Rovnováha vesmíru

aneb Čtvrtek a pátek, a ani jeden den třináctého
15.-16.5., v Praze

Ráno jsem se probudil, dřív než zazvonil mobil, který mi měl navodit vědomí, pro cestu do školy a prezentaci projektu ze statistiky. Šel jsem na záchod, do koupelny, snědl jednu energii sbalenou na cestu, a vyrazil. Takhle brzy jsem tenhle semestr do školy nikdy nejel, byl to trochu nezvyk, už před osmou jít na tramvaj. Na Dejvickou jsem dorazil někdy kolem čtvrt na devět. Autobus směr škola tam nestál žádný, lidí směr škola cca na 4 autobusy. Šel jsem čekat k přední části ostrůvku. Za pár minut už jsem viděl autobusy... jak čekají v zácpě směrem k zastávce. No co, ranní špička. Vešel jsem se asi do třetího, zácpového autobusu, a byl jsem rád. Do školy jsem dorazil naštěstí včas, ale jen proto, že jsem vyrazil ráno dřív, než bylo třeba. Asi intuice. Odprezentovali jsme projekt, k mé radosti se nám dokonce povedlo vzbudit zájem té uřvané harpyje, která na to dohlížela. Dostal jsem zápočet, a šel na počítač, mrknout se, co bude dobrého k obědu, a pak, že se budu učit na socku, z které jsem měl večer psát zápočtový úkol. V učebně s počítači jsem potkal kámoše, a ten na mě hned spustil "Tak co statistika? Ok?" Já na to, že jo, oukej. On říká "Viděls tu socku, co tam napsal?" Říkám, že tu jeho sviňárnu s trestáním všech studentů jednoho cvičení, za to, že mu tam pár lidí podvádělo, jsem viděl. No otevřel to pdfko, a ukázal mi to. Jo, bylo to ono, co jsem večer předtím četl. ALE! Byla tam navíc závorka, a v té závorce bylo napsáno, že moje cvičení, kdy jsem měl psát druhý úkol k zápočtu, odpadá, a tím pádem studenti, kteří mají příští týden předtermín zkoušky, si musí úkol napsat už dopoledne, tj. v 10.30 nebo ve 12. Ten šmejd to tam dopsal buď v noci nebo brzo ráno, asi když se probudil z hluboké sociologické imaginace, a zjistil, že je třeba zase jednou nakopat realitu do rozkroku. Kdy jsem to měl asi ku_va zjistit? Neposlal mail, nikdo, kdo se náhodou sám nepodíval k němu do složky, to neměl šanci zjistit. Dívám se na čas, 10.50. Píšu pár smsek, koukám na termíny zkoušek, kde se uvolnily dvě místa na účetnictví, akorát pro toho kámoše a teoreticky mě, pokud bych měl zápočet, což jsem asi neměl, nevěděl jsem to jistě. A když jsem viděl, jak reagoval ten učitel, když za ním kámoš šel, tak jsem se rozhodl nepokoušet hada bosou nohou, a nechat to plaval (stejně jsem udělal dobře, že jsem ho neprudil svým dotazem, bodů jsem měl dle pozdějšího zjištění opravdu na zápočet málo, takže oprava). Ptám se kámoše, kde budou v těch 12 patlat ta sociologická moudra. Prý dole v E13. Ok. Odcházím pro bagetu, nadávám. Vracím se s bagetou, už nenadávám, mám plnou pusu bagety. Sedám si a všichni čekáme na sociologického guru s testem, resp. zadáním úkolu. Přišel, něco plkal, rozdal papíry. Zadání opět velmi výživné. Po pěti minutách jsem odhadl, co po mě asi chce, abych tam napsal. Otvírám povolenou pomůcku, skripta (povolenou, protože jsou ve většině případů naprosto k ničemu). Hledám v obsahu, zkouším střelit od boku, kde by o tom něco mohlo být, a trefa. Je tam asi pět řádek. Čtu, čtu, nadávám. Obecnější, nepřesnější, a abstraktnější definici jsem už dlouho nikde neviděl. Přepsal jsem to tedy vlastními slovy, a vypálil další ranou od boku praktický příklad(později jsem zjistil, že jsem tak akorát někomu vystřelil oko). Asi 20 minut jsem se ještě nudou dloubal v nose abych neodevzdal jako první, a blb neměl choutky si to přečíst, když má dost času. Jel jsem dom. A příprava na páteční statistiku.
Pátek. Napsal jsem si statistický test, vcelku lehký, hlídání slabé, takže jsem pro jistotu otázku číslo 8 prokonzultoval s učebnicí. Pak po hodině na ústní jen zapsala známku, takže ok. Jedu domů, a balím si věci, přemýšlím, že se mi nechce si připravovat jídlo, a tak pojedu na nádraží o tramvaj dřív, koupím si u něco McD. Tzn. na Holeškách bych měl mít 20 minut času. Těsně před nosem mi ujíždí ještě dřívější tramvaj, no co, času dost i tou plánovanou. Nastupuji do té s kterou mám mít 20 minut času. Zastavujeme na Sibeliově, v koloně tramvají. Nečekám. Jdu, pěšky na Hradčanskou, cestou vidím, jak má první tramvaj v řadě dost pomačkaný předek, jedno světlo pryč. Spěchám. Jsem hladový. Na Hradčanskou jsem dorazil přesně, když dorazila i tramvaj jednoočko. Nastupuji do busu, který jede bez objížďky na Vltavskou. Bus jede jede, a pak zácpa. Vystupuji vybíhám do metra, samosebou mi před 30s ujelo. Je 17.30, 36 mi jede vlak. Ve 33 jede metro, 35 vbíhám na nádraží, vlak ještě napsaný je, bez zpoždění, zastavuji se o sklo pokladny, poslední dech vydechuje "Teplice, student". Házím jízdenku a peníze do kapsy, zapínám zip, cílová rovinka. Vybíhám po schodech nahoru. A tam davy. Davy nasraných. Vlak nikde. Sakra, to to tam nemůžou napsat? Vydýchávám se, čekám. Ve chvíli, kdy po cca 15ti minutách čekání vlak přijel, se jali drážní soudruzi informovat cestující, že vlak bude o 10 minut opožděn. Ještě, že nám to řekli. Sedím ve vlaku, jím jablko, a únavou usínám...

J