Jak se pozná lůzr

Předesílám, že píšu jak myslím, a když myslím, tak uvažuji, a když uvažuji, tak to je jen a jen úvaha.

V zásadě si pod pojmem "loser" představíme někoho kdo vypadá jako z Amerických filmů, viz klasický symbol na obrázku. Ovšem takhle tuzemský lůzr nevypadá, naši se v zásadě nedají poznat podle vzhledu, ale spíš chováním nebo neúspěchy v určité oblasti své působnosti. Podle mě existují tři druhy lůzrů - pracovní (resp. studijní), sociální (který se není schopný adaptovat ve společnosti - prostě ho lidi neberou) a konečně lůzr co se vztahů týče (neschopný si najít protějšek).

Vezmeme to od konce - randelůzr je podle mě člověk, který buď není schopný komunikace s opačným pohlavím, nebo je, ale je mu to prd platné, neboť na něj(ni) prostě protějšky netáhnou, a když táhnou, tak je to jen v rovině čistě platonické, protože jim imponuje lůzrův intelekt případně peněženka. Ať se snaží jak chce, úspěchy nemá. Takovíhle lidé podle mě mají výbornou šanci se převychovat na nějakém delším pobytu mimo své normální prostředí. Myslím tím třeba studijní pobyt na jeden semestr někde kdekoliv pryč. Lůzr tam přijede s čistým štítem, a může si udělat reputaci jakou chce, nemusí se bát, nemá totiž co ztratit, přinejhorším za nějaký čas odjede zase pryč. Víte jak tohle náš lůzr využije? Nijak, jinak bychom nemohli říct, že to je lůzr.
(Jako randelůzr jsem si jednou fakt připadal - randil jsem, čekali jsme na sebe na jiných místech, pak nejely tramvaje jak měly, takže půlhodina zpoždění, v restauraci jsme potkali spolužáky, kteří se do mě před ní neustále strefovali, a to ne jemně, a nakonec se pár metrů od nás zeblil opilec. Žůžo.)

Společenský lůzr je zvláštní, málokdy viděný jedinec, je to vyvrhel společnosti. Vyvržený ze zavedeného normálu, chováním, oblečením, myšlením. Je to člověk, kterého lidi neberou, vybočuje. Neposlouchají ho, nebaví se s ním, pokud to není nutné. Takových lůzrů je díkybohu málo, řekl bych, že takoví lidé jsou často obětí šikany nebo posměchu. Žijí si proto ve svém uzavřeném světě, aby nevytvářeli konflikty s okolím. Řekl bych také, že k tomuhle se blíží lidi, co se snaží být "Emo" ... navíc je Emo i styl vizáže... ovšem funguje to bez té šikany ... a žíly si řežou dobrovolně... a protože být ímo je in, tak je společnost bere dobře. Pokud obyčejný ne-emo lůzr vydrží dlouho vzdorovat, v souboji se společností, tak se stane velmi silnou osobností.

O třetí skupině vlastně měl být celý článek, ale to bych asi neměl o čem psát. Studijní nebo pracovní lůzr neexistuje, totální smůla totiž není. Blíží se mu lidi, kteří na školu serou, nepřipravují se, mají smůlu, anebo jsou prostě blbí. Tím pádem chybí výsledky. Ale - když jsou lidi blbí, tak jsou většinou snaživí, nebo podvádějí. Když mají smůlu, tak se snaží víc, a smůla jednou povolí. Když na to serou, mají bohužel občas štěstí, dneska totiž studium nebo práce není tolik o schopnostech jako to bývalo. JB možná svým výběrem tématu chtěla, abych se jí nějak dotknul, takže to zkusím, možná nechtěla, ale to mi je šumafuk. Ovšem nebude to jen tak ledajaký dotyk. Nebude jemný, a nebude ani fyzický. Smůla. Takže čti! Lůzr nejsi a nebudeš, máš k tomu daleko, jsi prostě jen člověk, co se má rád. Nerada děláš, co se ti nelíbí, a to bývá právě i škola. Dáš tomu tak akorát tolik, co uznáš za vhodné, abys minimalizovala námahu, ani o fous víc. Když to projde, je to plus, když ne, tak další pokus, prostě hlavně nou stress. Pohodička kafíčko. Lůzrovi by asi vadilo, že mu něco nevychází, tobě to nevadí, nebo možná vadí, ale ne natolik, aby ses vypnula k lepšímu výkonu. Až uděláš maximum, a nevyjde to, o co budeš stát, budeš teprv o krok blíž k velkému "L".

J