Jak jsem v neděli pracoval

Nikdy bych do sebe neřekl, že v neděli budu pracovat. Přes dopoledne jsem řešil hlavně personálně – administrativní úkony, ale co jsem si začal po obědě, to jsem si zase něco vymyslel. Krom rozebírání a čištění a následného smontování jednoho starého technického bazmeku, které jsem prováděl opakovaně, jelikož mi zbyly součástky, jsem se jal řešit problém zarezlé čepičky na ventilku u levé přední zimní pneumatiky, kterou jsem den předtím nasadil, což mě i motivovalo k napsání tohoto článku. Začněmež tedy s tou čepičkou ventilku. Když jsem použil ruce, nepovolil. Použil jsem mazací sprej a ruce, nic. Používám ruku a francouzák. Ruku a francouzák a sprej, nic. Jdu nahoru pro druhý francouzák. Abych mohl chytit ventilek do jednoho a čepičku do druhého. To také provádím, opakovaně, se sprejem a uchycením navíc do kusu hadru, a s poklepem kladívkem pro uvolnění potenciálně zrezlého a zaseklého místa. Ani ho_no. Přemýšlím co s tím. Rvát do dál nechci, protože přece jen, nová zimní guma není záležitost za pade a u dalšího pokračování silových pokusů reálně hrozilo, že ten ventilek vyrvu, protože jsem se k tomu stavěl se stejnou vervou jako dědek když tahal řepu. Hm. Zkusíme tzv. „ouf of box approach“. Hledám pilu na železo. Nakonec si nechávám přinést pouze plátky. Protože celou pilkou se tam samosebou nedostanu. Řežu tedy plátkem špičku čepičky, abych to mohl zastříkat olejem i z druhé strany a zároveň abych to mohl chytit do francouzáku a odšroubovat. Po dvaceti minutách padá špička čepičky na zem, a dávám oddychnout rukám, držet pilu za pilu a pilovat je prostě super. Stříkám sprej i z druhé, nyní již otevřené strany a nechávám působit. Odpočívám. Beru rovnou oba francouzáky a protisměrnými silami se snažím šroubovat. Stále zůstává jen u snahy. Jdu na to znova směrem od lesa, resp. „přístupem zvenku krabice“. Natahuji se pro plátek z pily na železo a postupně vyřezávám do čepičky ventilku podélné zářezy, které nechávám zajet až skoro k železu ventilku, a tyto lehce volnější části posléze rvu ven kleštěma, ohýbám a kroutím. Poté ještě více nařezávám, a ještě více rvu. Heuréka. Hotovo. Urváno. Ventilek je volný a schopný použití. Vyhrál jsem. Otáčím se a beru čepičku ventilku z jízdního kola a šroubuji. S pocitem dobře udělané práce a bolavých zad vstávám z kbelíku a odcházím konečně užívat neděle. A nyní se jen tak ze zvědavosti ptám. Jak byste kdo řešili zarezlou čepičku na ventilku?

Nutno poznamenat, že celá akce "čepička"trvala cca 1,5h....

J