Jsem prase...

Nejen, že mě tak lidé nazývají kvůli mému písmu, nebo oblečení...

Ještě stále se píše den 7.10.2007 a já ležím silně unaven u počítače po sportovně náročném dni. Dnes jsme v Krupské lize hráli další tři utkání. S Chabařovicemi, Snoeks a Děčínem. Ani jeden soupeř nepatří mezi leadery soutěže, proto jsme chtěli bodovat naplno. Konečně nás taky byl jednou téměř plný počet. Všichni jsme chtěli dnes bodovat. A hecovali jsme se na 9 bodů, a na natržení Chabařovických prdelí ( "ORSY: Chabařovicím jen tak prdel nenatrhnete! MiMy reaguje: Jen tak rozhodně ne. Ta bude natržená tak, že se na to bude dlouho vzpomínat" :D ). Na tenhle zápas jsem se opravdu těšil. Hrál jsem opět beka, což mi asi opravdu sedí nejlíp. Začátek matche byl celkem vyrovnaný. Po našem gólu a dvou chabařovických jsem srovnával tuším na 2-2. Celkový součet branek činil 8, šest gólů jsme dali a dva obdrželi, za zmínku stojí fakt, že jsme prohrávali 1-2 a otočili na 6-2. 4 góly dal náš střelec, Honza Sádlo. Po prvním zápase tedy spokojenost.
Druhým soupeřem byli fyzicky hrající Snoeks, kteří ovšem zatím nevyhráli. Zápas se rozjížděl pomalu, ale jistě. Byli jsme lepším týmem a postupně s časem jsme zatěžovali konto soupeře brankami. Snoeks boural naše akce pouze za cenu faulů, které ovšem rozhodčí příliš nezaznamenával. Po nádherné přihrávce našeho nováčka Honzy Mauleho jsem si splnil dosavadní normu jednoho gólu na zápas. Ve třetí třetině jsme vedli již 4-0 a Snoeks přidávali na plynu a na agresivitě. Když jsem viděl jak tělem odstavili i Michala vepředu, tak bylo jasné, že si proti nám musí dost pomáhat silou. Ke konci utkání se to ovšem stalo... po několikáté mi soupeř chytil a podržel hokejku, což samo o sobě nebylo v tomto zápase nic nezvyklého. Já ovšem nezareagoval jak bych měl... ruply mi nervy a po x-tém držení hokejky jsem ho sundal. Jak mi vzal do ruky hokejku a dal si ji za záda, tak jsem ho jedním rychlým, tvrdým a plynulým pohybem, kterému se v hokeji říká krosček, poslal lízat parkety. Okamžitě po této prasárně jsem sám šel na trestnou lavici, věděl jsem, co jsem udělal, naštěstí pro tým a i pro mě, chybělo asi 30 vteřin do konce. Michal Š. mi přišel plácnout, protože se mu taky styl hry Snoeks vůbec nezamlouval. Mezitím jsem si vyslechl od soupeřů, co všechno jsem zač. No co, každý jsme nějaký. Bohužel jsme hned dostali gól, takže jsem si ani nepopřemýšlel, co jsem to za prase :-/. Chtěl jsem jít na plac, abych si to jak se říká vyžral, ale Michal M. mi řekl, že mě teď na hřišti nechce. Nedivím se. Takové prase. Vyhráli jsme tedy 4-1, a musím říct, že čisté konto našeho gólmana jsem zprasil já. Nikdo jiný... já, já, já, jenom já.
Třetí zápas se odehrál o pár hodin později, soupeřem byl pro mne neznámý Děčín. Vzhledem k jejich bodovému zisku v tabulce to neměli být snadní soupeři. Navíc nám odjeli dva hráči - útočníci Honza a Michal. Zkusil jsem si tedy zahrát útok. Moc mi to tedy popravdě neběhalo, možná mě tížilo v žaludku to mastné kuře od oběda. Přece jen je to vepředu jiné než na beku, kdy mám většinou celou hru před sebou. Dobře se mi hrálo s Michalem M. za sebou, věděl jsem, že za sebou mám jistotu, a taky on asi věděl, že se může klidně proběhnout, protože já můžu vzadu zaskočit. Zápas jako takový byl dost boj, ani jeden tým neodskočil o víc gólů než o jeden. Bohužel jsme dostali dva góly z dost velké dálky, ale i přesto jsme stále dřeli a vytvářeli si pozice. Byli jsme za snahu odměněni proměněním šancí ke konci zápasu a z 2-3 jsme dokázali otočit na 4-3. Trefili se Vláďa a Marek. Celkový dojem z turnaje se zdá být tedy velmi dobrý, výsledky jsou, 9 bodů je... jen mě pořád hlodá, proč jsem ho musel tak sundat :-/

(nově doplněno o hokejový příklad krosčeku, pro lepší představu :D )
J