neděle 14. října 2007

Pražská florbalová tragédie číslo dva (3:4)

Čekal nás jeden jediný zápas v tomto kole ligy. Soupeřem byly tentokrát Nebušice.

... ležím, přemýšlím, pořád přemýšlím, nevím odkud začít. Zkusím to od nuly.

Takže jsem s ostatními dorazil k nafukovací hale v Radlicích zhruba půl hodiny předem. K mému překvapení jsme tam byli první. Za nějaký čas dorazili i všichni ostatní, z týmu , v uvozovkách týmu, Sokola žižkov. Šatna nebyla. Skluz zápasů byl. Obě tyto dvě věci se s plynoucím časem vyřešily. V hale jako takové byl velmi těžký vzduch, dost vydýcháno a smradlavo.
Hned jsem si radši zkusil povrch v hale, abych se případně připravil na další pobyt na ledové ploše. Podlaha byla naštěstí naprosto regulerní a pohyb byl jistý. Dostal jsem opět úlohu centra (ach jo...:-/). K sobě jsem si vzal Zdendu a Mojžu.
Zápas začal. Nevím proč, ale nějak jsme se nemohli prosadit. Zezadu celkem ok, rozehra budiž. Bránění šlo poměrně dobře, ale vepředu to byla katastrofa... nedokázali jsme si pořádně přihrát. Soupeři k nám rychle přistupovali, a to je pro tuhle pražskou holomajznu alfa a omega. Naštěstí naše lajna nebyla jediná takhle neschopná, ale i přesto k mému němému úžasu padaly góly. Soupeři byli v tomto zápase rozhodně lepší, to že jsme vedli a drželi se vždy na rozdíl jednoho gólu přičítám jednoznačně koňské dávce štěstí, které jsme si vyčerpali tak na dva zápasy dopředu. Rozhodčí si z nás tentokrát ani nedělali prdelky, jako minule, pískali vcelku obstojně. Zápas rozhodla naše nemohoucnost a nesehranost. Prohráli jsme stejně jako v minulém kole 3:4 a šli jsme pod sprchy. Aby to nevyznělo opět tak negativně, měl bych napsat, že střídání řad bylo mnohem férovější než minule, zahráli si všichni téměř rovnoměrně. Co se týče výkonu v zápase, potěšil jednoznačně golman, výborně podle mě zahrál i Mikee (ne nelezu ti do řiti Míšo:D, fakt si to myslím). Co mě naopak zklamalo, byl výkon a schopnosti týmu jako celku. A upřímně mě vyděsily i dvě zlomené hokejky během tohohle jednoho zápasu...
Čekal jsem po minulém vystoupení všechno možné. V zlepšení jsem nevěřil, a prognóza se potvrdila... bohužel. Bylo to úúúplně to samé.
Otázkou je, proč se to nemá šanci zlepšit. Myslím, že odpověď známe, my co hrajem i KFL. I přesto sem plácnu pár věcí, které k tomu můžou vést. Můžou! Je to jen můj názor. Tým se nechová jako tým, lidi se mezi sebou neznají, není to žádná parta. Je to prostě tlupa lidí, v níž se znají jen skupinky, které spolu nějak moc nekomunikují. Není tu nikdo, kdo by jasně řekl, jak co bude a jak se co bude dělat. Není Führer, ikdyž se o to snaži Vojta, který bohužel nemá autoritu. Tréninky na Žižkově stojí za prd. Sice jsem tam ze zdravotních důvodů dlouho nebyl, ale je to dle informací stále stejná pohádka. Nic se netrénuje, hraje se bez rozlišováků, což je pro lidi co se neznaj celkem handicap. Další věcí k tréninku je to, že tam chodí tak +-10 florbalistů.
Moje žižkovská florbalová morálka právě spáchala sebevraždu. Cestou do školy ji musím zakopat. Bohužel to musím říct:-/ Dnes je to poprvé, kdy se těším na školní trénink s těma pěknejma, ale florbalově neschopnejma holkama.
Musím už běžet.
Adios.

J

1 komentář:

  1. No i když jsme zase prohráli, hrálo se mi konečně líp než posledně a ta tvoje pochvala mě těší, díky ;) Aspoń mě bude motivovat v dalších zápasech. Tentokrát si asi obrana zahrála víc než útok. Škoda těch tvejch několika střel, asi jsme byli nějako moc nervozní, aby jsme to všechno zpřesnili. I když ti ten útok zatim tolik nesedí, stejně tam odvádíš kus práce ;) Ty tvoje dlouhý pracky, já z nich prostě nemůžu :D Jen se prostě těžko hraje v pohodě, když okolo sebe vidíš samej chaos. O tom útoku celkově jako žádná, tam by to fakt chtělo hodně zapracovat. Ale jinak mi ten výkon přišel sympatičtější než posledně. Možná to ale bylo aji tím povrchem.

    OdpovědětVymazat