V posledních letech si čím dál víc všímám, a nejen já, jak se názorově rozděluje společnost a vedou se různé „kulturní války“. Všímám si zvlášť té mezi muži a ženami. A když člověk sleduje třeba v detailu politické preference podle pohlaví, začínají se objevovat docela výrazné rozdíly. V Jižní Koreji už mladí muži a ženy prakticky volí úplně opačně [1] – ale není to jen o politicích, je to často spíš už symptomem komplexního pohledu na svět a jeho vnímání. V tomhle ohledu škoda, že se mi nepovedlo vydolovat data i pro ČR. Není ale zas tak těžké si všimnout, že to nějak souvisí s tím, jakou roli dnes hrají témata jako feminismus, individualismus, nebo jak moc se změnila dynamika ve vztazích. Jenže když si toho někdo všimne, komu to řekne, a co se stane? Podpoří to někdo, když to lidé vlastně ani nevnímají? Je to něco jako pomalé vaření žáby nebo salámová metoda. Obecně dnes mnoho lidí nevnímá souvislosti. Vidí jen to svoje já a dál nic.
Když se člověk podívá zpátky, feministické hnutí a
sexuální revoluce přinesly spoustu změn – často pozitivních, to nepopírám. Ženy
získaly možnost rozhodovat o svém těle, vzdělání, kariéře... ale zároveň se tím
celý systém, mám na mysli nejvíc tradiční rodinu, který dřív strukturálně fungoval,
začal jaksi rozkládat. Dneska je úplně běžné slyšet fráze jako „muži jsou
zbyteční“, nebo vidět v každém druhém seriálu postavu silné ženy, co porazí
armádu laserových supermutantů, zatímco její mužský protějšek stěží otevře sklenici marmelády.
Tohle převrácení (nebo minimálně neproporční zobrazování), tradičních rolí je v
popkultuře už tak běžné, že se stává novým normálem. Přitom… kdo vybudoval
téměř veškerou infrastrukturu světa? Ano, muži. A kdo buduje a udržuje veškerou
infrastrukturu světa dnes, kdo žije řemesly? Kdo těží materiály, kdo poráží
dobytek, kdo staví silnice a fabriky? Stále s obrovskou, obrovskou majoritou,
muži a nikdy to nebude jinak, protože biologie [2] [3]
Na druhé straně – co z toho dnešního uspořádání,
toho nového normálu, mají muži? Čím dál častěji slyším, že vlastně neví, co se
po nich chce, všechno a zároveň nic. Dřív měl muž být „živitel“, opora,
ochránce. Dnes? Má být citlivý, naslouchající, feministicky uvědomělý… a
zároveň pořád mužný, atraktivní, schopný, živitel, opora, ochránce. Zní to
trochu jako úkol z testu, na který neexistuje správná odpověď. A tak se není
čemu divit, že spousta kluků radši vypíná, stahuje se do sebe, nebo utíká do
online světa, kde aspoň vědí, co se po nich chce – třeba vyhrát v nějaké hře.
Nebudu psát o všech těch vlastnostech, co muži
mají dělat. Ukážu na jedné věci ten náhled. Jak je pro průměrnou ženu těžké
fyzicky vypadat tak, aby to muži považovali za top atraktivní? Co je pro to
potřeba? Dieta, údržbové cvičení a návštěva kosmetiky, která se dá jednorázově zaplatit
v případě potřeby. Je dokázané, že muži hodnotí ženský vzhled rovnoměrně dle
gaussovy křivky (grafy níže). Jak je pro průměrného muže těžké vypadat tak, aby
to ženy považovaly za top atraktivní? Co je pro to potřeba? Vysoceproteinová dieta,
doslova život v posilovně delší měsíce až kratší roky, pravidelná
spolupráce s osobním trenérem, který se dá pravidelně platit. Ženy hodnotí
mužský vzhled dle posunuté gaussovy křivky. Důsledkem hypergamie [5] (koho to zajímá, dohledejte si,
nebudu sem zabrušovat, abych nemusel vybrušovat).
Co to všechno dělá se vztahy? Vlastně úplně
všechno. Důvěra mezi pohlavími se vytrácí. Lidi se bojí navázat vztah, protože
netuší, jak by měl správně vypadat. Nebo se rozpadne, protože netuší, jak ho
udržovat, jaké v něm mají být role, nebo ty role rovnou odmítají. Někdy to
nevěděli ani rodiče současníků, a tak neměli dětem často co předat, jak být
vzorem své role. Mluví se o „komunikačních krizích“ mezi muži a ženami, ale mně
často připadá, že si ty dvě skupiny už ani jazykově nerozumí. Mladí lidé dnes
často žijí bez sexu, bez vztahu, bez kontaktu – a ne protože by nechtěli, ale
protože nevědí, jak na to a vlivem nejasnosti rolí je to stále těžší.
A pak tu máme čísla. Porodnost padá – v Česku [4] i
jinde. V roce 2023 měla průměrná česká žena 1,6 dítěte, což nestačí ani na
udržení počtu obyvatel. Lidi odkládají rodičovství, někdy ho rovnou vzdávají,
ano, jsem tomu také blízko. Průměrný věk při prvním porodu i sňatku roste a
místo klasických vztahů máme často „situationships“, antidepresiva a k tomu terapeuty,
kteří rovněž nepodpoří klasický vztah. Rodina, kdysi základ státu, je dnes tak
trochu... doplněk. Možnost. Něco jako velmi drahý kurz vaření. A nerozpadla se
v průběhu času sama od sebe. Hodně věcí k tomu určitě přispělo a přispívá. Tady
třeba část YT videa, kde je zmíněna úvaha nad vlivem na ekonomiku, od, dle mého
názoru top ekonoma Dominika Stroukala [6].
Jen přemýšlím a jedna z věcí… Nemůže to být třeba
tím, že sociální stát systematicky podrývá základy tradiční rodiny a její
přirozené funkce, což vede k individualismu? Podpora, kterou poskytuje stát,
odtrhává jednotlivce od závislosti na rodině – rodičích, manželovi, dětech – a
místo toho je napojuje na bezduchý systém dávek. A člověk nemusí nutně ty dávky
využít, aby to mělo efekt, pro ten efekt stačí samotné vědomí, že „tam jsou“.
Tím může sociální stát dost dobře nepřímo ničit vazby, které drží rodiny pohromadě,
protože rodinné solidarity už není zapotřebí. Dává jednotlivcům incentivu k
sobeckému chování, protože už nemusí čelit důsledkům svých rozhodnutí. Oslabuje
morální hodnoty spojené s tradičním rodinným uspořádáním.
Přemýšlím dál, co třeba vliv feminismu? Jeho
důsledky mohou podkopávat tradiční rodinu a role, na kterých byla po staletí
postavena. Feminismus jako odpor k patriarchálnímu uspořádání společnosti podporuje
individualismus na úkor rodinných hodnot, čímž stejně jako sociální stát narušuje
tradiční uspořádání. Mění přirozené role mužů a žen, čímž oslabuje stabilitu
rodiny jako základního stavebního kamene společnosti. Opět to může způsobovat,
že jednotlivci (zde primárně ženy) kladou své osobní ambice a svobodu nad zájem
rodiny a dětí. A stejně jako u sociálního státu. Žena nemusí být nutně zarytá
feministka tu ideologii využít, ono mění myšlení i ten fakt, že „tam ten
feminismus v tom světě je“.
… jaké jsou další vlivy, jsou silnější než tyhle?
To všechno se neprojevuje jen v demografii. Mění
se i politika. U mladých lidí je dnes naprosto běžné, že ženy volí levicově a
muži pravicově. V některých zemích je ten rozdíl tak výrazný, že se z toho
stává reálný kulturní rozkol – viz ta Korea na začátku, a dle dat USA a Evropa [1] mohou následovat,
vlastně celý svět západních demokracií. A my si tady v Česku zatím v klidu
grilujeme a válíme se u bazénů, ale trendy jsou podobné – rostoucí
individualismus, změny hodnot, pokles morálky a velká dávka nejistoty, co
vlastně znamená být muž nebo žena a jakou má roli, jaká má práva a povinnosti.
Vtipné je se zeptat AI jak jsou v ČR zákonem zvýhodněni
muži, a jak ženy.
Zvýhodnění žen:
Mateřská dovolená: Zákoník práce poskytuje ženám
právo na mateřskou dovolenou v délce 28 týdnů (nebo 37 týdnů při vícečetném
porodu). Otcové mají nárok na otcovskou dovolenou, ale ta je výrazně kratší (7
dní).
Ochrana těhotných žen: Zákoník práce zakazuje
zaměstnavatelům propustit těhotné ženy a ukládá povinnost přizpůsobit pracovní
podmínky jejich zdravotnímu stavu.
Zvýhodnění mužů:
Vojenská služba: Historicky byla povinná vojenská služba vyžadována pouze od mužů. I když povinná vojenská služba byla zrušena, tento aspekt může být vnímán jako nerovnost.
Muži jsou tedy zvýhodněni dle AI tím, že budou muset jít umřít do války, až nastane. I tohle, co mi AI odpovídá, ilustruje ten mainstream, ten problém, kvůli kterému je napsaný tento článek.
Když se na to dívám jako celek, přijde mi, že
tenhle vývoj má svou logiku – jenže ne úplně šťastnou. Rozvolnila se pravidla,
zbořily tradiční struktury, ale demolition staff nenabídl nic, co by
fungovalo namísto toho. A tak vzniká chaos bez jasných nepsaných sociálních
pravidel a morálních hodnot. V tomto světě se pak ztrácí důvěra, stabilita i
chuť tvořit budoucnost.
Pro mě osobně z toho plyne, že je čas se znovu
obrátit k hodnotám, které sice nejsou „moderní“, ale o to víc fungují: důvěra
mezi mužem a ženou, ochota přijmout svůj díl zodpovědnosti (u obou pohlaví),
schopnost obětovat pohodlí pro něco většího – třeba rodinu – bez negativních
pocitů, bez výčitek a s vědomím, že pracuji na něčem větším a lepším. Neříkám,
že se máme vrátit do 50. let, ale možná bychom si z té minulosti měli vzít víc,
než jen retro styl a vinylové desky.
Zdroje:
[1]
Financial Times
ChatGPT, jeho zdroje níže pod bodem 3
Česká republika – Odhadovaný vývoj podílu žen v
řemeslných profesích
|
Rok |
1975 |
1980 |
1985 |
1990 |
1995 |
2000 |
2005 |
2010 |
2015 |
2020 |
2025 |
|
Odhadovaný podíl žen (%) |
3,0% |
3,5% |
4,0% |
3,5% |
3,3% |
3,3% |
3,4% |
3,6% |
3,8% |
4,0% |
4,5% |
Poznámka: V bývalé socialistické éře byly ženy často zaměstnány napříč řadou
technických a manuálních oborů, což se mohlo v některých segmentech projevovat
relativně vyšším zastoupením v porovnání se západními zeměmi. Po roku 1990, kdy
prošla ekonomika zásadní transformací, došlo u některých tradičně mužských
profesí k poklesu i následnému pozvolnému růstu díky snahám o větší diverzitu.
Uvedená čísla ilustrují tuto dynamiku, avšak konkrétní hodnoty se mohou lišit v
závislosti na metodice sběru dat a definici „řemeslných profesí“ v daném
sektoru.
Oba sady údajů demonstrují, že ačkoli se podíl žen
v těchto oborech mírně zvyšuje, stále zůstávají extrémně nízké ve srovnání s
celkovou mírou zaměstnanosti žen.
Česká republika – Specializované statistiky v
řemeslných profesích
Podobná detailní segmentace podle jednotlivých
řemesel není v České republice tak běžně publikována. Český statistický úřad a
další agentury často uvádějí data v rámci širších kategorií (např. „technická
zaměstnání“ či „stavebnictví“). Přesto je možné vyčíst určité trendy z
existujících ročních přehledů, přičemž v některých obdobích (zejména během
socialistické éry) bylo zastoupení žen v některých technických a manuálních
oborech mírně vyšší.
Na základě dostupných informací lze připravit
orientační modelový přehled:
|
Rok |
2000 |
2005 |
2010 |
2015 |
2020 |
|
Zednictví (%) |
3,0% |
3,1% |
3,3% |
3,4% |
3,5% |
|
Instalatérství (%) |
3,5% |
3,6% |
3,8% |
4,0% |
4,2% |
|
Kamenictví/Těžba (%) |
2,5% |
2,6% |
2,8% |
2,9% |
3,0% |
I v tomto případě se jedná o odhady. Přístupy ke
sběru dat a definice „řemeslných profesí“ se v průběhu let měnily, což značně
komplikuje porovnání napříč dekádami.
[3]
ChatGPT a jeho zdroje níže na konci bodu
USA – Odhadovaný vývoj podílu žen v řemeslných
profesích
|
Rok |
1975 |
1980 |
1985 |
1990 |
1995 |
2000 |
2005 |
2010 |
2015 |
2020 |
2025 |
|
Odhadovaný podíl žen (%) |
1,0% |
1,5% |
2,0% |
2,5% |
2,7% |
3,0% |
3,2% |
3,4% |
3,6% |
4,0% |
4,5% |
Poznámka: V USA je celková míra zastoupení žen ve stavebním průmyslu (všech úrovní a
funkcích) vyšší (obvykle okolo 10–12 %), avšak v přísně “řemeslných” či
technických pozicích zůstává podíl výrazně nižší. Tento trend postupného růstu
odráží širší snahy o diverzitu a inkluzi, avšak obory s vysokou fyzickou
náročností či historicky mužsky orientované tradice zůstávají i přesto značně
doménou mužů.
USA – Specializované statistiky v tradičně
mužských stavebních řemeslech
Studie jako „Women in the Construction Trades:
Earnings, Workplace Discrimination, and the Promise of Green Jobs“ (2015) a
novější zprávy pod záštitou IWPR (např. „A Future Worth Building: What
Tradeswomen Say“ z roku 2022)
Na základě trendů uvedených ve studiích lze
ilustrativně představit orientační časový vývoj (pozn.: níže uvedená tabulka je
syntézou dostupných informací, která chápe celkový vývoj; konkrétní rozčlenění
do jednotlivých oborů je pouze modelové):
|
Rok |
2000 |
2005 |
2010 |
2015 |
2020 |
|
Zednictví (%) |
2,0% |
2,2% |
2,5% |
2,7% |
3,0% |
|
Instalatérství (%) |
2,5% |
2,8% |
3,0% |
3,2% |
3,5% |
|
Kamenictví/Těžba (%) |
1,5% |
1,6% |
1,8% |
1,9% |
2,0% |
Tato tabulka vyjadřuje osamostatněné modelové
odhady některých klíčových řemeslných profesí. V některých průzkumech se pro
konkrétní profese uvádí ještě nižší hodnoty (například v tradičně „hmotnějších“
odvětvích, jako je kamenictví či těžba).
Zdroje:
a)
Institute for
Women's Policy Research (IWPR)
b)
ILOSTAT
c)
Český
statistický
[4]
Data worldbank
[5]
Tinder Experiments
You may think it is “unrealistic” that a girl who
is say a 2 out of 10 is saying that you need to be six feet tall, six figure
income, six pack abs and six inches or don’t bother even messaging her. That
she wouldn’t even consider the average guy, her being well below average. But
the truth is the top 5% of guys is willing to “hit it” with her. So she thinks
she has a shot at landing that top 5% guy. So she ends up chasing the top 5% of
guy hoping to catch him. Sadly for her she will find he “won’t commit” and
“treats her bad”, etc. Sure he may go through the motions and words of
commitment but really he is just “hitting it”. In reality that top 5% guy just
is banging all the girls and only going to “hit it” and be in a “friends with
benefits” with her and many other girls at once and will not commit to any girl.
He will just keep banging all the girls. He is the top 5%. What is true for our
2 out of 10 example above is true for girls with higher (and lower) ratings as
well. This is the current day dating landscape.
Looking towards the future. When the girl turns
around 30+ or 40+ she will realize she can’t land that top 5% guy. She will
start looking for an average guy to settle for and take care of her
financially. She really is settling for this guy who she wouldn’t even consider
years ago, but she must. She realizes she isn’t getting any younger and needs
to make a move. So she settles and isn’t ever happy with the guy she settled
for since she maybe could have had that top 5% guy, if she just had played her
cards right. So she will be 80 years old have raised a family with a man she
settled for. But in her heart wish for that top 5% guy who “hit it” a few times
that maybe she could have had. That or maybe she will “not settle” and instead
stay single likely for the rest of her life waiting to catch her top 5% prince.
Both choices are crappy for her in the long run. Welcome to the present day
dating market.
[6]
Youtube.com
Žádné komentáře:
Okomentovat