Článek o sobotním florbalu (na požádání fanynky:) )

Sobota 15.9.2007, Praha

Očekával jsem v jistém smyslu velký den. Dnes to mělo být totiž jiné. V něčem jedinečné. Poprvé to měl být zápas v oficiálním týmu, oficiální lize, s oficiálnímí rozhodčími. To vše pod hlavičkou ČFBU (Česká florbalová unie). Možná jsem čekal až příliš, ano, možná určitě. Nevím, jestli jsem měl nějaké dočasné zatmění mysli, nebo co, ale opravdu jsem si myslel, že zápasy budou mít profesionálnější úroveň, než v Krupské amatérské lize. Čekal jsem kvalitnější halu a vybavení, lepší soupeře, a v neposlední řadě i profesionální rozhodčí.
Přijeli jsme k hale Pod Juliskou v pražských Dejvicích asi půl hodiny před začátkem prvního zápasu. Vzhledem k faktu, že stále ještě nebyly hotové dresy, jsme byli nuceni hrát ve vypůjčených dresech s čísly vyrobenými černou lepicí páskou. Šel jsem na záchod a pak se přestěhoval do haly za ostatními. Náš teamleader Vojtinho nám určil kdo s kým budeme hrát. Bohužel si opět nenechal vymluvit, že jsem na centru nikdy nehrál a že na to asi nebudu mít fyzičku, stíhat vzadu i vpředu, nicméně dostal jsem na křídla Honzu a Zdeňka. Docela mě mrzelo, že jsme nemohli hrát tak, jako v KFL. Změna je život. Zápas začal. Popřál jsem soupeři na buly hodně štěstí a podíval se na rozhodčího, připravoval se na úvodní hvizd. První buly jsem vyhrál, to bylo však snad jediné, co mě za první zápas potěšilo. Bylo vidět, že spolu hrajeme víceméně poprvé. Snažil jsem se rozdávat přihrávky křídlům, následně se nabízet na střely a chodit si pro balony zpět k bekům. Nicméně naše lajna asi zavinila špatným střídáním druhý gól do naší sítě. Následovalo intermezzo rozhodčího. Jeden ze sudích viděl náš gól v protilehlém rohu brány, než byla tyč, kterou jsme nastřelili, inu, asi trpěl pocitem méněcennosti a chtěl na sebe upozornit. Gól, který nebyl, po debatě rozhodčích, také neplatil. Zanedlouho soupeř přidal další dva góly a už jsme byli u našeho klasického skóre z KFL - 0:4. Kluci dali potom 2 góly a zápas ješte mohl být dramatický. Na poslední třetinu jsme udělali pětku nás z KFL. Hrálo se mi s Michalem vzadu a Markem, Mojžou a Zdeňkem vpředu, o moc líp. Bohužel jsme naší sehranosti nemohli dostatečně využít, protože druhý pár beků si evidentně rozvrhl síly tak, že by nepotřeboval střídat vůbec. Z poslední třetiny jsem si zahrál tak 4 minuty z 15ti. Zápas skončil. Byl jsem úplně mimo z toho, s jak špatným soupeřem je možné prohrát, a co všechno rozhodčí pískne a co ne. Rozjeli jsme se do bytu na oběd. Koupil jsem si 0,5kg kuřecího masa, a to jsem celé k obědu doslova sežral. Trávil jsem až do druhého zápasu v 16:10.
Druhý zápas jsme se střetli s favoritem na postup. Upřímně, jestli tohle je favorit na postup, tak na to máme taky. Nebyli o nic lepší, než první soupeř. Bohužel se na výsledku podepsalo pár maličkostí. Palubovka začala opravdu hrozně klouzat. Nebyl jsem na tom sice s namazáním skluznic tak špatně jako Michal M., ale i tak mi dělaly rychlé změny směru pohybu problémy. Celý zápas mi vlastně přišel jako jeden velký souboj. Jen protivníků bylo hodně, avšak naše soupeře z Prahy 10 nepočítám. Palubovka, nesehranost, a hlavně rozhodčí. Opravdu, z výkonu rozhodčích se mi chtělo zvracet. Když jsem si navíc uvědomil, že se jim za to i platí, měl jsem co dělat abych udržel stolici. Pět vyloučení za zápas, a jako bonus navíc proti nám nájezd, to je opravdu moc. Odpískané fauly, typu "týmové sekání" (to opravdu ten idiot pronesl, prý jako trest pro celý tým) mi zní opravdu směšně, připadalo mi, že si z nás rozhodčí dělá neskrývaně prdel. Každé vyloučení, i to, kdy za můj faul šel pykat spoluhráč (ikdyž jsem se o faul sám přihlásil), mi dodávalo do žil neskutečné množství adrenalinu. Bohužel jsem toho nemohl využít, možná s podrážkami se zimním vzorkem, nebo nasazenými sněhovými řetězy, by to bývalo šlo. Myslel jsem si, že horší rozhodčí, než v KFL být nemohou. Mohou, a ještě se jim za to platí. Vrcholem všeho bylo ponechání výhody asi pět vteřin před koncem, kdy soupeř hrou na zemi odpálil balon do bezpečí a tím získal oněch několik vteřin. Opravdu jen debil ponechá výhodu a dá po skončení hrací doby provinivšímu se hráči dvě minuty, za stavu 2-3. Zeptal jsem se rozhodčího, co to mělo znamenat, proč nepřerušil hru? Odpověd byla, že trest dostane. Číslo "2" do kolonky tresty má podle názoru rozhodčího cenu jako potenciální vyrovnání na 3-3. Zápas skončil 2-3 a jelo se dom, do TP. Nebylo mi moc do řeči, náladu mi cestou zvedl až pohled na krásu české země, přesněji na České středohoří ;)

J