Kdo mě znáte déle než jeden rok, asi víte, že se ničím okolo Vánoc rozhodit jen tak nenechám. Pravda, nedostatek cukroví se mnou přeci jen pohne, ale nějaké extrémní pobíhání po městě a shánění dárků na poslední chvíli, to není moje. Nemám rád stres. Vím sice, že mě často vybičuje k výborným výkonům, ale vyhýbám se mu. Vím, že vědomě ho výborně zvládám, ale nevědomí je stejně silné a to ho vnímá natolik, až mě to jednou dost překvapilo.
V posledních dnech začínám slýchávat jestli mám už nakoupené dárky, jestli už máme cukroví, co moje diplomka, a tak dále. Lidi plaší. Nemám nic. Od ničeho ani ň, všichni okolo mě cpou doprostřed bitevního pole stresu. V práci začíná vánoční bordel, protože finanční oddělení má závěrky a další nutné věci. V druhé práci – doučování, si každý najednou vzpomíná, jak má brzy testy, a jsem žádán přibližně 3x více, než normálně mimo zkoušky. Moje studium. No, to je kapitola sama pro sebe. Pořád něco dělám, ale pořád jsem hodně pozadu. Diplomka stojí. Všechno mě tlačí k tomu, abych se stresoval.
Ale například včera jsem za cca 4,5h vyplodil 18ti stránkovou úchvatnou statistickou analýzu demografického vývoje ústeckého kraje z let 2000-2009. Když jsem to dodělal, myslel jsem, že už začnu ...ehm, vylučovat... sloupcové a spojnicové grafy. Nicméně dodělal jsem a šel jsem se dobít na hodinu sociologie. Dobít jako dobít, ne jako dobít. Chápeme se. Dorazím po večeři v pizzérce na byt, kouknu na seriály a spát, ráno do práce. Fuj. V práci po mě zase chtějí asi tak dvojnásobek, co může jeden člověk stihnout udělat svižným tempem a dostačujícími znalostmi. Po pracovním obědě si jdu koupit na odpoledne koblihu a anglický rohlík. Otevřu peněženku, a nemám peníze, zase jsem něco zapomněl. Vybrat. Vytahuji kreditku a platím 19 Kč kartou. Slečna na mě kouká jako na idiota, sám se tak cítím. Diář nezvládá pobrat množství poznámek na některé dny. Tak to pak takhle dopadá, co si nepoznamenám, to nevím. I blbý výběr z bankomatu zapomenu. Snad nezapomenu na nic důležitého...
Nemáte nápady, jak se jednoduše, a hlavně RYCHLE „hodit do pohody“?
J
V posledních dnech začínám slýchávat jestli mám už nakoupené dárky, jestli už máme cukroví, co moje diplomka, a tak dále. Lidi plaší. Nemám nic. Od ničeho ani ň, všichni okolo mě cpou doprostřed bitevního pole stresu. V práci začíná vánoční bordel, protože finanční oddělení má závěrky a další nutné věci. V druhé práci – doučování, si každý najednou vzpomíná, jak má brzy testy, a jsem žádán přibližně 3x více, než normálně mimo zkoušky. Moje studium. No, to je kapitola sama pro sebe. Pořád něco dělám, ale pořád jsem hodně pozadu. Diplomka stojí. Všechno mě tlačí k tomu, abych se stresoval.
Ale například včera jsem za cca 4,5h vyplodil 18ti stránkovou úchvatnou statistickou analýzu demografického vývoje ústeckého kraje z let 2000-2009. Když jsem to dodělal, myslel jsem, že už začnu ...ehm, vylučovat... sloupcové a spojnicové grafy. Nicméně dodělal jsem a šel jsem se dobít na hodinu sociologie. Dobít jako dobít, ne jako dobít. Chápeme se. Dorazím po večeři v pizzérce na byt, kouknu na seriály a spát, ráno do práce. Fuj. V práci po mě zase chtějí asi tak dvojnásobek, co může jeden člověk stihnout udělat svižným tempem a dostačujícími znalostmi. Po pracovním obědě si jdu koupit na odpoledne koblihu a anglický rohlík. Otevřu peněženku, a nemám peníze, zase jsem něco zapomněl. Vybrat. Vytahuji kreditku a platím 19 Kč kartou. Slečna na mě kouká jako na idiota, sám se tak cítím. Diář nezvládá pobrat množství poznámek na některé dny. Tak to pak takhle dopadá, co si nepoznamenám, to nevím. I blbý výběr z bankomatu zapomenu. Snad nezapomenu na nic důležitého...
Nemáte nápady, jak se jednoduše, a hlavně RYCHLE „hodit do pohody“?
J
Žádné komentáře:
Okomentovat