Jak jsem psal test z práva...

Aneb polibek od slečny štěstěny.

V úterý od 15.45 se měl psát test z práva. Zkouškový test, ale nic těžkého, vzhledem k faktu, že varianty otázek jsem měl vytištěny. Samosebou včetně správných odpovědí, čemuž jsem přizpůsobil i přípravu. Těchto několik lejster jsem si tedy párkrát pročetl (cca 20 minut čistého času), jakž takž tedy naučeno a šel jsem psát. Cestou na test jsem potkal spolužáka, který to psal o hodinu dříve, a ten mi řekl, že otázky byly sice stejného typu, ale jiné. Blesklo mi hlavou, že má příprava je tudíž k ničemu. Na druhou stranu, určitá sebedůvěra zůstala. Nejsem blbej, umím zaimprovizovat, a můj odhad, co se týče testových odpovědí, taky je už vypilován na slušnou úroveň. Usedl jsem na místo, které mi jako vždycky Markétka a Janina držely. Přišla učitelka s testama a rozdala je, dostal jsem variantu číslo tři, o které vyučující posléze prohlásila, že je nejtěžší. Musím uznat, že měla asi pravdu. Otázky byly opravdu jiné, a o něco těžší, než ty v mé přípravě. Odhadl jsem asi polovinu odpovědí, a začal shánět informace okolo. Naštěstí moc nehlídala, tak to i šlo. Něco málo jsem zjistil a zase jsem se vrátil ke svému papíru. A pak se to stalo. Někdo vedle mě, přes uličku, si jí zavolal, aby mu(nebo jí) vysvětlila nějakou otázku. Přišla k mé pravé ruce, otočila se směrem k tázajícím tj. směrem ode mě. Papír co celou dobu svírala v rukou, přeložila napůl, a dala si ho za záda. Zkušený student rozpozná šanci okamžitě. I já. V momentě na papíře čtu římská tři a ve sloupci pod sebou čísla otázek a písmena odpovědí. Ano. Tušíte naprosto správně. Během asi deseti, patnácti vteřin, jsem to naprosto celé zkopíroval:D Holčina za mnou toho zvládla většinu obkreslit taky, zbytek jsem jí dodiktoval. Zkontroloval jsem, zda se alespoň v tom, co jsem sám věděl, shoduji s tou kopií. Shodovalo se to. Nechápal jsem. Začal jsem se smát jak blbec a radši jsem to hned odevzdal. Postupně odevzdali všichni a čekalo se na výsledky. Nikdo nemohl neudělat, protože to dala opravit do první lavice. Potom hlásila počty bodů, maximum bylo 45. Zahlásila mě asi jako sedmého. Nahlásila mi 43,5 bodu, tj. jedna chyba. Cítil jsem křivdu. Okopíroval jsem to naprosto precizně, moje chyba nemožná. Pro pobavení spolusedících jsem pronesl pár slov typu: "Cože? Jak to je možný, tak málo?" No, hlavně, že to je hotový. Chybu měla totiž ona v tom papíře. Kupodivu to nebyla kravina, podle čehož bych mohl být odhalen, ale celkem i uvěřitelná chyba.
Tím pádem bude i zkouška u této fakt moc hodné paní formalitkou. Pravděpodobně jen napíše známku z testu. Díky bohu za takové učitele... :)

J