Jak asi víte, nejsem úplně sociálně založený člověk, považuji se spíše za introverta a značně si vybírám, s kým se bavím, resp. s kým se vůbec pustím do řeči. Proto jistě chápete, že akce zmíněné v nadpisu článku mě nijak extra nelákají. Avšak v malé firmičce, kde pracuji, se to považuje téměř za povinnost, navíc, když se část většinou odehrává v pracovní době.
Letošní cykloteambuilding byl naplánován na středu odpoledne (1.) až pátek dopoledne (3.10.). Lokalita? Kolodejě nad Lužnicí, přesněji zámek Mitrowicz ve zmíněné lokalitě, který dle mých informací z poloviny patří našemu šéfovi č.1. Koupil to jako ruinu a nasypal do toho fakt celkem dost peněz/nebo spolumajitel, takže musím říct, že oproti fotkám z dřívějška, které nám ukazoval, to byl docela nářez vidět, co vše je možné opravit... ani nechci domýšlet kolik desítek milionů do toho nasypal. Když jsme ve středu v podvečer postupně všichni dorazili, až na šéfa č. 2, udělal nám se správcem i krátkou prohlídku všech prostor. Když ukazoval z jakého stavu se vše rekonstruovalo, včetně fresek, dřevěného obložení a ostatních detailů na zdech, stropech a podlahách, upřímně obdivuji práci restauratérů. Ať jsem koukal jak jsem koukal, kdybych to restauroval já, mohl bych klidně malovat od oka co mě napadne, protože z těch zbytků viditelných na zdi, bych nevymyslel zhola nic, ani po lysohlávkách. Po prohlídce jsme byli uvedeni do neskutečně vyzdobeného reprezentačního salonku, kde byly dva kulaté stoly, po 6-7 místech s ubrusy tak bílými, že jsem se bál se k tomu posadit. Rovněž když jsem přehlédnul arsenál všech vidliček a nožů, začal jsem po očku koukat, od koho bych tak mohl "opisovat" při tipování, čím který chod jíst. Když jsme se usadili, tak snad jako na tlesknutí, začalo vcházet služebnictvo. Pan šéfkuchař představil menu, a zvláště předkrm. Poté odešel, a řeči se jal someliér, který představil víno k prvnímu chodu. Když skončil s řečí, přišly na řadu slečny servírky, které nám naprosto synchronizovaně nalévaly víno. Jestli ty holky nedělaly ve volnu tým akvabel, tak by s tím rozhodně měly začít. Jídla popisovat nebudu, přikládám foto menu.
Nejvíce mě asi dostalo první víno, a potom ta šípková omáčka se srnčím. Něco tak zvláštně dobrého jsem dlouho nejedl. Pan principál z Liberce, jakožto velký znalec a milec zvěřiny, si dokonce nechal zavolat kuchaře a pochválil mu toto jídlo. Po vskutku vydatné večeři, která čítala 4 chody a přitom rozhodně na první pohled vypadala jakkoliv jinak než vydatně, jsme byli odvedeni do suterénu, který byl zařízen jako pivní sklípek. Pan č.1 se skoro omlouval, že zatím v budově naproti nestojí pivovar, a nemůže nám dát ochutnat jeho vlastní pivo. Zde jsme poseděli jen chvíli, a byli jsme odvedeni do rekonstruované kaple na připravovaný kulturní program. Tento program spočíval ve varhanním koncertu s vokálním doprovodem, trval přibližně 45 minut a jehož poslední, patnáctou skladbu, jsme zpívali sborově. Vzhledem ke svému umění zpěvu, jsem radši zvolil variantu playback, a jen do slov otvíral pusu. Musím říci, že ač architektonicky stavba krásná, vzhledem k zimě a absenci oltáře = civění do prázdné mokré prasklé zdi, bych uvítal koncert tak na max 15 minut. Leč, všichni seděli, seděl jsem též, aspoň jsem si popřemýšlel o životě a věcech, které jsou pro mě důležité. Po této akci jsme se přesunuli již do suterénu k pivu a vínu na "afterpárty". Tuto jsem vydržel asi do tří do rána, přede mnou šli spát jen můj šéf, finančák a kolegyně.
Šel jsem tedy relativně brzo, jako čvtrtý z dvanácti. Hodinu jsem ještě myslím četl smsky nebo skypoval, protože jsem v té zimě nějak nemohl zabrat. Když jsem zabral, tak asi za pět minut slyším z chodby silnou ránu. Jako když shodíte pytel cementu na dřevěné fošny z kterých byla původní zámecká podlaha ve třetím, spacím, patře. Nic, otočil jsem se a znovu se snažil spát. Za chvíli slyším vrávoravé kroky a smích, a domnívám se, že někdo táhne/nese někoho ožralého. Ano, č.3 táhl našeho firemního řidiče, s kterým jsem měl sdílet manželskou postel. No to mě poser. Vstrčil ho do dveří, řidič těžce artikuluje, že vše oukej a že to zvládne a že se jde umejt. Koupelna byla společná s pokojem, kde byl můj šéf a finančák. Stoprocentně byli po tomhle ántré vzhůru. Řidič se tedy opřen o zeď směroval ke koupelně. Slyším další ránu, no já tam nejdu, seru na to, ať si vstane šéfík nebo finančák, je u nich. Po chvíli se opět zvedá a slyším šramot. Po chvíli šramotu další rána a ticho. Nasrán vstávám a jdu se podívat. Před koupelnou sedí na holé prdeli p. řidič pouze v polorozepnuté/roztržené košili, kolem něj rozházené věci. Džíny, svetr, ponožky, trenky všude kolem něj, a do toho všude rozsypané drobné. Ptám se "Petře, co to tady sakra předvádíš?" ... mumlá něco jako že se jde umejt. Říkám, ať jde okamžitě do postele... obléká si tedy asi minutu trenky na jednu nohu, načež mi došla trpělivost, tak jsem ho vzal přes rameno, odtáhl do pokoje a hodil do postele, kde během pár vteřin usnul. Vrátil jsem se zpět ke dveřím koupelny, kde jsem se rozhlédl po té spoušti, a s povzdechem jen zavřel dveře, a nechal to tam vše ležet, ať si to uklidí sám. S návratem do postele jsem už slyšel, jak se panu ožralovi pěkně spinká a chrupká. Pokusil jsem se usnout, ale bez výsledku. Mlaskal jsem, šťouchal jsem loktem, a nakonec, po dlouhé úvaze, jsem ho aspoň převalil obličejem na druhou stranu ode mě, neboť jednak jsem neměl chuť ten smrad dýchat, a druhak kdyby se mu náhodou neudělalo volno, tak ať blije na zámecké parkety a ne do postele. S hlavou zabalenou v polštáři jsem usnul poprvé na pár minut kolem asi šesté ranní. Takto jsem po minutách až maximálně desetiminutách nasbíral nějakou tu hodinku a něco spánku, a nasrán jsem někdy před osmou vstal, oblékl se, a omylem prošel jiným vedlejším pokojem na snídani. Nutno dodat, že při průchodu tím jiným pokojem, mě málem ranila mrtvice. Ten pokoj byl totiž prázdný, s připravenou postelí pro č.2 . Kéž bych to býval zjistil už v noci. Snídaně byla zajištěna formou švédských stolů dole v suterénu u pípy. Když jsem přišel, cca třetina až polovina osazenstva už snídala. S mým příchodem utichla konverzace. Mlčení prolomil můj šéf, který se škodolibě optal, zda a jak jsem se vyspal, že všechno slyšeli. Slyšeli to i ostatní na patře, ob jeden i ob dva pokoje dál. Odpověděl jsem bez hnutí tváře, že jsem myslel, že to bude fakt špatné, ale když jsem ho v šest hodin ráno umlátil lopatou, že jsem pak už konečně s klidem usnul. Opět chvilka ticha, protože vzhledem k hluku, který pan řidič v noci produkoval, mi tu lopatu snad i věřili. Pan šéf přiznal, že to vše v noci slyšel, a že se ráno vzhledem k bordelu hadrů a všeho kolem koupelny tam bál vstoupit, jestli tam a) nebude nablito, b) bod a) plus zda tam nebude ležet pan řidič nahý nebo c) body a) + b) plus bude tam ležet mrtev. Otočil jsem se a šel si nabrat a sníst snídani. Postupně dorazili všichni, nakonec i pan řidič. Odjezd na kola byl naplánován na 10:30, myslím, že cca do 11:00 skutečně byli všichni připraveni a vyrazili jsme. Cesta nenáročná, celkem 30 km tam, tam byl oběd v nějaké restauraci tuším Poslední šance, dal jsem si místní domácí bramborák s kuřecím, pivo a kofolu, a jelo se zpět. Tudíž celkem 60km za den se ujelo. Tempo nic extra, ještě se zastávkami v hospodě. Poslední kus cesty jsem si jel sám po svém, což už bylo jedno, jelikož to tak udělal už skoro každý. Večer opět večeře, tentokráte již formou jako snídaně - stoly a vyber si co chceš. Pil jsem hlavně už čaj, neb mě lehce škrábalo v krku, asi mě někde cestou ofouklo. Spát se šlo vzhledem k předchozímu večeru/noci dříve. Myslím, že jsem šel cca v jednu. Pan řidič přišel ve dvě, usnul a zvuk dělal skoro stejný jako předchozí den. Pro mne bylo jediné štěstí to, že jsem to už zažil minulou noc, a byl jsem z toho nevyspání tak unavený, že jsem brzy usnul vyčerpáním.
Ráno jsem se potom už jen vzbudil s krkabolem a možná teplotou, tak jsem do sebe nalil asi litr džusu a čtyři čaje. Po chvíli se domluvilo, že se pojede zpět do Prahy už dříve, tj. v 10-11. Skutečně jsme v 11 vyrazili, a já celou cestu zpět jen převelice litoval, že jsem se ráno tak moc chtěl těmi džusy a čaji vyléčit...
J
J
Žádné komentáře:
Okomentovat