One small trip to Germany with a big smile on my face...

Ani nevím, kde začít. Je toho moc. Měl jsem jet na něco jako prodloužený víkend ke kamarádce(označme ji jako „M“) do Německa, do Stuttgartu se spolubydlícím už před x měsíci, to z nejrůznějších důvodů nevyšlo. Teď se nabízela druhá možnost, bylo to sice bez spolubydlícího, ale bylo to pro změnu spojeno s dovozem jedné naší společné kamarádky, která dosud pobývala rok v Portugalsku.

Vyjel jsem z Prahy po sedmé ranní ve čtvrtek, hned poté co jsem vypustil pár nadávek kvůli uražené espézetce na autě a smskou probudil dovozovou slečnu... budeme jí tu pro účely příběhu říkat „J“. Asi o půl deváté jsem potom tedy přijel na nakládku zmíněného zboží z dovozu. Přijel jsem, byla na dvoře, mávla na mě a s úsměvem odešla krmit Akču, psisko. Ukázala mi tatínkovu chloubu - zahradní rybníček a také maxikrálíka, který mi do značné míry připomněl máminu kočku. Vyjeli jsme. Cesta ubíhala celkem rychle, dobře jsme se bavili, udělali si i pár čůracích zastávek. Už na cestě tam mě fascinovala německá odpočívadla. Narozdíl od českých jich 1) bylo opravdu hodně 2) byly prostorné 3) vždy se záchodem 4) relativně čistým a 5) bez bordelu všude kolem, k tomu jako bonus německé dálnice zadarmo, luxus. Ve Stuttgartu, což byl náš cíl, celkem po cca 550km jsme maličko zabloudili, ale nijak extra, prodloužili jsme si cestu tak o půl hodiny. Bylo mi to celkem jedno, měl jsem se fajn, bavil jsem se.

Dojeli jsme na místo a psali sms že jsme tam, což nešlo, volat taky nešlo, tak jsem poslal i velmi formální oficiální mail. Tak jsme si čekání ukrátili skromnou procházkou mezi poli, a potom jsme se už i dovolali, že jsme tam. Hned na uvítanou jsme od naší hostitelky dostali Maultaschen k obědu a byli jsme seznámeni s itinerářem našeho pobytu. Strašně se mi líbí, jaká je M organizátorka, je to moc fajn holčina a s ukazovátkem u mapy je jako doma. Chvíli jsme se pobavili ještě na pokoji a potom jsme vyrazili si prohlédnout centrum města. Zakotvili jsme až v podvečer na Sommerfestu, což je prý obdoba známého Octoberfestu. Líbilo se mi tam, jediné co mi trochu vadilo, byla hudba, nepříliš dobře slyšitelná, páč se to celkem mlelo všechno dohromady. Dali jsme si pivo, které bylo na chuť opravdu dobré (pro mě překvapivě) a prošli jsme celý plac, kde se fest konal. S J jsme do sebe každou chvíli nějak ryli, a musím říct, že jsem se držel celkem dobře, nehrotit ty popichovačky do extrému. Postupem času jsme vypili i další pivečka, a pořád provokace jak málo piju, a tyhle jsem s radostí vracel větou „najdi mě“. M se držela střídměji. Potkali jsme později večer i nějaké její kamarády ze školy, tak jsem chvíli konverzoval i v angličtině, několik vět. Když jsme čekali sami na další přísun zlatavého moku, tak jsem J urval ze záhonu kytičku. Čichla si a s úsměvem ji schovala do kabelky. Lehli jsme si potom už i s M na trávu a kecali za svitu svíček, kterých bylo náměstí plné a celé to tvořilo moc příjemnou atmosféru. Tuším, že jsme jeli někdy kolem půlnoci zpět na kolej, ono šest a půl piva na mě už je znát, nejsem pivař. Tu půlku jsem dopíjel od J. Která měla tedy skóre pět a půl. Síla. Je dobrá, respect. Na koleji jsme ještě chvíli pokecali ve třech a M šla do pokoje ke kamarádce, která bydlela kousek dál pěšky. Šel jsem ji doprovodit, aby nešla v noci tak daleko sama, a vrátil se na pokoj. Postel připravená, paráda. Dám si sprchu. Vylezu ven a povídáme si. Bavíme se o všem možném, koštujeme láhev kapitána, s kolou. Děláme si srandu, rejpeme, lechtáme se, kecáme. Myslím, že už i první noc jsem vytáhl nějaký ten trik. Unavení jsme začali být myslím až kolem čtvrté ranní. Nekecám, blbosti nám vydržely v tomhle stavu hodně dlouho...

Ráno jsme se vzbudili myslím poprvé oba v sedm, chvíli jsme povídali a šli zase ještě spát. Dělal jsem si z J srandu, že mluví jako chlap, trochu asi nastydla, ona vlastně nebyla zdravá ani předtím, něco doléčovala. Tak jsem jí za ty vtipy na její hlas donesl snídani do postele (rozuměj lžičku a jogurt, který jsem jí posléze obtiskl za krátkého vyjeknutí na zadek). M měla dopoledne práci, tak jsme mohli ještě dospávat, ale už se nám moc nechtělo. Každopádně víc než pět hodin spánku jsem určitě neměl. Na oběd jsme šli všichni společně do menzy, kam s námi šla i M kamarádka M2 ze Slovenska. Jídlo bylo zajímavé, určitě trochu jiné než v ČR, paleta koření na rybu byla trochu jinačí, než jsem zvyklý, a ochutnání dýňové polévky také stálo za to. Po menze jsme jeli autem do města Esslingen, které jsme pěkně prošli a zakončili výstupem na hrad, kde nám začalo pršet. Schovali jsme se, abychom nezmokli, a po chvíli neslábnoucího deště jsme se rozhodli jet zpět. Na koleji jsme si dali maso s chlebem, protože grilovačka se studentama nebyla z důvodu počasí možná, a s J jsme si naznačili, že na nějakou divočinu párty asi nechceme. Tak jsme si udělali fajn večer na pokoji. Vzali jsme kapitána, a rozlili. Pití mi chutnalo, a J stejně tak. Opět nikdo z nás nemohl být za tím druhým pozadu a pořád hecování a sranda. Ukazoval jsem několik triků ze sbírky, páč mi kapitán v hlavě už udával rozkazy. Učil jsem holky nějaké lehčí triky, vždyť to se jim může hodit vždycky, takovéhle blbosti. Myslím, že do půlnoci šla M opět na kolej k M2. Cestou zpět jsem trochu zmoknul, ale aspoň jsem se proběhnul. Pokračovali jsme s pitím ve dvou, a už se to zvrhlo do tahání chipsů, a soutěže "kdo ho má menšího, pije". Učil jsem triky a ukazoval, jak to dělat rukama, co nesmí bejt vidět. Učil jsem. Má ráda když jí člověk ukazuje a vysvětluje něco, co ji zajímá. Byly mi namazány ruce kokosovým krémem, páč mám prý suchou a zničenou pleť. Hm, teď budu mít pleť krásně hladkou, ale budu zas mít chutě si lízat ruce od piňa colady. Ukázal jsem i jednu hru, kterou budem asi hrát na chatě, je to hodně o pití, i tuhle hru jsme zvládli, ač s lehčíma pravidlama. Šeptali jsme si vtipy, povídali si, takže jsme opět usnuli myslím cca o půl páté ráno. Podotýkám, že litrového opáleného kapitána jsme zpracovali celého, M měla snad jen na ochutnání.

Den třetí byl budíček dříve, a to cca v osm hodin, kdy se přišla M osprchovat. Hned jak nás viděla a prázdné nádoby na podlaze, poznamenala, že vypadáme zatím každý den hůř a hůř. Něco málo jsme posnídali, s J jsme mezi řečí zkonzultovali stav našich žaludků po noci s kapitánem (domluvili jsme si na tento den detox) a našli spoj na výlet do Ulmu, resp. hlavní organizátorka M našla. Jeli jsme vlakem, který byl lehce zpožděný, asi hodinu a půl, v Ulmu jsme vymrzlí z klimatizace vystoupili a hřáli se na sluníčku, potom došli na hlavní náměstí a dali si klobásu v housce. Ano, měl jsem hlad jako vlk, ale žaludek říkal, že ho víc dráždit jídlem nemám, jedna klobása byla dle slov němce „genug“. Nicméně jídlo opravdu bodlo, počasí bylo krásné, a mě bylo vedro. J z Portugalska zvyklá na slunce a jiné teploty si to užívala. Prošli jsme celé centrum města, v čele s majestátní katedrálou, kteroužto jsme zanedlouho s J překřtili na "blbej barák":), protože jsme měli žízeň a nikde nebylo volno u stolku, a tak jsme chtěli od toho "blbého baráku" co nejdál, abychom si mohli sednout. Našli jsme zahrádku a já porušil náš ranní slib denního detoxu, dal jsem si dvě piva. Jeli jsme v podvečer vlakem zpět, kdy se musím přiznat, jsem ospalost opravdu už těžce přemáhal. Udělali jsme s J večeři, zatímco M si šla odložit věci ke kamarádce. Všichni jsme společně povečeřeli, otevřeli Vinho Verde (velmi dobré „zelené“ portugalské víno), z něhož M opět jen ucucávala, a opět mi J naznačila, že se jí moc nikam nechce. Souhlasil jsem. Bylo mi to tedy už blbý, nejít s M někam na párty, ale prostě jsem byl opravdu grogy, i oči mě bolely. Zůstali jsme tedy na pokoji, a na počítači přehrávali z youtubu všechno možné za otevření lahve velmi dobrého portského. Na víno nejsem, ale pilo se to velmi příjemně. Holky si začaly pouštět různé vtípky o chlapech, a vzhledem k tomu, že jsem je znal (a mé ego dostávalo postupně lehké zásahy:D ), tak jsem šel do sprchy, a nechal je si užít trochu "girl talk and girl fun", věděl jsem, že tam trochu kazím holčičí zábavu, tím, že tam jsem s nima, ale prostě to jinak nešlo. Když jsem vylezl ze sprchy, M se připravovala na odchod do jejího spacího prostoru. Rozloučili jsme se a tentokrát jsem ji nešel doprovodil, byl jsem utahanej. S J jsme si pak pouštěli na youtubu Ivánku, kamaráde, a další její i moje i... naše oblíbené věci. Tentokrát jsme zalezli do postelí relativně i brzy, ač nevím v kolik, tipuju to na jednu až druhou hodinu ráno. Namazala mi ruce krémem (opět!!!), a já jí četl budoucnost z dlaní. Záda mě bolely už celkem fest, to je pravda, ale každý večer jsem se znecitlivil pitím, takže mi to pak ani tolik nedocházelo. Myslím, že tenhle den jsme šli spát o něco málo dřív, ale opravdu neodhadnu v kolik, řekl bych že určitě před čtvrtou. Tenhle "večer" jsem byl fakt už hodně unavenej.

Ráno jsme si povídali dokud nepřišla M, což bylo asi v deset dopoledne, dokonce jsem si stihl do té doby nechat nalakovat nehet. Jó to jsem byl ale kočka pak:). Nasnídali jsme se. Vzhledem k tomu, že bylo relativně hnusně jsme ani nikam nešli – v plánu byla buď Zoo kam jsem chtěl já, anebo si sednout do parku, což byl plán M, a prokecali se k odjezdu, který měl být v jednu hodinu. Rozloučili jsme se s M.

Dojeli jsme pro naftu, a vyrazili. Vrazil jsem J do ruky telefon a spojil ho s rádiem v autě, aby si mohla hrát písničky dle přání. Hrála hlavně Kabáty, které máme oba rádi. Kecali jsme, dělali si srandu, zase skvělej road trip. Když to po nějaké hodině cesty dovolil provoz, držel jsem se plynule kolem maximální rychlosti dle technického průkazu mého auta. Co mě potěšilo, bylo, že mi řekla, že se se mnou vůbec nebojí a že řídím fakt výborně. Ani ne ve tři hodiny jsme byli skoro v polovině cesty, což při rychlém propočtu z hlavy znamenalo, že místo 5,5 hodiny bychom to mohli stáhnout na 4. Udělali jsme si první čůrací pauzu a vyhlíželi ceduli s ukazatelem na něco českého. Objevila se relativně brzy Praha. Nicméně cca 50km před hranicí jsem ucítil menší náraz, a najednou jsem slyšel motor jakoby hlasitější. Ano, mohla to být klidně i změna povrchu vozovky = vyšší valivý odpor gum a větší kravál, což i J říkala, že jsme přejeli nějaký předěl. Zpomalil jsem, nelíbilo se mi to, řekl jsem, že to chci vyzkoušet a tak jsem s autem zacukal, řízení ok. Zrychlil, zpomalil, vyřadil, a ejhle, znatelně se ten kravál ztlumil při vyřazení. V tu chvíli mě fakt projely hlavou různý představy, řemenice, vstřik, nějaká trubka v motoru. Zajeli jsme na první odpočívadlo. Prohlídnul jsem auto, J byla v klidu, aspoň to tak vypadalo. Věřím, že úplně nebyla, ale v tuhle chvíli jsem jí do hlavy neviděl, a zato ona mi četla myšlenky úplně přesně. Já ve vnitřním klidu vůbec nebyl. Zkoušel jsem nastartovat, a něco vykoukat z motoru, zjistil jsem zhruba odkud to jde, a vyloučil řemenici i vstřiky. Nakonec jsem to nechal zchladit, a J se zaujetím koukala do motoru a chtěla se vzdělat a ukázat něco, co ji zajímá. Tak jsem všechno popsal, vysvětlil, nechal jí kouknout všude a mohla si i zkontrolovat olej. Umyl jsem si ruce, a že popojedem. Než jsme nasedli do auta, periferně jsem zaznamenal něco pod autem, ale vyjeli jsme. Kravál pořád stejnej, a tak jsem ustálil rychlost na stovce a dojeli jsme kousek na další odpočívadlo, mezitím se mi to rozleželo v hlavě a věděl jsem, že to bude ruplej výfuk. Najel jsem předkem na chodník, koukl pod auto a taky že jo sakra. A úplně ruplej, v přední části, cca pod řidičem. No doprdele. Do Čech daleko, a tak přemýšlím, jak to spravit, kouskem plechu nebo plastu. Po prozkoumání všeho v autě a v okolí jsem zjistil, že plech není, a tak si říkám, že by se na ty ruplý konce mohl přiškvařit kus petky, aby to aspoň provizorně vedlo ty odpadní plyny z motoru celým výfukem. Směju se tomu nápadu, ale lepší prostě nemám, a materiál na jiný taky ne. Uřízl jsem si kus petky, mezitím se řízl do prstu, shodil košili, ukázal „svaly“, z kterých k mému překvapení ani J nedostala záchvat smíchu, a zalezl pod auto. Samosebou jsem se každou chvíli popálil o ten horkej výfuk. Po dokončení díla a přilepení izolepou jsem se šíleně rozesmál nad tím zmetkem, co jsem tam vyrobil. Šel jsem si omýt totálně zaprasené ruce od špíny a trochu i od krve a ošetřit lehké popáleniny po spodcích obou předloktí. Tohle vše nádherně kontrastovalo s nalakovaným malíčkem, z čehož jsem fakt chytal výtlemy jako dlouho ne. Přichází k nám dvě ženské mluvící něměcky, ale pak i česky, a že nemaj naftu, a jestli bych jim nedal trochu. Říkám, že není problém, ale nemám čím to přečerpat, a že máme taky celkem problém, ale že jsem nikoho nevolal a vyspravil to sám, šly něco shánět. J mi zákeřně zakápla ten říznutej prst alkoholem. Potom šla říct těm ženským, že musíme jet, a ať si stopnou někoho jiného, bylo tam přece jen víc aut na tom odpočívadle. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme... chvíli to asi drželo, jenže pak to buď upadlo nebo se seškvařilo úplně, nicméně to jelo, pomalu to šlo, moc nestát na plynu a držet konstantních sto až stodeset, hlavně aby se motor nedusil. J si dělala prdelky, že tenhle zvuk auta by mi každý tuningář záviděl a zase to byla super cesta se super zábavou, dělala ji hlavně ona, protože já byl psychicky v řiti a ona to moc dobře věděla. Řekla, že jí nevadí, že mám poškozený auto a že jedem pomalu, že je to dobrodružství aspoň, a že se se mnou nebojí. V tuhle chvíli jsem si připouštěl hlavně to auto, ale to co dělala, tam bylo taky a opravdu moc mi to pomáhalo(moc!:)). Takto jsme dojeli do Čech, a až na Borská pole k Plzni. Chtěl jsem něco k jídlu, bylo mi blbě od žaludku. Vystoupili jsme a já zkontroloval, že tam ten můj bazmek už opravdu není, a šli jsme čůrat a na jídlo. Koupili jsme si chlebíčky (z kterých jsem měl sice večer solidní střevní problém, ale byly fakt dobrý:D) a v tescu pití. Vyjeli jsme na zbytek cesty do matičky Prahy. Úpěl jsem u každého opatrně přejetého hrbolu, jako kdybych měl akutní hemeroidy, fakt jsem se bál o auto, aby to nakonec ještě neupadlo celý.

Dojeli jsme ke mně, já si hodil batoh do bytu a šel J pomoct s báglem na metro, jela na Černý most, kde ji měl vyzvednout známý. Myslel jsem na tu naši cestu, protože mi opravdu dost pomohla na ty problémy, co jsme měli, nemyslet. Šel jsem pak zpět na byt, a k večeři si otevřel vodku a sprite. S těmito společníky jsem skončil v polovině lahve, a po chvíli taky vyčerpanej usnul, ani fotky jsem neprošel, byl jsem ko. Ráno jsem se vzbudil na budík do práce ve stejném fyzickém i psychickém stavu jako večer, tak jsem si dal k snídani pivo, a šel stále totálně znaven a s žaludkem na vodě do práce. Za zmínku stojí ještě pondělní odpolední návštěva servisu, kde mi auto bylo zvednuto, technik mi řekl, co by s tím dělal on, to jest vyměnit celej výfuk odpředu dozadu, a ať si to rozmyslím sám. Prohlížel jsem si ty roury, a bylo mi jasné, že přední a střední díl, včetně držáků musí měnit, zadní díl sice vypadal zle, ale držel. Tak si říkám, že zas až tak zle nebude, a rýpnul si prstem do zadního dílu. Krapet jsem se vyděsil, když se prst probořil skrz, a když jsem hned nato zkusil druhým prstem jiné místo, tak se zadní díl výfuku neudržel a poroučel se k zemi. Za ještě doznívajícího řinčení kovu o zem jsem zkroušen s hlavou k zemi šel zpět do kanceláře a technikovi povídám tichým hlasem „tak teda celý“. Bohužel jsem to auto potřeboval mít, a potřeboval jsem to spravit rychle. Vypálil na mě sumu deset a půl, což jsem mu okamžitě řekl, že tolik dát nemůžu, protože tolik ani k dispozici momentálně nemám. Tak si holt pán po chvilce kalkulací s dílama, a prací urval kousíček ze zisku, který nepochybuji o tom, že zůstal stále v atraktivní výši, vyřknul částku něco pod devět tis, kterou jsem už akceptoval. Ano, vím, že doma bych to měl cca za 2/3 ceny, ale musel bych Pažoutka týrat s cestou do Teplic, a ještě bych na to navíc musel určitě aspoň týden čekat. Takže... tak... v součanosti je autíčku už dobře, a je zdravý... snad mu to vydrží, tyhle opravy se celkem prodražují, ale i přesto ho mám pořád rád :)

J