají… :)

J

P.S. Nevíte, jaké slovo jsem měl na mysli?
 - už vím... vzít to "s pokorou".... :)