Všechno začalo, když si někdy už v létě maminka chtěla nechat vymalovat půl bytu, a neměl jsem to vzhledem ke svým problémům se zády dělat já. Proto na mne připadla úloha jiná, a to spolupráce při shánění a výběru koberce. Vzhledem k faktorům, které jsou mi známy a mám je taktéž geneticky zakódované, jsem věděl, že výběr čehokoliv, co má chvíli vydržet, bude neskutečně složitý. Nicméně jsem souhlasil. Bylo vymalováno. A tím právě začalo hlavní přemýšlení o rozměrech, barvě, a typu koberce. Jakožto studovaný člověk, inženýr, jsem dostal první úkol, a to změřit plochu předsíně, pro kterou se měl koberec kupovat, a poté navrhnout metráž koberce, kterou koupíme, a jakou délku. Už tento úkol není z nejjednodušších, jednak to vymyslet, a druhak vysvětlit. Předsíň má nepravidelný tvar, takže úvahy a výpočty byly podmíněny spoustou okolních věcí, jako faktorem úhlu 45 stupňů u dveří do koupelny, nebo nejrůznějšími výkrojemi v oblastech všech dveří. Zvažoval jsem i použití integrálního počtu, k výpočtu obsahu nepravidelného obrazce, ale nakonec jsem od tohoto upustil, jelikož má paměť, pokud mluvíme o znalostech něčeho, co jsem se naučil ve škole, je na tom jako ten kaktus, který jeden známý zaléval vodou, kterou použil předtím k filtraci u vodní dýmky (ano, kaktus po 14ti dnech zhnědnul). Odhadl jsem tedy rozměr, respektive rozměry dvou kusů, které potřebujeme, a které se spojí. Jinak by se kupovalo zbytečně o velký kus koberce více, kdyby to mělo být z jednoho kusu. Rozměry tedy máme. Předávám máti, a ať se rozmyslí, kam se pojedeme podívat. Máma je osoba relativně línější, respektive ne vždy je nálada na cokoliv. Pravděpodobně i z tohoto důvodu jsme akci „jedeme koupit koberec“ reprízovali znovu a znovu. Tipuji minimálně tak 5x, opět si přesné číslo nejsem schopný vybavit, takovéhle věci přeci jen normálně nikdo nepočítá. Vždy nebylo buď nic, co by se líbilo, anebo „by šly“ cca dva kusy, a rozhodnutí mezi nimi stálo mámu neskutečné úsilí. Připadalo mi to, jako kdybych koukal na křečka, který je mezi dvěma klasy – ovsa a žita, a ví, že může sníst jen jeden z nich. Tak než by se vzdal jednoho na úkor toho druhého, tak chcípne hlady, protože nesežere ani jeden. Nicméně po šesté jsme objevili kýžený druh a typ koberce, který byl vyhovující. Koukám na cedulku, a mělo by ho být dostatek, dle údaje o zbytku i metr navíc, pohoda. Volám pohunka od pokladny, jestli by nám nemohl uříznout dva kusy, tolik a tolik. Jasné šéfe, jdeme na to… nejdřív to změříme. A ejhle, ono to nestačí, bohužel pane, máme jen o půl metru míň, než potřebujete. V duchu mám pocit, jako bych právě porodil ježka, navenek děkuji a odcházíme, informujíc se ještě, zda a kdy by mohli dostat další zboží, a zda bude náš vyvolený také dovezen. Co se poté stalo, jsem ani ve snu nečekal. Oni ho skutečně přivezli hned další týden. Hurá. Jedeme pro něj a kupujeme, další víkend si vyhrazuji k položení koberce a vystřihání dle tvaru předsíně. Toto jsem i provedl, ač to nebylo jednoduché. Další víkend jsem dodělal prahy a chycení pod prahy, a nalepení konců koberce oboustrannou lepenkou k podlaze, a také nalepení kousků koberce na spodní hrany dveří, aby to tamtudy netáhlo. Nevím, nakolik to pomůže, ale třeba maličko jo, v bytě máme opravdu strašnou zimu. Především proto, že soused pod námi je škrt nevalného rozumu, od pohledu bych i řekl, že se zdá lehce momentálně zaostalý, zkrátka netopí, ani kdyby mu na záchodě zmrzlo u prdele hovno. Nicméně i k jakémus takémus zateplení jsem tedy koberec použil. Byl jsem s dílem spokojen. Kdo přišel, chválil, jak je to pěkně položené, a ani kočka už nemusela brát zatáčky smykem, ale mohla se s jistotou zaseknout drápy při jejím běhacím amoku. Takto to vydrželo asi dva měsíce, než začala mít máma nějaké respirační problémy. Konzultacemi s nejrůznějšími stranami se došlo k závěru, že ty problémy trvají asi stejnou dobu, jakou máme v bytě náš nový koberec. Téměř jsem zamačkával slzu, když jsem předminulý víkend koberec sundával, a skládal do nepoužívaného pokoje. Máma mezitím navštěvovala lékaře, což by vydalo na samostatný článek, jak se lékař také může k pacientovi chovat, nicméně po delším léčení se zdá, že se vše vrací do normálu, a souvislost to zřejmě s kobercem nemělo. Takže příští víkend budu, hádejte co, Halík? No pokládat koberec.
J
Žádné komentáře:
Okomentovat