Je úterý, sedím v práci nad hotovým týdenním reportem, a přemýšlím, jestli bych se po včerejším večeru neměl nechat internovat u dr. Chocholouška nebo jiného specialisty. Nebo alespoň ten mokrý hadr na hlavu by se mi mohl umístit. Jen stručně pro úvod. Pátek práce, čajovna, sraz, čajovna, sobota úklid, prohlídky a vybírání postele, oběd, zápasy florbal až do večera, večer otočka na bytě s převlečením se a vstrčením housky pod tvář a redbulla do kapsy s sebou (abych přežil), hospoda, billiard klub, klub, dýmka u mě doma. Konec akce v cca 6-7 ráno. 4 hodiny spánku, úklid, vaření oběda, badminton, čajovna. Tak, nedostatek spánku, celková únava a vyčerpání a slušně řečeno nepořádek na bytě, to by byla předmluva a pojďme na pondělí.
Přijel jsem z práce tak nějak v normální čas, asi něco kolem půl šesté, a strašně, ale strašně se mi nic nechtělo. Odložil jsem na bytě brašnu a tašku s projektorem. Rozhodl jsem se, že si nakoupím něco dobrého a sežeru to v posteli u nějakého seroše, jak tomu dnes říkají moderní děcka. Prokrastinace zvítězí. Nakoupil jsem, přišel na byt, lehl k počítači a tam nic nového. Dal jsem prát prádlo (to můžu, to totiž není žádná práce, pere přeci pračka), vzal jsem si balík šunky a vlezl na běhnu. Ano, s nechutí, ale už to tak praktikuji nějaký ten pátek, chci trochu zhubnout. Uběhl jsem asi 5,5km, a šel se osprchovat. Udělal jsem si pár sendvičů k budoucím obědům, a můj chorý mozek se rozhodl, že si udělám perníčky a mezitím vyřeším s pomocí integrálního počtu matematicko-geometrickou úlohu "jak dostat včera vybranou postel do ložnice, aniž by se bouraly futra". Nákresy a náčrtky jsem vyplnil 2 papíry o velikosti A4 a jal se hledat kružítko. Ne, dám mozku po práci konečně odpočinout a udělám ty perníčky. Přeci jen, už je skoro osm, a měl bych začít, jestli to chci dodělat ještě dnes. Dám tam ingredience dle receptu, co jsem si kdysi napsal. Ambiciózně si vyndávám největší mísu co mám. Prý 140g cukru, ale co už, prdnu tam 180, tuku mi totiž zbyla asi polovina, odhadem 125 g (v receptu bylo 100), no chci to zdělat, žádné zbytky nebudou. Louskám tam dvě vejce a začínám studovat, jak funguje mixér. Zdá se to poměrně jednoduché. Zapínám ho a nořím do mísy s ingrediencemi. Myslím, že tuku bylo v míse rázem o něco méně a naopak trochu více ho bylo na několika místech na zdi za tou prastarou linkou. Hm. Ten tuk asi nemá být v jednom kuse. Vařečkou ho rozděluji na menší a menší dílky. Zkouším aplikovat mixér znovu. Tentokráte je to o něco lepší, ale občasné cuknutí mixéru na větším kousku tuku mi trochu kope do ruky. Naštěstí jsem si na tuto akci vzal volné tričko, abych se u tvůrčí činnosti nezpotil. Při kopnutí se mi mixér chytnul za spodní část volného trička a v mžiku jsem mixér vypnul. Fakt, že jsem nejprve omylem zapnul rychlost na maximum, což nejdříve způsobilo ohození části linky mnou vyrobeným polotovarem, a poté namotání cca poloviny trička na mixér, který jsem naštěstí vypnul zhruba v místě, kdy se nebezpečně přiblížil k mé pravé bradavce, zamlčím. Přemýšlím, jak ty hroudy tuku rozmělnit. Po chvíli přemýšlení jsem se nad mísou ocitnul s v jedné ruce mixérem a v druhé fénem a takto jsem rozmixoval tu první část. Přidávám perníkové koření a med. Koření jsem bohužel neměl dostatek, tak jsem vyndal pixlu s veškerými dochucovadly a přemýšlím, čím to nastavit. Po chvilce zamyšlení jsem odložil černý pepř a lusknul tam zbytek skořice. Když už jsem v tom, fouknu tam i pár lžiček kakaa, které jsem ve skříni zahlédl, ať to má barvu trochu. Sypu mouku a kypřící prášek do perníku. Mouku jsem vysypal celou, cca 500g, ač mělo být méně. Dosypávám cukr a sahám pro další vejce, ingredience přeci musí být v dokonalé rovnováze. Ač jsem měl vyndanou váhu, vše až na cukr na začátku jsem už dělal mistrovsky od oka. Hned po dalším použití mixéru mi bylo jasné, že hutné lepivé těsto už na mixování není, a tak jsem použil vařečku a hnětl s občasným přisypáním mouky, až do prvního prasklého puchýře. Poté jsem se rozhodl, že už je čas nechat těsto odležet, aby mi mohlo pěkně kynout. Dal jsem ho do vedlejšího pokoje na okno, a potom mi na ujišťující dotaz google řekl, že do lednice, poslechl jsem. Doplňuji později získané zkušenosti: perníkové těsto asi nekyne. Anebo jinak... tento můj výtvor mi nekynul. Mezitím doprala pračka a já to musel pověsit, zalitoval jsem, že nemám moc míst, kam bych už pověsil sebe, a naplnil další pračku prádlem. Pak jdu počítat ten průchod postele. Lámu si hlavu, protože nedokážu spočítat, jestli to tam projde, protože to je dost nestandardní místo, a abych tam tu postel dostal, musím využít veškeré rotace a elevace postele, které mi stísněný prostor dveří nabízí. Na případné požádání nějakého koumáka nebo inženýra z ČVUTu to nakreslím i s rozměry, už to mám v hlavě. Opravdu hledám kružítko a úhloměr. Na googlu si osvěžuji vzorce sinus cosinus, z lednice beru a otevírám gambrinus (ano, byl to sice kozel, ale to by ten rým nebyl takový mazel). Vytahuji různé kartonové krabice a prkna, z kterých si tu postel postavím. Resp. repliku, abych mohl získat jistotu a prakticky ověřit, zda to projde nebo ne. Po nanošení všeho doprostřed obýváku usuzuji, že se mi do toho nechce, takže těsto se již odleželo, a jdu vykrajovat a péct. Po drahné chvíli strávené hledáním, jsem si vysázel všechny formičky na cukroví, které jsem v celé kuchyni našel. Z výsledného výběru byly dvě ruplé a třetí byla v pořádku. Prvé dvě zmíněné jsem obratem vyhodil a tu třetí nechal stranou. Ukrojil jsem kus těsta, pomoučil si linku a z nostalgie jsem začal těsto válet lahví Absolut Vanilla vodky, z které jsem si před výkonem samozřejmě přihnul. Vyválel jsem první placku a vykrájel pracně ten jediný tvar, co jsem měl. Odlepil a odsekal jsem to nožem z linky a naházel jsem to na pečící papír na plech. Trouba plyn naplno, škrtnout sirkou, a už se to hřeje. Za chvíli jsem to tam šoupnul, a začal dělat další. Na vykrajování té postižené hvězdy jsem už rezignoval a krájel to nožem na čtverečky, a když otočíte hlavu o 45°, tak i na kosočtverečky. Což moc dobře nešlo, ale šetřilo to čas. První plech jsem vyndal a vhodil tam druhý. A potom třetí, čtvrtý, pátý a u posledního jsem zjistil, že to jde dobře krájet stěrkou. No nic. Dopečeno. Jazykem pivaře bych řekl, že jsem měl polotmavé, černé, světlé, polotmavé, světlé a světlé. Je jedenáct večer a myslím, že umřu, cítím se, jako bych těch šest kousků vypil. Zlehka poklízím, věším opět ne sebe, ale další várku vypraného prádla. V kuchyni seškrabávám těsto ze zdí a ... z podlahy také. I z mixéru, tričko házím do špinavého prádla a vyndavám kousek těsta z vlasů. Jdu na běhnu. 1km, aspoň něco. Před půlnocí se jdu sprchnout a jednu várku perníčků dávám s jablkem změknout. Snad to změkne a nebudu mít nové dlaždice do koupelny...
I am getting too old for this shit... anebo... nechcete někdo něco upéct? :D
J
Žádné komentáře:
Okomentovat