Čtvrtý, poslední den, byl v plánu závěrečný nejfrekventovanější úsek plavby, a to Týnec - Pikovice. Ráno mě vzbudilo chrápání jak motorová pila asi v šest ráno, což naštěstí nevydrželo dlouho, doufám, že se ten člověk zadusil. Postupně jsme vylezli asi v devět, za čilého ruchu všude okolo. Po dojedení zbytků jsme začali taky balit na cestu. Poslední den jel opět sám T, páč už měl odpočinuto, a páč s ním F nechtěl jet v lodi, z mě neznámého důvodu. Plavbu netřeba moc popisovat, jen je dobré vědět, že se jedná o peřejnatý úsek, který za vyššího stavu vody bude opravdu zajímavý. Ono to nebylo zlé i takhle, ale často byly záseky o kameny, a Z (můj háček) často hlásil "doprava, doleva, no to už je jedno..... chrrrrrrrchchrrrchchrrrrr(zvuk přejíždění kamenů)" tahle hláška se opakovala často, a musím uznat, že i jako zadák co má háčka, jsem si tenhle den celkem máknul, člověk se musel pořád soustředit na cestu a opravdu řídit. Zastavili jsme klasicky na oběd, a vyslechli si od F velmi, pro čas jídla, nevhodnou pohádku o kaštanech, a relativně záhy vyrazili na cestu dál. Chtěli jsme dojet do cíle včas, neboť odevzdání lodí počkat nemohlo. Peřejky jely relativně rychle, a kousek před cílem jsme se rozhodli, že si uděláme skupinové foto. Počkali jsme tedy na za námi plující loď, plul tam takový cca 120kg pořez, s cca 8mi letým klukem na háčkovi. Tak jsme ho poprosili, jestli by nás nevyfotil všechny. Tak jsme dle mluvy zjistili, že byl v podnapilém stavu, tak jsme mu nabídli naši rukolu, a že nás teda vyfotí, tak že odjedou kousek od nás a vycvakne to. A teď na toho klučinu "Mišánku zaber, raz, dva, raz, dva" a klučina fakt makal, tak je pak otočil, a teď mu lezla klučiny hlava do záběru, tak ho seřval ať lehne, klučina lehl, odfotil nás, a klučina pořád ležel, Z volá, že už není v záběru, už nemusí ležet, a chlapík na to "jen ať leží, dobytek". No nasmáli jsme se dost, když odjížděli, tak zahlásil zase "Mišánku, jedem, hophophophop" a klučina, který sotva držel pádlo makal dle udávaného tempa. Za pár km jsme dojeli do cíle, vytáhli lodě, udělali poslední skupinové foto a převlíkli se. Odtahali lodě do připravených boxů, M podepsal papíry a šli jsme na nádraží zjistit kdy pojede vlak. Někdo říkal 15:21 tak polovina z nás šla ještě pro pití na cestu, což se málem krutě vymstilo, když vlak přijel v 15:10 a nás byla stále polovina, doběhl jsem kousek naproti a mávnul ať se okamžitě hnou, že nám to jede. Kupodivu jsme i tohle stihli včas, a tak jsme ve vlaku mohli konečně spočinout bez výhledu na jakoukoliv následující dřinu...
Tímto končím příběh o vodě, který mi dal opravdu zabrat. Událo se toho tak moc, že jsem určitě hodně věcí zapomněl nebo napsal nepřesně, za což se omlouvám, ale více toho pan spisovatel na papír dát nezvládá... protože si nepamatuje.
J
Yop, kamaráde, neni prdel dopisovat něco se zpožděním čtyř dnů :D Ale u některých gagů jsem se fakt zasmál, některé situace si připomněl a některé viděl trochu jinak. Osobité psaní, jsem rád, že jsem vydržel rejpat a žes to dopsal, míň práce s deníkem pro mě :P Teď se budu těšit zase na nějakej dobrej vejšplecht článek, kde zúročíš své sarkastické střívko. Projednou, nevídáno, jsem si početl něco více výpravné ;)
OdpovědětVymazat