Jak jsem se setkal se socialistickokomunistickým dělnictvem

Bydlím ve starém činžovním domě ve Vysočanech, dům je myslím šestipatrový, na jedno patro připadají čtyři byty. Tudíž se zde nachází celkem 24 bytových jednotek, z nichž většinu obývají lidé důchodového věku. Byt není můj, jsem tam v jakéms takéms nájmu od přímého majitele. Věci typu kapající kohoutek a vrzající dveře si řeším sám, a taky se snažím majitele neotravovat s věcmi, kdy měl přijít fušer zazdít díru pod vanou, nebo když měli dvakrát za sebou přijít exoti z vodárny měnit vodoměr, a při druhé návštěvě zjistili, že tam už nový dali a nemají co měnit a tím pádem ani neměli proč mě tahat z práce podruhé. 

Nyní v domě probíhá akce rekonstrukce atentátu na kabely. Zkrátka výměna všech elektrických rozvodů ve společných prostorech domu. To stálo na papíře na zaprášené nástěnce u dveří domu, kde chybí už jen nápis, že je dům ve společné socialistické péči nájemníků, a fotka Gottwalda. Páni fachmani pracují dle papíru 9-16 každý všední den, což mě potěšilo, protože tam budou dělat bordel jen v čase, kdy mě to nebude otravovat, páč budu v procesu. Proto mě i celkem překvapilo, když mi volala moje paní bytná, že potřebují i do bytu něco zapojit, a jestli se má snažit si to nějak zařídit, aby tam byla ona, nebo jestli tam můžu být já. Nyní si rvu vlasy, že jsem byl opět debil, a řekl jsem, že pokud to jen trochu půjde, tak to zařídím já. Nadiktovala mi číslo na head of all da work managera. Hned jsem mu zavolal a ptal se co potřebují dělat a na jak dlouho to bude. Potřebují prý "natáhnout nový dráty do bytu" a trvat to prý bude "maximálně tak dvě hoďky pane". Tak jsem jim řekl, že můžou přijít ve středu ráno co nejdřív, a zároveň jsem si to domluvil v práci, že přijdu asi do půl dvanácté. Má úvaha spočívala v tom, že dělají od devíti, a trvat to má max dvě hodiny, takže do +- jedenácti a do půl dvanácté bych v práci měl být v pohodě. Ve středu ráno jsem neponechal nic náhodě a když si pánové fachmani prohlíželi před devátou budoucí místo činu na chodbě, hned jsem je odchytil a ve vší slušnosti připomněl, že nejsem v práci ač mám být, a že budu velmi vděčný, kdyby opravdu začali se mnou, jak mi do telefonu slíbili a s poklonami jsem se vrátil zpět do bytu s připomenutím, že jsem byt č. 4 a jsem plně k dispozici, stačí bouchnout na dveře. Pan vrták Pepa přišel záhy, aby penetroval zeď, aby mohli zasunout. Kabel. Toto trvalo necelou hodinu. Požádal mě o něco, kam by mohl namést bordel, protože se mu nechce chodit do přízemí pro kbelík, že už není nejmladší, tak jsem mu vyhověl a půjčil mu svůj pytel. Do pytle nametl bordel, položil ho dovnitř na okraj pojistkové skříně, tu zavřel, a odešel hledat elektrikáře Frantu, aby ten mohl pokračovat v práci na mém bytě. Franta s Pepou přišli v pohodovém tempu asi za deset minut a v dobré náladě s vychrchlaným smíchem. Pepa vrták odešel penetrovat jinam a Franta se jal prohlížet Pepovu díru. Franta se po vskutku gynekologické prohlídce s dírou uspokojil a odešel asi pokládat kabel. Po nějaké čtvrthodině přinesl přes rameno kabel tlustý jako medvědí hnáta, a tento pohodil do dveří, načež se divil, že dveře nejdou zavřít a s ustaraným pohledem prohlásil, že to kurva nejde to nemít vysazený, a proč to vrták kurva nevysadil. Poté samomluvou utrousil, že jak to jako má kurva dělat, když na to nemá pajcr a jak se do těch pojistek má kurva dostat. Půjčil jsem mu šroubovák, kterým pojistkovou skříň otevřel, za což poděkoval mručením "hmm" a začal pod fousy nadávat něco ve stylu, že když si to se mnou patrně Pepa vrták po telefonu domluvil, že to bude za dvě hodiny, tak ať si to udělá sám. Po otevření pojistek si znovu láskyplně prohlédl Pepovu díru a loktem shodil naplněný pytel, načež pronesl něco o prdeli, a tento pytel s vervou vysypal a následně rozkopal po nejbližším okolí, které zahrnovalo i část mé kuchyně. Vstal jsem a šel Frantův pracovní výkon odclonit alespoň závěsem, který předtím vrták Pepa dokonce sám od sebe použil. Asi ve čtvrt na dvanáct oznámil Franta ukončení své práce slovy "panedomácíhotovo, ještě to musí zedník zadělat. LOJZOO, sakra LOJZOOOOO!!! poď na tu čtyřku už, naschle". Naschle. Volal jsem za Frantou ještě, že nechám otevřené dveře, aby měl Lojza volný přístup jak k Pepovo díře tak i k Frantovo kabelu. Malťák Lojza měl asi moc práce, takže přišel až za 40 minut. Klepnul na dveře a heknul, jako kdyby si ten klepající prst právě zlomil. Přišel jsem, pozdravil a ukázal dílo jeho kolegů. Zdrchaně oznámil, že to tedy zaplácne, a že pak přijde odpoledne to dodělat až to zaschne. Jak odpoledne? Cože odpoledne? Ono to nebude ... cože? "Jo pane, to se musí zahodit, a pak ještě za sucha ohodit, to vám měli říct". V duchu seru atomové hřiby a ptám se Lojzy, jestli mě tedy může přijít ohodit ještě zítra hned ráno, přičemž čím dříve tím lépe. Oznámil, že nejdřív to stihne ve čtvrt na deset a že tedy půjde na byt číslo čtyři jako úplně první, abych mohl brzo jít makat na jeho důchod. Tak jsme se domluvili a Lojza to hekajíc ohodil jednou zednickou lžící asi malty a se slovy, že přijde zítra ve čtvrt na deset to dodělat, odhekal pryč. Bylo po půl jedné, do práce jsem se dostal v jednu. Stálo mě to tedy půlden dovolené, čtyř a půl hodinová absence okecat nešla.

Druhý den ráno opět nejdu do práce, opět jsem se domluvil, že musím skrz dělnickou třídu přijít až později. 9:15 a Lojza nikde. Oblékám se a v 9:30 jdu hledat na chodbu fachmany. Nikde nikdo. Jen shora slyším nějaké tiché zvuky. Jdu dle sluchu za zdrojem. Našel jsem Frantu, jak si opřen o zeď honí kabel, tak jsem se ho slušně zeptal, jestli neví, kde je Lojza, že mi slíbil, že mi to ve čtvrt přijde dodělat. Neví, prý dorazil první, a Lojza ještě nebyl, ale že můžem jít mrknout do sklepa jestli už nepřijel. Šli jsme společně do sklepa. Tam jsme našli pouze Pepu, jak sedí na kbelíku a snídá rohlík s paštikou. I ten ohlásil, že Lojza ještě není, a ať počkám, že určitě přijde. Opáčil jsem, že jsme byli domluveni na určitý čas, a že jsem se tak domluvil i v práci a že tam nemůžu jen tak sedět na prdeli a čekat. Pepa se zeptal jakou mám pracovní dobu, odpověděl jsem pravdivě, že 8:30-17. Konstatoval nesporný fakt, že v jejich pracovní dobu 9-16 skutečně nemám volno, a ať tedy jdu do práce, a že se mi Lojza ozve. Zeptal se na mé telefonní číslo, které následně propiskou vyryl do zdi vedle výtahu. Absolutně fascinován rytinou jsem v pomatení smyslů jen poděkoval, Pepa se omluvil za Lojzu a odešel jsem do práce. Nyní máme poledne, za chvíli mažu z práce, a Lojza jak se zdá, stále nedorazil, protože nevolal. Doufám, že z toho hekání neumřel. Už se na ten telefonát třesu nedočkavostí :-/

Aktualizace (23.10.): Lojza ve tedy ve čtvrtek nepřišel, dokonce ani nezavolal. Nezavolal ani v pátek, tak jsem nasrán volal v pondělí já jim. Byli velmi překvapeni a domluvili se, že v úterý hned ráno v devět. Přišel Lojza, heknul, a ptal se co se tam má dodělávat. Tak jsem opáčil, že to, co i minulý čtvrtek, kdy měl přijít a nepřišel, a já kvůli tomu nebyl v práci. Přešel to mlčením, jako by to neslyšel, a začal si mumlat něco pro sebe jak to jen ohodí štukem a hotovo. Zahlásil že si dojde udělat štuk, že za pět minut přijde, a za čtvrt hoďky to bude mít. Štuk míchal asi patnáct minut, a poté pečlivě pracoval cca hodinu, prokládajíc práci jadrnými výrazy a hekáním. Zasmál jsem se v momentu, kdy měl hotovo a jen očišťoval pojistkovou skříň a omylem se loktem opřel do té jeho vyhlazené roviny, kde udělal solidní důlek. Upustil pár ku_ev a hladil dalších patnáct minut. Řemeslníky už nechci letos ani vidět. Dodávám, že své telefonní číslo jsem ze zdi seškrabal i s omítkou hned ten den večer...

Doplňuji foto uměleckého díla (nyní již mnou seškrábaného) - rytiny pana Pepy vrtáka:

J