Další florbalové zklamání...

Bohužel, opět jednou nejsem po zápasech ve své kůži, ne že bychom hráli nějak extra špatně, je to vlivem jiných fucktorů. V prvním zápase jsme výsledek ani nečekali, proti leaderům tabulky. Chtěli jsme si zahrát florbal. Ale to by to nesměl být pražský sedmý prales. Přišlo mi to zas jako holomajzna první kategorie, za hvízdání pana Uzenýho a pana Buřta. Uzený měl evidentně nadrcená pravidla nazpaměť, a Buřt... těžko říct, vzhledem k rozbitému ciferníku... asi v nějakém z minulých zápasů chyboval. Zápas byl jasně v režii Uzeného, pískal fauly odkudkoliv a jakkoliv, hlavně hodně mávat rukama a přeříkat básničku o sekání. Pískat fauly na vzdálenost více než poloviny hřiště je fakt umění, smekám. Soupeři hráli lépe a dostali se brzy do vedení. Nevím, jak ostatní, ale mě osobně dost vyváděli z míry právě rozhodčí, a pak jejich výhružky, když jsme nesouhlasili s výrokem. Přece jen, nesouhlasit je to jediné, co jsme asi mohli, když si s Uzeným a Buřtem soupeři přátelsky tykají, že. Extrémně se pískalo zvedání hokejek, a k mému překvapení se mi taky zapískalo zvedání, když mi hokejku zablokoval svojí, já chvíli šel dopředu, ale po pár krocích logicky chci odhodit zátěž, takže jsem mu ji zvednul - fauloval jsem ho já. Krom otáčení faulů v náš neprospěch pan rozhodčí dokonce párkrát také přátelsky uklidňoval naši střídačku, neboť debata o politické situaci, počasí a jídle, nás rozohnila až k pár nadávkám. Číslo 69 bylo dokonce napomenuto osobně, za nadávky na jistý druh masa, ač jsme si na tu flákotu pěkně zanadávali všichni. Bylo mi z toho špatně, jak se dá pískat. Ze zápasu jsem si odnesl krom jediného gólu z dálky taky výron(doufám) na malíčku u nohy, řádně sedřené koleno a spálenou zadel. Výsledek 1-8. Krasavec.
Před druhým zápasem jsme šli na pizzu a na pivo do sportbaru, kde jsme koukali v televizi na bývalého spoluhráče Kuriho, jak chytá házenou za plzeňskou Lokomotivu. Bohužel v prodloužení prohráli, ač teda Kuri chytal výtečně. Druhý zápas jsme hráli proti třetímu. Pískal Buřt a Máňa, hlavní slovo měl povětšinou Buřt, přece jen vypadal víc jako chlap. Ze začátku nás přehrávali, dostali se tuším do vedení 4-0, pak ubral z rozdílu Racek, vydatně posilněn emocemi po další, naprosto skvěle poskytnuté výhodě. Poklona rozhodčím. Mě osobně se nehrálo moc dobře, ten prst bolel fakt dost, aspoň s chlazením to ale šlo vydržet. Dostali jsme se na stav 3-4 a nabízela se možnost vyrovnání. Bohužel jsme nedali, a jak je poté pravidlem, i dostali. Střední část zápasu pískalo genderově vyrovnané duo celkem obstojně. Ovšem závěr se hrubě nepovedl. Jak jsme dostali góly a snažili se o to víc bojovat, často jsme se stávali oběťmi faulů, které se ne vždy zapískaly nebo jinak neodměnily, viz zametení palubovky se Zdendou, a následné simulování, toho chudáčka, co ho úmyslně sundal. A naopak nám se toho začalo pískat víc. Naštěstí to bezvládí netrvalo věčně a skončilo se. Za stavu 5-7.
Sedíme tu teď spolu v posteli, já a můj dvojnásobný fialový malíček, a přemýšlíme co bylo špatně. Chyběl asi trochu pohyb, a možná vracení se. Jako bek jsem párkrát vyběhl vpřed, a málokdy mě někdo zastoupil do doby, než jsem se stihl vrátit sám. Jinak nevím, co k tomu říct, snad jen, že na uzený a buřty chuť jen tak mít nebudu...no můžete se vyjádřit v diskuzi...budu rád.

J