Jak jsem rychlorandil

Tak jo, tohle bude konečně článek, který píšu relativně hned, ještě v prudké nasranosti, takže snad se to napíše do hodiny samo, jak jsem byl dřív zvyklý. A jsem nasraný na sebe, upřímně. Znáte rychlorande? Speed dating? Myslím, že jestli vlastníte televizi nebo počítač, tak jste to určitě v nějakém americkém filmu zaznamenali. Sejde se deset žen a deset mužů a mají krátkou chvilku na pokec, vždy jeden na jednoho, v podstatě na udělání „prvního dojmu“, a pak si nějak anonymně, přes pořadatele řeknou ano/ne, a když ano-ano, tak je organizátor nějak propojí. Třeba předá telefony. Ne kus za kus, ale čísla. Kamarád o tom mluvil už drahnou dobu zpět a lámal mě, abych do toho šel s ním. Už pro tu srandu, z hecu. Já jsem člověk, který žádnou srandu nezkazí, to snad víte. A také je pravda, že zrovna teď nemám co ztratit, možná krom zbytku důstojnosti :D. Aspoň to jsem si myslel. Abych vykreslil celou mou představu o tom, jaké to bude, čtěte prosím laskavě dále.

Přijdeme tam, a budeme značně nejlepší úlovky, nebo alespoň na první pohled v lepší polovině. Teoreticky by tam mohl být nějaký vystajlovaný erotoman, který by nás svou praxí v oboru smáznul, který bude zoufalé slečinky brousit, co mu bruska bude stačit. Ale moje představivost spíš pracovala s konstrukcí, že tam přijdou krom nás jen úchylové, duševně choří a programátoři. Na opačné straně stolků jsem čekal, jak kamarád řekl „nějaké to selátko“. Ano, není to hezké takto říkat, ale má představa byla jasná, selátek bude tak polovina. V druhé polovině bych čekal zatrpklé intelektuálky, osoby mající nějakou fyzickou/psychickou poruchu a pak ještě knižní panny. Pětiminutový rozhovor se selátky a ostatními perlami jsem si říkal, že nějak zvládnu. Aspoň do chvíle, než mi třetí až pátá slečna bude cpát stejně trapné otázky typu jestli věřím ve znamení zvěrokruhu, jestli sportuji a proč jsem se rozešel s poslední přítelkyní. Jak se znám, znuděn a lehce nasrán bych určitě odpověděl něco supervtipného a originálního typu že jsem na ni měl příliš velký penis a vstal bych a na stojáka počkal na další utrpení u dalšího stolku. Opravdu jsem toto vše upřímně očekával, pročež mi kamarád celkem oprávněně říkal, že jsem idiot. Že to bude fajn a že tam budou normální možná stydlivější holky, co jen nemají čas se seznámit anebo nemají kde. Tenhle argument ale byl pro mne úplně mimo mísu. Jakákoliv holka, která se dobře oblékne, namaluje obličej na obličej a jde si sednout zadarmo do klubu na bar, si za večer určitě taky popovídá s pár protějšky, kteří jí i pití koupí a na chvíli zabaví, a jako bonus pravděpodobně ani nebudou umět programovat. To mi nikdo nevymluví, že jakákoliv netragická holka může udělat právě tohle.

Přejděme k vlastnímu večeru. Byl jsem pracovně mimo Prahu a tak mi posunutý začátek akce na 18:20 celkem vyhovoval. Domluvil jsem se s kamarádem, že předtím zajdeme na nějakého toho uvolňováka. Časově jsem se dostal do Prahy brzy, takže jsme zašli i na jídlo, pivo a uvolňováka. Dával jsem si však bacha, abych neskončil jako opilý kámoš na rande v čajovně, kdy snad 4 hodiny v kuse mluvil, a dodnes neví pořádně o čem. Dorazili jsme tam stylově, pár minut po oficiálním začátku. Ale nevadilo to. Bundy do šatny a na bar pro uvítací drink. Mám tenhle klub rád. Mám na něj nezapomenutelné vzpomínky a mimo jiné i vzpomínku na první alkoholové okno v životě, byť jen okno desetiminutové, no zkrátka měl jsem tam nejedno své "poprvé". Už cestou na bar pro drink jsem rekognoskoval snad všechny účastníky, protože tam krom obsluhy de facto nikdo jiný nebyl. Na první takovýhle rychlý scan jsem zaznamenal jednu potenciální "oběť", která na první pohled nevypadala zle. Odborným okem jsem také zhodnotil konkurenci, a vskutku si myslím, že jsme tam rozhodně nebyli do počtu, a mohli se i bez nějakého extra vysokého sebevědomí pasovat do rolí favoritů. Rovnou předešlu, že mužů se zúčastnilo myslím devět, a žen nakonec jen pět. Takže holt sliby deset na deset byly out. Jakožto i další sliby, ale k tomu dojdu později. Ale tak už jsem tam byl a bylo mi to celkem fuk, jaký bude poměr. Když pořadatel rozsadil slečny ke stolkům, vysvětlil, co to máme v ruce za papíry, a kam si psát poznámky pro sebe a kam pro ně aby to mohli "odborně vyhodnotit". Odborné vyhodnocení spočívá v přečtení si přezdívek a kontroly jestli ano-ano a poslání sms těm dvěma. V polovině bude přestávka, a ať se usadíme ke slečnám, zbytek postojí na baru. Když jsem viděl hlouček asi programátorů, kteří se bázlivě tlačili na bar, koukli jsme na sebe s kámošem a šli si sednout ke slečnám. Chtěl jsem začít z klidu, a tak jsem si sednul ke slečně, která měla napíchaný nějaký kovový bordel v obličeji a které jsem už od pohledu musel říct ne. Rozhovor celkem pěkně plynul, nemusel jsem vůbec sahat na připravené, rádoby vtipné, otázky. Ani jsem se nezeptal, kde všude má co propíchané, ač se otázka vzhledem k piercingu v obličeji nabízela. Byl jsem milý, vtipný, otevřený. Myslím, že jsem pro ni udělal maximum, co jsem udělat mohl. Poděkoval jsem za rozhovor a šel za druhou slečnou, od pohledu už byla taková ostřejší. Papíry s poznámkami mám nyní jak to píšu u sebe (mé i kámošovy), takže autentický zápis ke slečně 1. Byl jsem evidentně stručnější, básnické střevo měl tento večer kámoš.

Hodnocení 1

Já: NE, fajn pokec, nelíbí, stavařka.

K: Nepříliš pěkná, nechápu to železo v obličeji, ale jinak plná života, sport ale nic, stavebnictví, bývalý přítel z Nigerie, samostatná.

Druhý rozhovor taky bez problému. Mluvila víc ona než já, protože chtěla evidentně mluvit jen o něčem, a když jí to mé téma úplně nezajímalo, tak mi přišlo, že by si klidně odešla na bar pro drink. No absolvoval jsem, zase bez nutnosti tahat z rukávu otázky. Doplňuji, že jsem si poznámky nepsal žádné, jen jsem si blbec na první papír hned zaškrtnul u obou "ne", a následně jsem to trapně skrýval, aby to nějaká další neviděla, holt jsem si tím pádem nemohl psát poznámky "on the fly" za běhu. Měl jsem to psát na ten druhý papír. Ve volných chvílích jsme s kámošem dopisovali poznámky.

Hodnocení 2

Já: NE, ostrá od pohledu, při rozhovoru dává najevo nezájem, dělá v cestovce.

K: Itálie, Řecko, milá holka, občas kouká mimo mě, když její téma, začne jí to bavit, lehce vůdčí, je od Loun, ráda se vrací do vesnice, pronikavý pohled, lehce netečná, červená vesta.

No když to tak čtu, začínám se stydět, že jsem si o nich taky nepsal takové komplexní resumé. Další slečna nevypadala sice na pohled úplně zajímavě, ale ani špatně. Inu usedl jsem. Slečna měla nervy, a to dost, aspoň tedy ze začátku se fakt styděla mluvit. Nicméně se časem trochu odkopala, a kdyby to bylo delší, bylo by pro ni lépe. Byla moc milá, bavili jsme se o sportu, autech, přírodě, práci, dal jsem jí záludnou otázku „když obrátíš svou levou rukavici naruby, na kterou ruku ti pak padne?“ A věděla, a hned. Chytrá holčina. Na chvíli jsem se o ní zamyslel, i jsem si s ní asi nejlíp popovídal.

Hodnocení 3

Já: zajímavá, za chvíli odpadly nervy, hlásek jako konipásek.
K: jméno, sportovkyně, dřív fotbal, pak meniskus, dnes lyže, příroda, je z vesnice, ráda auta(nová Fabie), miloučká, slabý hlásek, zdánlivě plachá, ale nebojí se vést rozhovor, hezká, milá, HR příjem IT technici.

Slečna 4 – ta mi vylezla z toho mého vizuálního scanu na začátku, tak jsem byl zvědav. Bavili jsme se obecně o všem možném, musím říct, že u ní jako u jediné jsem se fakt musel trochu posnažit vést tu konverzaci a trefovat se do něčeho, aby jí to bavilo a chtěla mluvit, ale nutno říct, že jsem se překvapivě trefoval. Byla taková trochu namyšlenější a taky trochu jednodušší, bylo to poznat. Na pohled však ok. Ačkoliv nevím, jestli bych po společné noci neměl na sobě obtisknutý obličej z maycupu. Taky jsem jí dal "rukavicový test" a tahle slečna byla tedy úplně v prdeli.

Hodnocení 4

Já: NE, trochu namyšlená, líná, asi workoholička, advokátní koncipientka.

// …já se s tím hodnocením, jak tak koukám, fakt nesral… :D

K: jméno, zdánlivě trochu jednodušší, ale právnička, trochu dělá, že jí ten druhý moc nezajímá, ráda auta, přírodu, pes buldoček, ale z malých psů má strach, do zahraničí by nešla, na jazyky moc není, ale angličtinu částečně.

Potom i na nás vyšla pauza, opřeli jsme se o bar a sledovali, že u jedné slečny, číslo 2 nikdo není. Proč? Po chvíli počtů a přemýšlení jsme s pořadatelem zjistili, že jeden z bandy programátorů pravděpodobně utekl. Trochu jsme vypomohli s organizací, aby ten výpadek nebyl znát, a k číslu 2 jsme si šli sednout s kámošem, jestli chce zabavit, aby tam tak neseděla sama a my nestáli na baru jak trubky/trubci. Tak jsme si ještě popovídali, a ukrátili jí dlouhou chvíli. Bohužel se programátor stále nevrátil. Kámoš šel už asi na další, svou předposlední, a já ještě pauzíroval. U slečny 3 opět díra. Iniciativně jsem tam šel, bohužel následován těmi, co zrovna měli také pauzu a tím se mi to posralo, to byla holka, které jsem chtěl ještě dát další čas, to byla ta stydlivka. Bohužel tedy jak jsme se tam k ní nahrnuli čtyři, tak asi víte, jak to na ní působilo, viděl jsem to. Snažil jsem se to trochu moderovat a krotit, aby tam na ní svoje ego nehustili jeden přes druhého, hlavně jeden, ten to měl tak nabiflovaný ty fráze, že jsem ho chtěl vytáhnout ven. Toho jsem dvakrát zastavil a nechal radši mluvit programátora o kravinách, aby měla klid, protože toho evidentně moc vážně nebrala. Skončila mi pauza a pak jsem myslím už šel za tou poslední. Číslo 5 tedy. Slečna byla starší než ostatní, ty vrásky se fakt přehlédnout nedaly, ač byla nakrémovaná tak, že se jí na čele odrážely stropní světla a kdyby si podložila hlavu rukou, tak jí snad sklouzne. Podání ruky, a mluvíme. Po chvíli zjišťuji, že mluví tedy hlavně a čím dál víc ona. Nevím, jestli se mi tak moc chtěla prodat, nebo jsem jí tak moc nezajímal, nebo je prostě taková. Mluvila o pole dance, dlouho, to bylo snad nejdelší téma z těch rozhovorů za ten večer. Za tu dobu co mluvila bych snad nějaký ten taneček i natrénoval. Dost z ní bylo cítit, že energie má na rozdávání ale úplně ji neumí korigovat.

Hodnocení 5

Já: NE, věk

K: starší, energická, za věk se trochu stydí, duchovno, sportuje, gymnastika, občas blikance, ale jinak sympatická

Myslím, že někdy mezitím se vrátil pohřešovaný programátor, a vnesl do systému zase trochu chaosu, aby to neměl pořadatel jednoduché. Po tom, co jsme prošli tedy všechny stolky, jsem si šel dělat ty papíry, ale tak čtyřka byla ještě volná, protože to zase po návratu idiota nevycházelo, tak jí dám druhou šanci, šel jsem hned k ní. Nebylo to asi úplně na dlouho, protože pořadatel říkal, co máme vše vypsat do papírů, takže ten rozhovor byl malinko přerušovaný. Ale trochu jsem si tímhle dodatečným rozhovorem o ní zvednul mínění. Trochu ano, nicméně pořád spíš NE.

Než jsem odevzdal papír, rozhodl jsem se dát ano tomu nejpřijatelnějšímu, a to bylo číslo 3. Nebylo to teda takové to ano, abych si řekl, jasně, s tou to chci zkusit, ale spíš jako… z nabídky by mi to vadilo nejmíň, chytrá byla, to jo, povídat s ní šlo, to jo, ale nebylo to ono. Pak ke mně a číslu 4 přišel i kámoš a chvíli jsme takto kecali ve třech, a poté se odebrali na bar s tím, že ať se za námi staví, kdyby se jí ještě nechtělo jet domů. Přišla, sedla ke mně, překvapila. Vedle se s kámošem začala bavit číslo 5 a myslím, že se bavili o kouření, slečna totiž kouřila. Přišel programátor, a jemně se jich zeptal, zda vedou uzavřenou konverzaci nebo ne. Kámoš lehce překvapen vydechnul, že ne. Po vpádu tohoto vetřelce dokončil nicméně myšlenku, slečně řekl, že jemu se kouření prostě nelíbí. Čehož se okamžitě chopil programátor odzbrojující hláškou "za to ale může genetika". A začal vysvětlovat, jak se kouř stával už neandrtálcům příjemný, protože to měli spojené s klidem a teplem z ohně v jeskyni a s tím, že zrovna nemuseli lovit ve sněhu mamuty. Potom snad rozebíral i pach toho kouře. Zkrátka celý Ross z Přátel a jeho balení na téma pach plynu a výhody moderní kanalizace oproti stavu, kdy ulicí při dešti volně tekly sračky. Chvíli jsem tuto konverzaci sledoval a poté kámoše zavolal, ať si jde dát s náma drink. Tím se vedle nás utvořila zajímavá dvojička, ale bohužel jsem nezaznamenal, zda odešli spolu. Tak jsme tam se čtyřkou ještě tak hodinku strávili, kdy kámoš takticky občas odešel na záchod. Nutno říct, že pitný režim jsem dodržoval, takže jsem se s ní bavil naprosto uvolněně a v pohodě, ale pořád to nebylo ono. Když jí to začalo nudit, to jsem poznal, tak jsem jí řekl, že ji nebudeme už zdržovat, když si ani kvůli cestě autem nemůže dát alko drink, a poslal jí tak domů/umožnil jí odejít(pokud si netroufla sama). S kámošem jsme pak poseděli ještě pár minut a odešli jinam si sednout na to obvyklé jedno a potom dom.

Celkově bych akci hodnotil jako zajímavou. Moje očekávání byla hodně dole, ale nebylo to tak zlé. Sám tam asi nikdy nepůjdu, ale kdyby tam chtěl jiný kámoš, asi bych ho doprovodil, úplně za trest to nebylo. Aspoň tedy pro mne a asi pro všechny muže co tam byli, za slečny nemohu mluvit. Myslím tedy, že se tam i jedna nějakému tomu programátorovi celkem vysmála. Jinak, to, že garantují, že se seznámíte jen s nezadanými protějšky, a určité věkové kategorie, je kec. Může se tam dostat kdokoliv. Tohle bylo celkem amatérské, kámoš zadaný, a byl tam, číslo pět nevím přesně kolik jí bylo, tak 2-3 roky přes limit, a byla tam. 

Dovětek k mé nasranosti. Mrzí mě, že jsem zjistil, jak "to už neumím". Jsem sám sebou, ale nedokážu si tam zařadit ten svůj druhý level, nadstavbu nápaditého herce, který se rychle orientoval v situaci, dokázal okamžitě a správně reagovat a využít příležitostí. Zpětně teď totiž přesně vidím, co jsem dělal blbě, a co mi včas nedošlo. Popravdě mě to nesere kvůli té akci, nebo těm slečnám tam, ale kvůli sobě samotnému. Tohle jsem dřív neměl. Holt už asi stárnu, chce to nějaký psychický trénink, protože jinak... už rovnou můžu začít programovat...

Čísly bych tuto akci ohodnotil: očekávání 2 body z 10ti, realita 4 body z 10ti.

J