aneb jak mé ego dostalo tvrdý hit...
Není to úplně dávno, co se tohle stalo, možná si to někteří z Vás budou pamatovat z vyprávění, takže pro někoho nuda, ale tak co, řekl jsem si, že tohle napíšu, potřebuju zase něco napsat, abych nevyšel ze cviku.
Bylo to v sobotu, datum nevím, někdy na podzim... nebo vlastně už v zimě... řekněme na přelomu podzimu a zimy. Ale spíš asi už v zimě. Hráli jsme v Krupce dva zápasy, a jako obvykle nám přijeli pomoct kluci z Prahy, aby nás bylo dost. Jak zápasy dopadly si už ani nepamatuji, možná výhra a prohra, ale to stejně není pro příběh podstatné. Když jsme dohráli, řekli jsme si, že vezmem kluky z Prahy taky poznat krásy Teplic, tzn. že půjdem na jedno do Hlubiny. Někdo se sprchoval v hale, někdo jako já až doma, a řeknu cca v osm, devět jsme vyrazili. Hlubina byla plná, tak jsme vzali zavděk Merkurem. Osobně to tam nemám moc rád, ale je to přijatelná alternativa. Bylo nás šest, pokud se nepletu. Dali jsme si pívo, pak další, pak ještě jedno, a pak i možná pár dalších, někteří jídlo, a řidiči nealko a kecali jsme. Nálada dobrá, noc mladá, no až budou chtít pražáci jet, pojedou. Taháme z jednoho z nás rozumy o tom, jak se zasnoubil a jak se to dělá, a jak je ona ta pravá a jak mu je souzená. Mě osobně to fakt zajímalo, já si to pořád nějak nedokážu představit, nevím proč. Každopádně to byla i celkem slušná sranda o tomhle mluvit. Bylo už po jedenácté, a někdo podstrčil návrh navštívit nějaký vyhlášený teplický klub. Padly návrhy, a v horké diskuzi jsme vybrali jeden podnik, kde já osobně třeba ještě nebyl, takže tím líp. Dva odvážní řidiči nasedli do aut a vyrazili jsme po namrzlé silnici směr klub.
Před klubem se parkovalo fakt na ledu, takže se parkovací místa vybíraly pečlivě. Vystupujeme, jdeme za deště se sněhem dovnitř. Nejdřív projdeme jakoby hospodovou částí podniku a jdeme směr disko a šatny. Necháváme v šatně věci, naštěstí nám to ještě vzali, pač za chvíli měli plno. Usedli jsme v diskočásti ke stolu, resp. na stůl a koukali na cvrkot. Abych řekl pravdu, jí jsem si všimnul celkem hned, už když jsme šli do šatny s věcma, o to víc mě potěšilo, když seděla u stolu vedle nás. Pozitivní oční kontakt, úsměv. Ok, splněno. Fakt po dlouhý době holka, která se mi od pohledu opravdu líbí a nevidím na ní nic špatně. Jdeme s klukama ven pro pití. Dáváme si pivečko a možná i panáčky, a jdem blbnout na parket. Koukám, kde je ona, najednou ji zpozoruju hned vedle nás, tak si říkám "oukej, to by šlo". Znova úsměv, pauza, a po nějaký chvíli mě ona bere za rameno, a otáčí mě. Ukazuje mi holku co leží na zemi, někdo se k ní sehne a zas se zvedne a nechá jí tam. A něco že jestli bych jí nemohl pomoct mi řve do ucha ona. Hm, tak jo, udělám hrdinský čin, zapůsobím. To bude vábnička. Jdu k tý na zemi, do dřepu, a zjišťuju co jí je. Přes dechovou clonu s tloušťkou cca 2 promile slyším, že si nějak otočila koleno a že nemůže vstát. (to že je na plech, tím to určitě nebude). Nabízím, že jí pomůžu vstát, to odmítá, říkám, že si stoupnem a že jí dostanu na židli. Ne. Ptám se jestli tam někoho má. Prej boyfrienda v tý hospodský části. Oukej, nevadí, odnesu. Strašně se brání, že to fakt ne, a že je moc těžká, atd. Ohlídnu se, kdo kouká, kouká tamta ona, a kluci, kteří ze mě mají kino. Hm. Takže kašlu na prostesty a nabírám jí do náruče. Uf, fitko sice pomohlo, ale teda... uf... nadhazuju si ten náklad pořádně, ona mě zasněně objímá kolem krku a otáčím se, že půjdem ven. Kluci kteří se netlemí tak tleskají, tamta ona nevím, nevšiml jsem si jí. Každopádně se probíjím ven, zátěž těžkne, ruce slábnou, ucho vlhne. Ano, ucho, moje. Jak mi říká jak jsem hodnej a skvělej, a že se omlouvá, jak je těžká, a následně i od ehm, rtů a jazyku. Snažím se tomu vyhnout, a tlačím se ven jak to jde, uf, kolem vyhazovačů, a jsme v hospodě. Z posledních sil jí skládám na židli. Přichází frajer. Typickej klubovej ganxta. Na jeho dotaz "hééj wazzup" reaguji otázkou zda tohle je jeho "bič jé, jů motofoko". Kejve hlavou s vyvalenejma očima, až mu řetězy na krku řinčí. Výborně, "tag, you're it", sbohem. Konejším aspoň slovy své ruce a jdu zpět za klukama. Musím konstatovat, že jsem fakt udělal atrakci... no neva, sranda byla. Jdem ven na pivo. Probíráme přítomné holky, a zjišťuju, že nejsem sám, komu se ona slečna ve fialovém triku líbí. No nic, přesouváme se na jiný místo parketu. Nevidím ji. A hele, najednou zas vedle nás. No sakra to už není náhoda tohle. Tak se jí ptám jak se jmenuje a ona jestli se nemůže přidat k nám. No jasně. Chvílema tam někoho tahá, párkrát si něco zařvem do ucha, vypadá to oukej. Dělám si z ní prdel, že chodí na disko s mámou, atd. No a pak se to stalo. Vzala mě a odtáhla ke stolu. A pokec, už ani nevím o čem, každopádně to došlo k otázce jestli ten kámoš v bílý mikině(pražák, tentokráte střízlivý řidič) někoho má. Hm. Ta vteřina byla fakt hodně dlouhá, jak jsem přemejšlel, ale odpověděl jsem, že ne. Říkám si, že to teda zahraju pro kamaráda. A když už, tak pořádně. Víš, on není z Teplic, takže jestli bys s ním něco chtěla, tak musíš určitě začít dnes, jezdí nám pomoct na florbalovou ligu sem, a že s ním hrajem i v Pze, a jak je skvělej, vtipnej, sportovec atd :D. Tlačím jí k tomu, ať za ním na férovku jde. Ona se cuká, tak vstávám já, a jdu to nahlásit, pač ta holka byla připravená. Tak jsem nahlásil, šel na hajzl, a pak po chvíli už tam seděli spolu a bavili se. Jo, tohle se mi povedlo. V hlavě mi ale začíná peklo. Nenávidím smíšený pocity. To je podobný jako když se tchýně řítí ze skály v tvým novým autě. Ano, myslím, že jsem to mohl zahrát i pro sebe, ale to už je promlčený. Game over, neřešme.
Závěr akce není úplně nezbytně nutný popisovat, nicméně vězte, že jsme tam ještě chvíli pobyli, pak došli pro bundy, a šli napřed k autům, zatímco se hrdličky loučily u dveří. Pražské auto jsme na ledu trochu museli potlačit, aby vyjeli z parkoviště, a nasedli jsme do teplického mercedesu, a nechali se odvézt dom, tímto ještě jednou děkuji za odvoz.... konec příběhu.
J
Žádné komentáře:
Okomentovat