Bylo to na začátku prosince, sedmého, středa večer, kdy jsem přijel domů do Teplic, skrz čtvrteční soud a další věci, hlavně zdravotnického charakteru. Když jsem se vrátil za tmy z čajovny a najedl se a šel spát, abych byl čilý na ranní soudní tragikomedii, bylo dosti větrno a v i bytě byla slyšet meluzína. Příjemně se spalo. Vstal jsem v osm, abych se najedl a oblékl na devátou na soud. Snídám v kuchyni a koukám z okna, a najednou se zarazím a máma se ptá: co je? Já: noo... támhle na stráni... to je ovce? Máma: (po chvíli koukání) no ježišmarjá, tam jsou dvě ovce, co s tím budeme dělat, komu zavoláme? Říkám, že jedině asi městskou policii, že mě nenapadá, jaká jiná organizace by s tím měla něco dělat. Máma tedy vzala telefon a volala na MP. Tam si napoprvé evidentně mysleli, že si z nich dělá srandu, tak jsem vzal telefon i já, a situaci jim zopakoval. Poté jsem předal telefon zpět mámě, a šel jsem se oblékat a pro auto, abych zkusil kdyžtak objet domy co jsou nad svahem, kde se divá zvěř nalézala, jestli neví o někom v okolí, kdo chová ovce. Vyjel jsem k domům a zvonil na několik zvonků a ptal se lidí. Nikdo nic neví. Chodím od domu k domu, a z paneláku naproti na mě první chytráci volají : „haló, pane, máte dole ovce“. Odpovídám, že o nich vím, a že nejsou moje. Další okno paneláku paní „mladíku, odveďte si ty ovce, máte je na svahu“ Odpovídám opět, že nejsou moje, a že řeším čí jsou. Další okno paneláku, dva důchodci: „táámhle máte ty ovce co hledáte, vezměte si je pryč, padají tu kameny z té skály“. Zařvu: „Ty ovce nejsou sakra moje, vypadám snad jako sedlák?!? Akorát tu hledám lidi, jestli neví o někom, kdo tu poblíž chová ovce“. Oni: „Tak si ty ovce vezměte pryč!!!“ ignoruji všechny další skřeky z paneláku a nasedám do auta a jedu na soud. Co se dělo dále jen z reprodukce mámy. Přijeli městští šimpanzi, zhruba za půl hodiny... vlastně... nepřijeli... PROjeli. Doslova projeli kolem, což beze vší pochybnost znamenalo nevyhnutelné – že si ovcí, které jsou na svahu pod úrovní silnice – nevšimnou. Máma nasraná volá znovu 156, ať ta hlídka co přijela, laskavě zvedne zadek z teplýho auta a podívají se pořádně. To se za další čas i stalo, přijeli, podívali se, zahlásili do vysílačky něco a odjeli. Máma telefonovala asi opravdu hodně, a všude, nicméně všichni si přehazovali odpovědnost – MP na hasiče, hasiči na MP, MP na magistrát. Ti na veterinární správu. Atd. Já mezitím po soudu jel do nemocnice pro tlakový holter, tj taková pixla co mám mít za pasem, a vede z toho hadice na rukáv, a ten mi měří každou hodinu tlak. To jsem dostal i bez většího čekání, což bylo super, a pak jsem jel ještě na odběry krve, kde jsem naštěstí taky moc času nezabil. Potom volala máma, jestli jí nemůžu přijet pro nákup, že toho má hodně. Říkám, že tak za deset minut. Jedu. Nakládám těžký nákup, jednu rukou napíchnutou, druhou s rukávkem, připadám si jak invalida. Vyjíždím zpět. Nyní si dovolím citovat svůj status na facebooku: Poslední status pro dnešní den je rébus. Sedíte v autě, jedete městem, spěcháte. Na levé paži máte měřák na krevní tlak, který měří v určitý čas. Tento čas právě nastal, takže se mi rukáv nafukuje a tlačí, a ztěžuje to krevní oběh až mám odkrvenou ruku. Toto měření se musí provádět s povolenou rukou. Když povolená není, měří to pořád (a nafukuje se), dokud to není v klidu a nezměří nějakej výsledek. Na druhé ruce je v lokti zevnitř rána po odběru krve, z které prááávě začíná odtékat pramének červené tekutiny a kapat na ruční brzdu. Otázka: Co mám v téhle situaci kurva dělat?!?!. Odpověď, kterou jsem dal já byla pravou ruku ohnout v lokti, a zvednout nad hlavu, abych zastavil krvácení, levou nechat povolenou podél těla, aby se to změřilo. Ano, volant jsem držel v rovném směru kolenem. V takovéto gymnastické formaci jsem na přechodu pustil chodce, kteří celkem divně koukali, ale přešli, a to už se mi naštěstí doměřil tlak, takže jsem mohl aspoň levou použít a v klidu jsem dojel domů. Co ovce? Na skalnatým svahu vesele hopsají, jako rodilí kamzíci. Již se tou dobou dokonale orientují v okolním terénu, chodí se na náš dvůr napást trávy a vysrat se, a k odpočinku vylézají na vyvýšené místo na skále nad garážemi. Krásně viditelné z Palackého ulice. Pro tento den jsem s ovcemi skončil. A dle slov máti, ona taky, protože nikdo to nechce řešit a ona všude volá jak blázen. Pouze bylo řečeno městskými šimpanzi, že „je třeba najít majitele“ – jakou asi vyvinou aktivitu, si dovedete představit sami. Akce "ovce" pro velký úspěch i druhým dnem, pátkem, pokračovala. Naučily se pít z okapu z mé garáže, a když to neteklo dost, tak do toho ty svině trkaly. Říkám si, že jestli to urvou, tak je na jatka dovezu osobně, a nějakej majitel nezájem. Jinak policajti to jistí z dálky. Dvakrát denně se přijedou na ně podívat přes naši bránu. Při jedné ze sledovacích akcí MP (koukali přes naší bránu, z uctivé vzdálenosti) jsem sešel dolů se zeptat, co hodlají dělat. Prý musí najít majitele, ale že nebudou dělat nic, že ty ovce nikoho neohrožují a nikoho neobtěžují. Odvětil jsem, že ty kameny za mojí garáží mohou příště odnosit sami, a otázal se, co by dělali kdyby se jim třeba náhodou povedlo utéct na ulici. Tak se zarazili, jako že jak by mohly utéct na ulici, když teď jsou dva dny na stejném místě. Řekl jsem jim, že se tam nějak dostat musely, což šimpanzi odkývali jako nesporný fakt. Znovu zopakovali že nebudou dělat nic, dokud nezajistí majitele. Proto jsem řekl, že jsem doma do neděle, a že v neděli bych mohl náhodou nechat otevřenou bránu, aby mohly ovečky na svobodu na ulici a oni už museli ty ovce nahánět aby nezpůsobily škodu větší. MP zalezli do auta a začali něco řešit vysílačkou, což mě už nezajímalo, dosáhl jsem svého tím, že jsem jim naznačil, že pokud nebudou i nadále nic dělat, mohu ovce vypustit do ulic, aby pak museli dělat. V pátek se potom už nic zásadního nedělo, maximálně se ještě přijeli jednou podívat, už se nepamatuji.
Nyní autentické záznamy z mého facebooku ohledně soboty: Kauza ovce: městští šimpanzi... pardon... policisté vyvíjejí nebývalou aktivitu když dnes už jsou na sledovací akci ovcí přes zábradlí celkem, to mě podrž, podruhé! 10. prosinec 2011 v 11:06 . Další záznam: MPíci jsou tu potřetí, zřejmě se připravuje zásah, jsou vidět tři orgáni, zbytek je patrně v přestrojení mezi ovcemi a snaží se je infiltrovat. 10. prosinec 2011 v 11:38. Tyto statusy mluví za vše. Něco bylo ve vzduchu. Smrad z ovčího trusu byl cítit i na dálku. Aktivita policie taktéž. Postavil jsem si na stůl oběd a přisunul se blíže k oknu, v očekávání komediální akce vrcholné kvality. Policisté byli čtyři, a jeden týpek v teplákách, majitel. První pokus od odchycení byl naprosto neúspěšný. Ovce jim utekly ještě dřív, než se pokusili se k nim dostat s okem na tyči nebo tou sítí. Když jsem viděl přípravu druhého pokusu, resp. to, jak je bezradně nahánějí po relativně velkém území, něco se ve mně hnulo. Nechtěl jsem sbírat ještě více kamenů, než jsem měl za garáží dosud, a taky mě motivovala neschopnost orgánů. V rychlosti jsem se oblékl, vzal boty, a šel dolů se na ně podívat zblízka a pomoct jim. Majitel je marně naháněl na skále a oni stáli dole a jen říkali, že je musí zahnat tam a tam, a že tam je odchytí. Hm. Majitel sám je neměl šanci sehnat dolů, tak jsem lezl po svahu nahoru mu pomoct. Nejstarší orgán (a nejtlustší) na mě volal ať jdu okamžitě dolů, a že mi nikdo nic nedá, když si něco udělám, a že to je nebezpečné. Opovržlivě jsem se pousmál a mávl rukou, a řekl, že to je moje věc, když oni tam nevylezou. Potom na mě volal ještě, že jsem na tom místě úplně špatně, a ať jdu pryč, že jim mařím výkon. Na to se ozval majitel ze shora, že jen ať tam jsem, že tam jsem aspoň na užitečným místě (na rozdíl od nich). Ovce majitel sehnal do půli svahu, kde jsem byl já, a já je sehnal dolů, kam je chtěli dostat policajti. Ok, tak jdu dolů a s odstupem za orgánama, chci vidět co vymysleli. Ovce se samy zahnaly do nevýhodné pozice, a říkal jsem si že to asi klapne. Postupovali pomalu, nicméně rozestavení orgánů bylo dle mého úplně na nic, a když ti dva, co měli mezi sebou síť zničeho nic vyrazili (ze vzdálenosti asi 10m) k ovcím, mi bylo jasné co se stane. Zvířata to byla mrštná a orgáni nebyli schopni reagovat na změny směru, takže jim ovce bez větších problémů utekly. Částečně jsem se musel smát a trochu mě to samosebou sralo, jak jsou neschopní přemýšlet. Prostě to není jako když někde chytají ožralé, nebo když nasazujou botičky na auta. Další akci jsem už chtěl vymyslet já. Šli na náš dvůr, a tam přemýšleli kde je chytit, tak jsem jim ukázal místo, kde by to podle mě šlo. Říkám, že s jedním kolegou musíme být nahoře, a oni dole pod takovým srázem kam jim seskočí. Neříkali nic, tak jsem jednomu řekl adresně aby šel se mnou, a vylezl támhle, já jsem šel podobně, a teď jsem seshora už dirigoval stojící-čumící orgány, kam si mají stoupnout. Vy s tím okem támhle mezi tu skálu a garáž, aby tam nemohly, a vy dva s tou sítí naproti němu... ale proboha dál, takhle vám seskočí mimo, stoupněte si támhle. Ok. Tak jdeme na to, pojďme, musíme k nim seshora blíž, aby musely skočit dolů. Ok, ovce za dusotu kopyt seskakují dolů a jsou mezi třemi orgány. K tomu samotnému nemíří (k mému překvapení) ale míří přímo na dvojici se sítí. První ovce to bere skrz síť, kterou orgáni samosebou neudrželi, protože jim tam nevběhl toulavý ratlík, ale tak cca 50kg zvíře. Naštěstí se do toho chuděra zamotala, a tak tu síť jen orgáni přidržovali, dokud se neunavila, a majitel jí nesvázal nožky. Druhá utekla zpět na skálu a nahoru si to štrádovala ulicí Šmeralova směrem na Trnovany.S jedním orgánem a majitelem jsme se vydali na pronásledování. Bohužel naši kořist objevily dříve nějaké blbé děti a s rykem jim vlastním hnaly ovce dále směr Trnovany. Otočili jsme je až na křižovatce ulic Šmeralova a Horská. Potom jsme je nahnali zpět na náš dvůr, kde jsme i zbylou ovci chtěli chytit na stejném místě. Ovce se vřítila na náš dvůr a jak uviděla otevřené dveře do domu, už tam mazala plnou rychlostí. To uviděl na dvoře stojící orgán, a vystartoval ke dveřím (pravděpodobně je zavřít). Nicméně v momentě, kdy byl skoro u dveří, se ze dveří plnou rychlostí řítila ovce, která patrně zjistila, že z chodby v domě by moc daleko neutekla. Asi metr, dva přede dveřmi se policista setkal se zvířetem a následovalo strhnutí zvířete na zem, a lítý zápas. Příslušník měl velké štěstí, že padl na zem první on, a on na sebe strhnul zvíře, a hlavně, že kopyta měla ovce nahoru, jinak by měl chlapec docela slušnou šanci si rezervovat místo v nemocnici, oddělení dle šikovnosti a schopnosti sebeobrany. Naštěstí byl poblíž i majitel, který pohotově přiskočil a svázal i druhé holce nohy, a šmitec. Orgáni se pak vítězoslavně se svázanými zvířaty vyfotili, majiteli jsem otevřel bránu, aby si je mohl naložit na auto a odvézt. Otylý policista poděkoval za spolupráci, a chtěl se bavit, nicméně já jsem se otočil na podpatku, vyběhl si schody nahoru dojíst si svůj studený oběd.
Tahle akce celá trvala asi hodinu a něco, troufám si tvrdit, že samotným orgánům by trvala násobně déle. Nicméně pořád si říkám, že je trochu škoda, že jsem se se zvířetem nemohl utkat v bližším boji. Ne pro nějakej pocit z vítězství v boji nad někým... ale už pro tu radost z boje... ;)
J
Žádné komentáře:
Okomentovat