Den malých pohrom...

...aneb kam přijdu, tam se něco semele...

Začalo to úplně nevinně... ráno jsem šel nakoupit do Billy. Klidně si procházím regálama, když najednou... deset metrů ode mě, jeden soused, takovej milej děda, kterej pořád pajdá a nosí hůl(nechodí o holi, belhá se a tu hůl nese), nicméně strašně zvědavej a ukecanej, a většinou ta zvědavost je až nepříjemná, takže okamžitý úhybný manévr a prchám. Kvapně dokončuju nákup a rychle k pokladně, vysypu to na pás, ženská to namarkuje, podávám jí stravenky. Ona na mě "no to ale nejde, dyť tady máte konzervy kočičí" Já "aha, promiňte, nevěděl jsem že se to nemůže" Ona "no tak to musíte zaplatit hotově" Já "no, podle mě je to jídlo jako jídlo, tak mi ty kočičí věci tedy vystornujte, a namarkujte jako další nákup" Ona (výhružně) "na stravenky nevracíme" Já "nevadí". Akce pokladna dopadla dobře, zdrhnul jsem přesně včas než přišel platit děda. Zbytek dopoledne jsem dělal nějaké administrativní věci, které mi přišly naprosto k ničemu, ovšem udělat se asi musely. Po obědě jdu do plavecké, vtrhnu tam, paráda, prázdno, skáču do vody, dám pár bazénů a koho to nevidím, on ten dědek chodí i plavat, to snad ne. Naštěstí ten zrak nemá nejlepší, takže jsem se vyhýbal co to šlo. Nasrat mě přišly ještě 3 doochodkyně, samosebou plavaly s rychlostí slimáka a hlasitými řečmi báby Vomáčkové, se zastávkami nejlépe tak, aby zablokovaly co nejvíce plavců. Nebyl jsem sám, kdo je v tu chvíli nenáviděl. Naštěstí se přesunuly do dráhy dědy, takže vzdal plavání a odplul v dál. Doplaval jsem si svou hodinu a jdu do sprch. Volím opačnou barvu sprch, než je barva klíče, takže tam nikdo není, v rychlosti se meju a jdu se oblíkat. No a tam na rohu zase dědek. Musím projít kolem jeho boku nezpozorován. Naštěstí tam prošel někdo jiný a děda po něm vypálil konverzační granát, takže jsem se proplížil ke své skříňce. Když jsem oblečený odcházel, děda eště mluvil a měl oblečenou za těch pět minut jednu ponožku:D, no co, má čas. Jdu dom. Na net, který z ničeho nic vypadne, jako kdyby měli u telekomu poruchu. Čekám, zkoumám, nadávám, jdu po drátu... no co myslíte, kočka mě odpojila potvora. Zapojím to zpátky a koukám, že jak pustili včera o den dřív zápis rozvrhu, tak ejhle, prej chyba externího dodavatele a reset toho co všichni stvořili. Kreténi. Jdu se uklidnit s kámošem do čajovny. Šíša byla dobrá, bílý hrozno taky nezklame. Obsluha přišel, aniž by si ho kámoš všimnul, a přerazil se mu přes nohy, naštěstí to ustál, i s oporou zdi. To bylo o fous. Kouříme. Počítám jestli mám drobné na půlku útraty, a von najednou padl vedle mě kotlík s uhlem, a začal se pálit koberec, beru uhlík do kleští, horkej kotel do ruky a vracím vše na původní místo. Omlouvám se ještě vedlesedícím za nevšední čichový zážitek, z připáleného koberce. Ten kotel tam musel špatně sedět, na té dýmce. No nic, kecáme dál, holce vedle vypad šálek na stůl, přežil. Divný. Koukám na kotlík u šíši, a už je zas úplně nahnutej, sakryš, krám blbej, rovnám ho. za chvíli usuzujeme, že je čas odejít, sundaváme uhlík z kotle, a jdeme, kotlík padá. No radši ho nenasazujem, ale jen stavíme vedle. Eště by to pak spadlo a rozflákalo se, platit to nechci... Jdu dom, a těším se na opakovaný zápis rozvrhu....

... který dopadl díkybohu dobře:)))

J