Den studenta v zápočtovém týdnu na ČZU, aneb jak brutálně pozabíjet 10 hodin času

Dnes, v pondělí, jsem strávil v ústavu ČZU celý den. Vyrazil jsem do školy po půl desáté, a dorazil domů před osmou. Takže co se za tu dobu deseti a půl hodiny událo, přihodilo a vyřídilo. Předesílám, že píšu opět v prudké nasranosti, jako většinu článků, takže to vůbec číst nemusíte.
Ráno jsem absolvoval cestu narvaným busem, kupodivu jsem se vešel už do druhého. Od 10.30 měla být němčina. Opravené testy z minula dnes již nepřinesla. Předložil jsem tedy index, a bylo mi zapsáno "zap." a pod to "Od." - hotovo. Jdu k počítačům čekat na zápočet z tělocviku, který byl od 12.15. V 11.35 jdu do menzy, ale fronta až ke dveřím mě od jídla odradila, vrátil jsem se tedy k počítači, a poté šel v ledovém dešti na tělocvik. Tam jsem si opět nechal zapsat zápočet a šel ledovým deštěm zpět do menzy, tentokrát byla už fronta minimální. Chtěl jsem si dát kuřecí nugety s brkaší, ale samosebou už nebyly, takže jsem si dal něco jako suché vepřoknedlozelo. V jednu hodinu opět usedám ke kompu, přemýšlím o cestě domů. Má přítomnost ve škole je vyžadována až na 15.45. Každá cesta domů mě stojí přibližně 45 minut, takže je při fondu 2,5hodiny docela luxusem. Hledám na netu všecko možné i nemožné, na učení nemám náladu. Chatuju a píšu smsky. V 15.45 nám pí Ing. K. nalila do hlav další kraviny o jejím pohledu na problematiku regionálního rozvoje, a ukázala nám vzorový test. Na první pohled to nebylo příliš těžké. S odhalováním správných odpovědí ovšem moje spodní čelist klesala směrem k zemskému jádru. Nebyl to klasický test, bylo to opravdu hoodně silně nelogicky postavené a dá se říct, že vůči studentovi i zákeřně. Potom jsem šel na večeři, a na přednášku. Tady jsem se přesvědčil, proč tam celý semestr ani nepáchnu. Sledovat myšlenkové pochody pana Kolmana mě stálo i zbytek psychických sil. Jedu domů narvaným busem, opravdu ubitý zbytečností celého dne. Teď ležím v posteli a píšu, dělám dnes první věc, která má alespoň nějaký smysl...

J