Jeden prehistorický příběh

Upozornění: ne všechno v tomto sáhodlouhém příběhu bude úplně přesně podle historické pravdy, neboť je to fakt už dávno, a dost věcí si detailně nepamatuju. Nic z mého pravěku jsem nikdy ani neměl v plánu psát, ale kámoš mě dokopal, že by to byla škoda, tohle nevyndat na papír. Tak toho kostlivce tedy vytáhneme.

Příběh je opravdu delší, prosím slabší povahy, ať si předem dojdou pro kafe nebo pro něco k jídlu... ;)

Bylo to (asi) koncem června, roku (dlouhá odmlka) 2004. Prožíval jsem emorockový období, nic mě netrápilo a neměl jsem žádný závazky. Studoval jsem ještě VŠE (moje životní Velmi Šílená Epizoda), chodil jsem s patnáctkou z Žatce. Prostě jak by řekli Chinaski, dlouhej kouř a pohoda jazz. Vyprávění bude o akci, na kterou jsem byl touhle holčinou pozván - jejím třídním výletě devítky (ano, 9. třídy základní školy). Můžete namítnout, že smrdím pedofilem, ale ne, fakt ne, nikdy bych nic neměl se slečnou, která by měla ještě mezi nohama paragraf.

K tomu výletu. Mělo se jet někam ehm... jihovýchodním směrem od Prahy. Na nějakou turistickou chatu, kam byla ta chamraď ohlášena jako turistický oddíl. Mělo se jet přes Prahu vlakem, pak odněkud někam busem, a odněkud na ten vysněný srub "Brlenka". Už ten název ... brrrr. Tuším, že se jelo odpoledne s tím, že se dorazí než se setmí, abychom to dobře našli. Koordinátory akce byli dva dospělí, příbuzní od nějakého toho děcka - ženská a chlap a jejich malé děcko - k jejich popisu se dostaneme později. Třetí nejstarší jsem byl já, se svýma necelýma dvaceti rokama, za což jsem moc rád nebyl, ale co sem mohl dělat.

Inu vyjelo se jak jsem již psal, někdy odpoledne, dojeli do Prahy(tam jsem se přidal já), kde jsem je s velkou námahou převedl do správnýho vlaku(aneb burani lítaj po celým hlaváku, řvou jak idioti, a řve na ně ta dospělá kráva a vlak za pár minut odjezd). No nastoupili k mému úžasu všichni. Vlak narvaný, takže sezení v uličce, někteří vytáhli rádia a pořádně to vosolili, někteří i flašky, a taky to vosolili. Řev. Sedím stranou, kupodivu si ke mě přišla sednout i holka, no a kecali jsme. Dojeli jsme někam, tam se přestoupilo na bus, a asi se jelo jen nějakou chvíli, protože, dle mé chatrné paměti, rádio ani flašku nikdo nevytahoval. Vystoupili jsme uprostřed ničeho, mezi polem a lesem. Za šera, v dáli, tak 15-20km, byla akorát vidět obec třeba Prdelákov. Všichni se rozsadili okolo silnice a čekalo se na rozkazy.

Nyní ten popis "vedoucích". Ženská, tak 45 let, tlustá, ošklivá jak noc, a příjemná jak rezavej ostnatej drát v oku, řekl bych, že 80% času, jen řvala. Její chlap, nejspíš submisivní masochista, vypadal na 35-40, klidnej, tichej člověk. Jejich fracínek - to byla taky postavička. Říkali mu Kubíček, ale při svých 4 letech a cca 35ti kilech to byl pěknej Kubík (pro techniky označení "em na třetí", "metr krychlový"). Byl po mamince i povahově. Pořád lítal, řval, lezl ostatním na nervy, a když už byl vyčerpanej, tak šel za svým chudákem otcem, aby ho nosil. Fakan nevděčnej.

Rozkazy zazněly. Půjdem táhle k tomu lesu směrem Prdelákov, tam by měla být silnice doleva, po ní se půjde tak 5 minut, a budeme tam. Jak jsem řekl, stmívalo se, a když jsme vstoupili na tu lesní cestu, byla už celkem tma. Děcka si svítily mobilama a občas někdo zakopl nebo spadl do příkopu. Slušné holčičky volaly domů mamince, že už jsou tam, a že je to tam fajn a hezký okolí, do čehož často zasahovaly výkřiky "dopr_ele, kde je ta zas_aná chata, se tam snad ku_va ani nedostanem", když někdo zakopl a nabil si. Šli jsme tím lesem už přes dvacet minut a nikde nic. Chlapík mě poprosil, jestli bych mu nevzal na chvíli jeho ratolest, že už spí a on ho už neunese. Tak jsem naložil náklad a šlo se dál. Ve tmě jsme našli nějakou chatu, evidentně byla soukromá (plot, živej plot, psí bouda - co jsem ve tmě viděl). Fúrie se jala volat asi majiteli té objednané chaty, kde že to teda sakra krucinál je. Majitel jí dal instrukce, zřejmě projistotu víckrát, což se projevilo tak, že se celá rozradostnila, a vyrazila kousek zpátky a doleva 100m do lesa, a tam to bylo.

Jestli dobře rozumíte pojmu holobyt, tak tohle byla holochata. Popis je zbytečný, neboť není co popsat. Prostě chata - místnost dole, místnost nahoře, vybavení nula, nula, nic. Vrátil jsem fracínka, očistil oslintanou bundu, a šel jsem si zabrat místo na spaní. Po schodech nahoru, a hned za schodama za roh doprava. Tahle pozice se mi zdála strategicky výhodná, a jak jsem později zjistil, dobře a "dobře" jsem zvolil.

Hned jsem si vyndal spacák a na pár minut se natáhl. Vrátil jsem se před chatu, kde se už kolem ohně chlastalo, fúrie s chlapem se někam vytratili. Sedl jsem si k ohni a pozoroval dění. Různě se děcka rozutekly po lese, ožralí hráli schovku, někdo šel chlastat dovnitř nahoru. Docela jsem měl obavy z prů_eru, poněvadž jsem byl jedinej, kdo tam měl přes 18. Ale na druhou stranu se nic zas tolik nebezpečnýho nedělo, tak jsem jen seděl, sledoval a trochu dával pozor, kam kdo jde, hřál se ohněm a v rámci možností relaxoval.

Najednou přiběhne nějaká holka, že nahoře je kluk, a že je asi hodně opilej. Jdu tam, kluk (tipuju nějakej mladší bratr někoho, tak 13-14 let) leží na zemi, pěna od huby, neví o sobě. Profackuju ho, nějakým hadrem vytřu hubu, aby se neudusil. Maličko se probral, takže jak ho dostat ven na vzduch a k vodě. No tak sem ho vzal jako Kubíčka, a snesl ho ze schodů, přičemž mi přes rameno vyzvracel vodopád na celé schody. No co, je venku, a táhnu ho spolu s několika míň ožralejma holkama, k jedinému zdroji pitné vody v okolí, ke studánce. Tam jsem jim ho nechal napospas, aby ho pořádně propláchly a probraly, a aby se, pokud možno, co nejvíc vyprázdnil. Očistil jsem poblitou bundu, a šel zpět. U ohně jsem se ptal, kdo mu dal do ruky tu flašku, ukázali mi nějakýho kluka. Za krk jsem ho přitáhl k těm schodům, byl taky už dost načatej. K mýmu překvapení řekl jen "eště že sem tak vožralej, že si to nebudu pamatovat" a zaklekl a začal hadrou drhnout ty schody. Donesl jsem mu kbelík s vodou, našel sem ho tam spícího na zemi. Voda ho probrala a kupodivu to fakt celý umyl, ty schody. Venku zatím už "rozchodili" toho mladýho kluka. Vrátila se řvoucí fúrie s chlapem. Seřvala všechny na tři doby a ať dou spát. Šli, šel jsem taky. Nahoře semosebou byla totální anarchie. Fúrie tam několikrát vylezla a řvala, házela boty a věci, které ve tmě nahmatala (díky bohu, že jsem byl za rohem a schoval jsem si tam i boty, jinak bych je taky mohl najít venku za oknem, jako někteří - to je to první dobře). Asi po třetím výstupu to fúrie vzdala. V noci (k ránu) mě vytáhla ze spacáku nějaká holka, že nemůže dejchat, takže jsem ještě musel jít s holkou s astmatem a bez inhalátoru ven na zimu, aby mohla líp dejchat. To děcko ví, že má problém s dejcháním, ale inhalátor si na výlet nevezme, za to mi nabízela, že mi dá další den vybrat flašku z její zásoby chlastu. Na prdel bych jí dal, kdybych byl schopnej.

Měl jsem tedy asi tři hodiny přerušovaného spánku a ráno jsem jako první vstal, šel se napít, a projít se do lesa. Měl jsem jeden telefonát, který mě nepotěšil, tak jsem šel ještě navíc běhat. Když jsem se vrátil, fúrie už mazala chleby nějakou sra_kou. No co, hlad jsem měl, snědl jsem to, stejně jako asi polovina ostatních. Druhá polovina zbaběle odmítla. Děcka pak většinou pospávaly, některé se šly projít, přičemž fúrie každého seřvala, že nikam nejdou, že za ně má odpovědnost. Řekl jsem jí ať pořád nekřičí, a už vůbec ať neřve na mě, že mně to už fakt vadí, a ona na to, že se mnou de holka, co jí není 18. Tak jsem jí připomněl, že jsem se jí včera tahal s harantem, a holka, že když jde se mnou, tak to je snad moje odpovědnost, a ať mi dá pokoj. Sklapla. Šli jsme někam. Houby nebyly, tak jsme vylezli na posed. K mýmu velkýmu překvápku za chvíli pod náma prošla ona "zodpovědná kráva" s chlapem, aniž by si nás všimli. Kde zodpovědně nechala fracínka, to fakt nevím. Tak jsme se za nějakou chvíli vrátili zpátky, rozdělal jsem oheň a sedl si. Děcka začaly chlastat a harant tam mezi nima vesele lítal, naštěstí je nenapadlo mu dát napít. Když jsem to dílo satanovo viděl, nemohl jsem už vzdorovat, a radši jsem se přidal k temné straně. Vytáhl jsem si svoje pití zn. 42 a džus a dal jsem si taky. Holka taky vytáhla co měla a dali jsme si do nosu. Myslím, že jsme pořádali závody v běhu na 50m s holkou na zádech a že jsem první rozběh vyhrál, pokud se dobře pamatuji. Do druhého rozběhu se vrátila fúrie a seřvala všechny, že chlastaj, a že sou hlučný, a dělaj kravál a že je za to odpovědná ona. Alkohol mi asi dodal sílu ji říct, ať s tím jde dopr_ele, že největší kravál dělá ona svým neustálým řevem, a že o její zodpovědnosti si taky myslím svý, když tam nechá s 15, 16-tiletejma vychlastanejma děckama svý 4-letý dítě bez dozoru. Odešla. Sklidil jsem potlesk těch, kteří ho byli schopni, a za chvíli se mi přišel omlouvat chlap. Řekl jsem, že s ní nebudu už mluvit, ať nejsou zbytečný problémy, a že jí nebudu radši vůbec zasahovat do jejího "vedení výletu", akorát ať už neřve proboha na mně. Fakt ho nechápu, co ho přimělo s tou, co bych se jí nedotknul ani klackem, mít dítě. Udělali k večeři v kotlíku guláš, kterej by, troufám si tvrdit, ani leckterej pes nežral. Rozdali příděly a někam zas odešli, i s fakanem. Děcka hrály na schovku a já s holkou jsme šli nahoru, že tam nikdo není. Zabalili jsme se ve tmě do spacáku. Někdo přišel, něco si vzal, nevšiml si, a odešel. Ok. Za chvíli další, ten už si všiml, ale dělal, že nic a rychle odešel. A pak přišlo něco, co mě už fakt zlomilo. Přišla totálně ožralá holka... padla tam přes mý nohy na zem, a řekla : "Vy to asi děláte, co? Já jen vezmu flašku a vypadnu, pokud chcete bejt jen sami" (to je to druhý dobře, s uvozovkama). Vstal jsem a šel k ohni, dopít to, co mi zbylo, ztřískal jsem se jak dán a radši s nima hrál schovku. Spát se šlo k ránu, ale spalo se mi rozhodně líp.

Další den jsem ráno šel na procházku se slečnou kocovinou, a bavil jsem se tím, jak je všude po lese nablito. Potom jsem při bližším zkoumání zjistil, že to je ve většině případů jen vylitý ten nechutný guláš, co byl předtím k večeři. No sranda... někdy kolem poledne se jelo zpátky, přičemž většina děcek měla pořád kocovinu, takže byl celkem klid. V Praze jsem se rozloučil s holkou, jen proto, abychom se mohli příště rozloučit nadobro. Našla si nějakýho vyhulenýho frajera z Prahy s freestyle kolem a motorkou.
No co, život je občas svině, ale některý vzpomínky stojí za to.

Pevně doufám, že někde najdu i nějaké fotky z této "akce", ikdyž se je bohužel dost možné, že jsem to už dávno smazal ;)

J